Knižní recenze: Francouzské děti jedí všechno

25. listopadu 2014 v 9:00 | Pipi |  Testování kuchařských knih


Pro sekci recenze knih jsem si vytýčila ideu představit vám zajímavé tituly týkající se vaření a zdravé stravy. Pro dnešní testování jsem si nevybrala kuchařku, ale naučnou knihu, která však s jídlem velmi úzce souvisí. Její název mluví za vše: Francouzské děti jedí všechno. V podtitulu autorka Karen Le Billon píše: Jak jsme se s naší rodinou přestěhovali do Francie, vyléčili nimrání v jídle, zakázali svačinky a objevili 10 jednoduchých pravidel pro výchovu zdravých jedlíků. Ano, půjde tu v prvé řadě o stravování dětí.


Vím, že můj blog čte mnoho maminek, které se mnou (některá více, některá méně) sdílejí názor, že zdravá strava našich nejmenších je nadmíru důležitá a vyžaduje zodpovědný přístup. Stejně jako mnoho jiných rodičů i já se potýkám se skutečností, že ne všechny pokrmy vzbuzují u juniora nadšení. Ačkoliv jsou dětské chutě individuální stejně jako u dospělých, troufnu si říci, že existuje mnoho potravin, po kterých sáhne většina dětí. Mám na mysli například ovoce, nebo vůbec sladká jídla, také moučné věci jsou u dětí velmi oblíbené - kdo z nás nevyrostl na pečivu, že? Řekla bych, že český rohlík, neb francouzská bageta jsou takovými civilizovanějšími náhražkami "opičího" banánu. Nicméně když přijde na to nejzdravější - zeleninu - začíná (minimálně u nás doma) kapitola s názvem Komplikace.


"Víte, francouzské děti jedí všechno, od ovocného salátu po vepřová játra, od špenátu po aromatický plísňový sýr. Jedí věci, které by většina amerických dětí (a někdy i jejich rodiče) nikdy nejedla, jako třeba artyčoky. Taky pravidelně jedí věci, které si většina z nás přeje, aby naše děti jedly, jako zeleninový salát. Při našich obligátních každoročních návštěvách jsem viděla své francouzské neteře a synovce pojídat syrové ústřice se stejnou chutí jako popcorn. Byla jsem svědkem toho, jak tříleté děti do sebe ládovaly mořské plody všeho druhu, a bezzubá miminka srkala všechno od bešamelové omáčky po zeleninový bujón. Někteří z nich měli ještě exotičtější chutě: Didier si vesele dával la langue de boeuf (hovězí jazyk), malý Fabrice měl jako oblíbenou pochoutku naložený vepřový rypáček." Karen Le Billon


 

Zimní dekorace v interiérech

12. listopadu 2014 v 22:24 | Pipi |  Dekorace, interiéry

Dnešní příspěvek nekypí textem, právě naopak. Potěchu by zde mělo najíti především vaše oko, či dvě. Napadlo mě totiž, že se s vámi podělím o svoji oblíbenou inspiraci k nadcházejícímu času adventnímu. Nejde mi přímo o Vánoce, tyto svátky jsou samy o sobě dosti výrazné a významné, chtěla jsem spíše obecně ukázat, jak se zimní čas může vizuálně projevit na prostředí domácnosti. Období kolem Vánoc je nejcharakterističtější krátkým denním světlem, mrazivým podnebím a hektickým pohybem obyvatel po obchodech. Pozornost nejednoho živého tvora se obrátí směrem ke své noře, hnízdu a v případě tvora lidského k interiéru. To se tak najednou ze skříní začnou hrabat vlněné svetry a tlusté ponožky, rozsvěcet svíce, vařit horké čaje, teplé polévky a nejedna domácnost se rozvoní vanilkou, skořicí a hřebíčkem.




Fotografie, které jsem pro tento článek vybrala, mají společného více než jen ono mrazivé téma. Prolíná se v nich také skandinávský styl, přírodní materiály jakými jsou dřevo, smrkové větve, šišky, jablka, a z barev dominují bílá, červená a zelená. Na severském stylu se mi líbí ona mistrně zvládnutá kombinace světlého, stylově čistého interiéru s útulností, kterou dodávají rozmanité přírodní materiály, svíčky a červená barva.


Jste také příznivci skandinávského stylu? A jak se těšíte a připravujete na zimu?

Sláva Československu IV aneb Bratislavské rožky

28. října 2014 v 0:05 | Pipi |  Cukroví, zákusky a drobné pečivo

Dnes je tomu již potřetí, co prostřednictvím blogu slavím svůj oblíbený svátek vzniku Československé republiky. A je třeba přiznat, že letos je článek k tomuto významnému datu především dílem šťastných okolností. Minulý týden jsem se totiž musela zúčastnit jednání u soudu, což mě tak neskutečně vystresovalo, a zhruba na měsíc vyhodilo z klidu, že vše nepotřebné šlo stranou. Pochopitelně i blog. Jako by už chudák nebyl kdesi na konci seznamu s názvem "k vyřízení"…

Vize receptu na Bratislavské rohlíčky coby svátečního "republikového" příspěvku byla v mé hlavě již dlouho, netušila jsem však, jak dlouho se z účasti u soudu budu psychicky sbírat, a tedy kolik reálného času na celou proceduru tvorby článku budu doopravdy mít. Díky zásahu vyšší moci a díky lidskému přístupu pana soudce proběhlo jednání v takové pohodě, že jsem z toho ještě doteď v šoku. Hned druhý den jsem si nejenže nakoupila suroviny na výrobu této sváteční kynuté speciality, ba dokonce jsem rohlíčky stihla i upéct!

spokojené mládě nad mísou Bratislavských rohlíčků


 


Ořechový dort s dvojím krémem

28. září 2014 v 21:32 | Pipi |  Dorty, koláče, sladká jídla


Já vím, moji milí čtenáři, že vás v poslední době dosti zanedbávám. Ráda bych vám řekla, že už to bude lepší, ale nebyla by to pravda. Spíše naopak. Ale nekažme se tu radostnou (a trochu slavnostní) chvíli, kdy je na "líném blogu" nový článek. A myslím, že je to článek výživný, neboť mě v něm zase o něco blíže poznáte.

Dnešní příspěvek je o narozeninovém dortu pro syna, který v září oslavil již čtvrté narozeniny. Tím slůvkem "již" nechci vyzdvihovat nějaké juniorovy zásluhy (prostě jen roste :-), jako spíš údiv nad letícím časem. Přijde mi to stále nedávno, co jsem na blog dala předpis na jeho první dort. Tehdy byl ještě mimi a teď už se ta opice učí čísla a písmena a zná snad všechny značky výrobců aut. Dětská paměť je vůbec fascinující, zvláště svou selekcí. Zatímco se mě to dítě klidně obden znova ptá, proč si musí před jídlem mýt ruce, tak na druhou stranu stačí, když se před ním ledabyle zmíním, že tohle auto je Peugeot a od té chvíle mi neomylně hlásí každý projíždějící Peugeot...

Jeho první narozeninový dort byl růžový rýžový, čtvrtý dort byl oříškový s krémem, ale to, co nikde na blogu nenajdete, jsou dorty k jeho druhým a třetím narozeninám. Samozřejmě jsem, jako správná jídlogerka, počítala s tím, že se na narozeniny svého mláděte vytáhnu s něčím bombastickým, co pak zveřejním na blogu, abych se alespoň trochu přiblížila těm super matkám, co pečou pro své děti dorty v podobě vláčků, krtečka, aut a podobně. Já jsem spíše matka z kategorie líných a tak jsem se pro druhé a třetí narozeniny nechala odradit okolnostmi...


Rychlá letní pomazánka z rajčat a cizrny

22. srpna 2014 v 11:01 | Pipi |  Nezařazené recepty


Nebudu vás unavovat sáhodlouhým vysvětlováním, proč v poslední době plodím tak málo článků. V kostce řečeno mám teď hodně věcí na práci, peru se s časem, plánuji, řadím priority, deleguji a seškrtávám žrouty času. Potřebuji toho stihnout hodně a zároveň vím, že to všechno stihnout prakticky nelze, což mě frustruje. Udělám si hezký rozvrh práce, kde je vše napnuté a vychází to s odřenýma ušima a pak mi do toho skočí něco nečekaného a celý plán je v tahu... Aneb jak se říká, chcete-li rozesmát Pána Boha, řekněte mu své plány... :-)

Přejdu tedy rovnou k věci, tedy k dnešnímu předpisu. Opět se jedná o spontánní rychlovku. Ráno jsem si po důkladném průzkumu lednice a spíže vymyslela tuto jednoduchou pomazánku. Jelikož mi chutnala, rozhodla jsem se na nic nečekat a rovnou si ji pro blog vyfotit. Jinak totiž nevím, kdy bych se zase dostala k tomu najít si volné dopoledne a zapracovat na fotografiích a článku.

Přesný postup najdete uvnitř příspěvku, nicméně už podle dolní fotografie jistě pochopíte princip. Rajčata, cizrna, salát a mixáž... :-)

Dobrou chuť přeje Pipi!



Staromládenecký salát z obřích fazolí a česnekových krutonů

4. července 2014 v 11:11 | Pipi |  Saláty

Tento rustikální salát je výsledkem faktu, že jsem poslední tři dny sama doma. Mládě si užívá letních dnů se svým taťkou a já si sobecky užívám samoty (nepočítám-li umňoukanou číču). V praxi to znamená, že téměř nevařím, tím pádem nemusím tolik mýt nádobí a jím taková ta nezdravě chlapská jídla typu párek s hořčicí a chleba se salámem. Jo a taky jím u počítače. Zkrátka chovám se skrz naskrz zpustle... :-)

Předevčírem jsem si uvařila do zásoby (rozuměj ve velkém) svoje oblíbené obří fazole a napadlo mě si z nich udělat salát. Na balkoně se mi totiž vyhřívají a krásně rostou lístky tmavého salátu a rukoly. Přidala jsem k nim na česneku opečené kostičky starého chleba a opražená dýňová semínka, spojila to se zálivkou s balzamikového octa a nejednou koukám, že mám úžasný salát! Hned jsem si to dílko vyfotila, abych své čtenáře mohla poctít receptem na salát ve stylu "co dům dal", jehož surovinové poměry berte jako orientační a můžete si je upravovat dle libosti!



Staromládenecký salát

2 lžíce dýňových semínek
2 krajíce staršího chleba
slunečnicový olej
stroužek česneku
1 hrnek uvařených obřích fazolí
1 lžička olivového oleje
1 lžička balzamikového octa
1 lžička medu, či jiného tekutého sladidla
sůl
lístky salátu a rukoly


Na suché pánvi si opražte dýňová semínka a poté je dejte stranou.

Na jiné pánvi si rozehřejte olej, česnek nakrájejte na tenké plátky a dejte je na olej asi minutu opékat. Česnek hlídejte, stačí chvilka a začne hnědnout. Jakmile jsou tedy plátky česneku zlatavé, vsypte do oleje na kostičky nakrájený starý chléb. Kostičky pečlivě promíchejte s olejem, aby se chuť česneku rovnoměrně rozprostřela a poté opékejte do křupava. Pánev odložte stranou.

Do větší mísy vložte fazole a pokapejte je zálivkou, vytvořenou promícháním oleje s octem a sirupem. Směs lehce osolte. Do mísy s fazolemi přidejte očištěné a osušené lístky salátu a rukoly v množství a poměru dle vaší chuti. Následně fazole a lístky salátu pečlivě promíchejte, aby se zálivka dostala na všechen salát, nicméně opatrně, abyste si nepolámali křehkou rukolu.

Na talíř nandejte fazole se salátem a bohatě posypte česnekovými krutony a opraženými dýňovými semínky.

Množství je pro jednoho hladového strávníka.

Foto: Pipi

Křehký žitný koláč s kokosovou náplní a letním ovocem

27. června 2014 v 0:13 | Pipi |  Dorty, koláče, sladká jídla

Dnes jsem si pro vás připravila koláč trochu sofistikovanější, než jsou mé obvyklé lité typy. U tohoto dezertu se jedná o křehké těsto z žitné mouky a o krémovou náplň z kokosového mléka. Dezert zdá se býti možná složitým, nicméně zabere vám spíše trochu víc času, než že by jeho příprava byla pro zkušené. Moji pravidelní čtenáři vědí, že se do náročnějších terénů moc nepouštím.

Časová náročnost dnešního zákusku spočívá v tom, že je třeba si den předem připravit těsto, nechat jej odležet a následující den jej upéci. Náplň se připravuje zvlášť, nicméně velmi jednoduše pomocí kokosového mléka a pudinkového prášku. Korpus i kokosový krém musí nejprve vychladnout, abyste je mohli spojit v jeden lahodný celek. K tomu, aby šla pudinková náplň dobře krájet, je třeba, aby si koláč před samotným servírováním pobyl ještě nějakou dobu v lednici.

Jak vidíte, jde o takzvané "rozlezlé" pečení, kteréžto zmíněný zákusek odsuzuje (alespoň v mém případě) ke svátečním příležitostem. I v dnešním receptu jsem použila zdravé atributy, jako například celozrnnou mouku a přírodní sladidla, nicméně hojně obsažený tuk v másle, žloutcích a kokosovém mléce vás nenechají na pochybách, že tento dezert vám bude do bříška klouzat hladce.

Čas věnovaný přípravě tohoto zákusku si můžete výrazně zkrátit tak, že hotový upečený korpus naplníte například krémovým sýrem mascarpone či šlehačkou a ozdobíte ovocem. Kokosový krém do tohoto koláče jsem však vymyslela záměrně jako rostlinnou alternativu právě k obligátním smetanovým a šlehačkovým náplním. Jelikož jsou do korpusu použity žloutky a máslo, přišlo mi rozumné pro vyvážení použít na náplň jiný než živočišný tuk, v tomto případě tuk z kokosu.

Dobrou chuť přeje Pipi.






Domácí majonéza z vařených žloutků dle Anuše Kejřové

17. června 2014 v 21:13 | Pipi |  Nezařazené recepty

V podstatě celý život jsem se bez problému spokojila s kupovanou majonézou, protože jsem to jednoduše neřešila. Nicméně s rostoucími nároky na zdravou stravu a také po narození našeho mláděte, se tento výrobek pomalu a jistě přesunul do kategorie "nevhodné" kvůli svému více či méně děsivému složení. Tím nechci říci, že každá trvanlivá majonéza = chemický koktejl. Pro dospělého člověka jednou za čas, proč ne?

Chce-li však člověk něco zdravějšího, notabene pro děti, musí se obvykle vydat cestou vlastní výroby. V tomto směru je v tom ovšem malý háček - domácí majonéza se tradičně připravuje ze syrových žloutků, do nichž se tenkým proudem zašlehává rostlinný olej. Právě fakt, že se jedná o tepelně neupravené žloutky, mne od její přípravy vždy odrazoval. Ne, že bych pochybovala o kvalitě českých vajec, tím spíše, že kupuji bio vajíčka, ale přeci jen mi není po chuti představa konzumace syrových vajec a také nechci riskovat juniorovu nákazu salmonelou.

Celkem dlouho vím, že se majonéza může připravovat i z vařených žloutků, a právě tak dlouho jsem měla v plánu ji vyzkoušet. Nedávno jsem listovala Úspornou kuchařkou od Anuše Kejřové z roku 1938 a narazila jsem zde na předpis na výrobu majonézy právě z vařených žloutků. V tu chvíli se začaly obrysy nového příspěvku na blog zřetelně rýsovat. Zbývalo "jen" najít si čas na celou foodblogerskou proceduru: promyslet koncept, sepsat suroviny, nakoupit je v dostatečném množství pro případ vícero testování, samotné vaření, výběr dekoru, aranžování hotového jídla, focení, úprava fotek, sepsání receptu a takzvané "omáčky" - tedy tohoto úvodního textu :-)

Největší zásluhu na tom, že jsem se donutila tento příspěvek konečně realizovat, má chřest. Ano, tato noblesní jarní zelenina byla mi inspirací a toužila jsem po tom ji k majonéze servírovat. Když už jsem si to takto krásně vymyslela, bylo nutné "hnout zadnicí", abych nepropásla chřestýšovu sezónu. Teď je myslím ta správná chvíle přiznat vám fakt svědčící o mé konzervativní povaze: nikdy dříve jsem chřest nekupovala ani nevařila! Docela ostuda na vegetariánku, viďte? :-) Chtěla jsem k prvnímu chřestímu vystoupení na mém blogu udělat náležité enrée. Tak jen doufám, že se mi podařilo. Já jsem se tedy oblizovala, když jsem celý talíř ztláskala sama! :-)

Kosmatice aneb smažené květenství

10. června 2014 v 18:32 | Kamélietka |  Nezařazené recepty


Už delší dobu jsem doufala v nějakou kreativní spolupráci s mojí kamarádkou Kamélietkou, neboť toho ví mnoho o půstech, čerstvých šťávách a je velkou zastánkyní bylinek a jedlých květů. Z nedostatku času jsem tuto ideu hrnula neustále před sebou, doufajíc, že jednou si na to najdu dostatek času. Při jejím nedávném vyprávění o planých bylinách jsem ji vybídla, aby se nerozpakovala a nějaký ten článek vyplodila, že by z toho mohl vzniknout hostující příspěvek fungující jako příjemné zpestření mých mudrlantských textů. Doufám, že se vám její pohled na věc zalíbí a že jí u mne na blogu hezky přivítáte. Pipka končí a předávám slovo do "studia"... :-)


Na úvod bych se vám ráda představila. Říkám si Kamélietka, jsem dlouholetá přítelkyně Pipi, jako ona taktéž žiji v Praze (byť už se s manželem těšíme na venkov, kam se jednou přestěhujeme) a zajímá mě zdravý životní styl. Vegetariánkou jsem byla sice pouze rok, cukru se však nevyhýbám a nemám zdaleka takový přehled a dlouholeté zkušenosti s bio stravou jako Pipi, ale přesto je mi její blog velkou inspirací (naposledy jsem si výborně pochutnala na salátu s jahodami a feta sýrem).

Také stojím, obrazně řečeno, na druhé straně barikády, protože Pipi upřednostňuje a více ji baví sladké kuchtění, kdežto já mám s pečením sladkého (vyjma vánočního cukroví a štrůdlu) pramalé zkušenosti, raději si koupím vše hotové v poctivých cukrárnách :-) a v kuchyni se realizuji spíše při přípravě salátů a hlavních jídel. Naplňuje mě poznávat duchovní rozměr bytí, ale místo z knih a na všelikých přednáškách, seminářích a v meditacích čerpám pravdu přímo ze života a nejlépe v přírodě. S manželem jezdíme každý rok trampovat, cizí kraje nás nelákají, i klasickou "hotelovou" dovolenou trávíme pokaždé v zemi české.



Když za mnou Pipi přišla s nabídkou napsat hostující příspěvek na její blog, netušila jsem, o čem bych já, v kuchyni oproti ní zelenáč, mohla vlastně psát. Ale příležitost se mi nakonec naskytla o pouhý týden později. Jeden víkend jsme po dlouhé době jeli navštívit mou pratetu, která žije na Rokycansku. A kromě báječného výletu a nám tolik vzácného grilování jsme tam jeli také nasbírat bezové květy. Zde bych množné číslo měla nahradit číslem jednotným, protože v neděli 8.6., ve třicetistupňových vedrech jsem se na slunce odvážila vyjít a bezové květy trhat pouze já :-). Ale pro bylinky a domácí medicínu se ráda obětuji.


Kamélietka ve chvíli rozjímání

VITA kuličky ze slunečnicových semínek a sušených švestek

6. června 2014 v 23:21 | Pipi |  Cukroví, zákusky a drobné pečivo

Dnešní sladký zákusek jsem vymyslela vlastně náhodou, když jsem letos v dubnu prožila několik dnů v odlehčeném stravovacím režimu. První den jsem pila pouze čerstvé šťávy, druhý den odpoledne jsem přidala rozmixované ovocné koktejly a následující tři dny jsem už opět jedla, ale pouze živou stravu.

Jela jsem tehdy na nějakou pracovní akci a potřebovala jsem vymyslet svačinku na celé dopoledne, v situaci kdy šťávovna nebyla v dosahu, a co by zároveň pokud možno splňovalo principy vitariánské stravy. Napadlo mne vyrobit si kuličky ze sušeného ovoce (tehdy to byly meruňky) a nějakého toho ořechu či semínka. Jelikož mívám doma velmi slušné zásoby slunečnicových semínek, padla moje volba právě na ně.

Výsledek byl jak chutný, tak funkční - kuličky doplnily potřebnou energii a zároveň zasytily. Rozhodla jsem se o tuto sladkou recepturu podělit s vámi a vytvořila jsem variantu se sušenými švestkami, neboť v nich poslední dobou hodně jedu. Moc mi chutnají a navíc mám pocit, že jsou takové tradiční české. Škoda jen, že v obchodech nejsou k zastižení české sušené švestky. A navíc ty běžně k dostání nejsou údajně již "živé", neboť je suší na vysokou teplotu, nebo dokonce ještě spařují horkou párou, aby byly měkké a mazlavé (dle informací z Life Foodu). Tak to vidíte...

Ale zpátky k receptu. Princip výroby těchto kuliček je neskutečně jednoduchý - rozmixujete semínka a smícháte je s rozmixovanými švestkami, vyrobíte kuličky a obalíte je ve strouhaných slunečnicových semínkách. Jenže aby se jednalo o vskutku živou stravu, je třeba semínka probudit z jejich spícího režimu tím, že je na několik hodin namočíte a případně ještě necháte chvíli klíčit. Snadno takto získáte bohatý zdroj živin v té nejčerstvější podobě! Podrobný postup najdete na konci článku.

naklíčená slunečnicová semínka a sušené švestky

Z nákupního košíku... ječný kuskus

14. května 2014 v 23:49 | Pipi |  Z nákupního košíku

U nás v Podolí máme na rohu takový zvláštní obchod s potravinami. Z dřívější doby nese název Modrá mlékárna a stále tam mají hned za dveřmi takový ten těžký závěs proti průvanu. Pod vnější socialistickou slupkou však tepe kapitalistické srdce nikoliv českého, nýbrž asijského původu. Vietnamští majitelé této prodejny (mimochodem velmi milí a usměvaví lidé) nesedí za pokladnou, jak u nich bývá zvykem, ale zaměstnávají české prodavačky. Je to trochu zvláštní kombinace... :-) Každopádně mám-li cestu domů přes Podolí, téměř vždy se v těchto potravinách zastavím na nákup. Mají zde tak obrovskou koncentraci zboží na centimetr čtvereční, že tu seženu vždy vše podstatné, kromě čerstvé zeleniny, tu mívají trochu horší. K mému neutuchajícímu nadšení prodávají také spoustu specialit, které neznám ani ze supermarketů jako například pestrou škálu luštěnin včetně obřích fazolí (máslových i strakatých), kukuřičnou mouku, pohanku, kroupy, jáhly a asi tisíc krásných tvarů těstovin. Když jsem chtěla vybrat zajímavé těstoviny na focení špenátového receptu, vůbec mě nenapadlo chodit pro obyč vrtule do Billy, šla jsem najisto do naší Mlékárny, kde jsem vybrala asi čtyři favority na pozdější rozhodování.

Do dnešního "nákupního" příspěvku jsem vybrala ječný kuskus značky Druid, který je dalším příkladem výrobku, o jehož existenci jsem dlouho neměla tušení, protože jsem na něj v klasických obchodech ani v biopotravinách nenarazila, nebo jsem si jej nikdy nevšimla. Naši milí Vietnamci tak mají v regálu kromě klasického pšeničného kuskusu i verzi z ječné krupice. Hned jsem si tento kuskus začala pravidelně kupovat a vařit. Na první ochutnání mě sice zrovna neohromil, pšeničný je o něco chuťově vábivější, nicméně jsem si zvykla a chutná mi. Hlavní devízu ječného kuskusu vidím v tom, že spojuje pohodlnou a rychlou přípravu, jak jsme u kuskusu zvyklí, a přitom tělu odlevíme od všudypřítomné pšenice a dodáme mu zase jiné výživné látky.

Stanislava Jarolímková, autorka knihy Jak připravovat obiloviny, luštěniny, semena a ořechy o tomto obilí mimo jiné píše: "Ječmen obsahuje kromě vitaminů také minerální látky jako například fosfor, vápník, draslík, hořčík, železo, křemík a selen. Ječmenné zrno obsahuje i rostlinné bílkoviny, širokou škálu sacharidů a tuky - tyto tuky jsou však lidskému zdraví prospěšné, protože pomáhají v prevenci srdečně cévních chorob. Důležitý je nesporně také fakt, že má nezanedbatelný obsah vlákniny. Za zmínku nesporně stojí i látky tzv. inhibiční (tlumící) povahy, díky nimž jsou této obilovině připisovány protirakovinné účinky. Někdy se hovoří o tom, že díky své schopnosti změkčovat uvolňuje staré "nánosy" usazené v trávicím traktu především ze živočišných produktů. Pro obsah křemíku bývá tato obilovina doporučována jako prostředek podporující léčbu kožních chorob, vlasů a nehtů."




Banánový nanuk

29. dubna 2014 v 10:35 | Pipi |  Cukroví, zákusky a drobné pečivo


Nápad na obalení banánu v čokoládě, jeho zmražení a následnou konzumaci podobně jako nanuk jsem poprvé zhlédla v Pravém domácím časopisu, kde jej v článku o cukru zmiňovala Margit Slimáková. I vy jste jej určitě někde, minimálně na internetu zahlédli. Na postupu není nic složitého ani těžkého, ale samotný nápad mi přijde dostatečně geniální na to, abych si jej dovolila po svém prezentovat zde na blogu a šířit jej dál.

Banánový nanuk v mém podání představuje téměř vše, co si od zdravého mlsání přestavuji. Obsahuje kvalitní, přírodní suroviny, využívá cukru přirozeně obsaženého v ovoci (banán a datle), je velmi snadný a rychlý na přípravu (nepočítám-li mražení). Většinu surovin lze navíc najít ve spíži, takže na samotný recept nemusíte kupovat kvantum ingrediencí, v podstatě jen dobře zralé, ale nikoliv přezrálé banány.

Čokoládovou polevu můžete na banán nanášet buď před jeho zmrazením, anebo poté, co si chvilku pobyl v mrazáku a zatuhnul. Osobně preferuji druhou variantu, neboť mi vyhovuje to, jak banán v mrazáku zpevní a napichovátko pak již nemá tendenci z banánu (obzvláště měkčích kusů) vyklouzávat. Nanášení polevy na zmrzlý banán způsobí, že poleva tuhne okamžitě. Nikde se vám nic nepocáká ani nezašpiní, ovšem nevýhodou je, že pak oříšky a semínka na ozdobu musíte nanášet velmi rychle, případně až na druhou vrstvu, pokud to nestihnete.

PS: Znáte Hurvínkův odborný termín pro nanuk? Přece "cuc na kládě v čokoládě"! :-)

Tvarohové muffiny s hruškami (bez lepku)

8. dubna 2014 v 21:54 | Pipi |  Dorty, koláče, sladká jídla


Celý loňský podzim jsem brblala, že se ke mně nedostane žádná česká hruška. V naší Bille jsou sezónní výpěstky našich pěstitelů tak trochu luxusní zboží, které se objevuje zřídka, nečekaně a v omezeném množství. S vidinou českých skladovaných hrušek jsem se už rozloučila, a proto bylo pro mne velkým překvapením, když se od ledna ve stejnojmenném obchodě zčistajasna zjevily hrušky z Mělnicka! Doteď nechápu, proč v tom obchodě nebyly dostupné dříve, když oproti jablkům rychleji podléhají zkáze, ale asi nemá smysl nad tím více dumat. Každopádně jsem při každé následující návštěvě nakoupila zásoby těchto sladkých plodů a doma si vychutnávala příjemnou změnu proti ustavičným (ale jinak dobrým) jablíčkům.

Předpis na bezlepkové muffiny už peču delší dobu, ale dosud nebyl čas je zvěčnit. A co čert nechtěl, zrovna když jsem si našla chvíli na upečení a nafocení, zjistila jsem, že české hrušky v supermarketu došly :-) No nic, koupila jsem u stánku podobně otlučené, které vypadají, že by to mohly být tuzemské, nicméně recept na hruškách nestojí. Klidně použijte jablka, nebo si na koláč vzpomeňte na podzim, případně zakupte hruštičky dovezené.

Musím upozornit, že těsto na tyto muffiny je velmi málo sladké - kombinuji zde stévii s rýžovým sirupem - a je odrazem mého stále se snižujícího prahu sladivosti. Dokonce se mi stává, že i některé ovoce už mi přijde příliš sladké... Berte tedy při případném pečení tento fakt v potaz a jste-li zvyklí jíst rafinovaný cukr, použijte místo rýžového sirupu raději nějaké silnější sladivo, například agávový sirup, či med. Na druhou stranu, i upečený, avšak málo sladký dezert se dá snadno pocukrovat, nebo pokapat přírodním sladivem, což se běžně stává i mě, že často neodhadnu, kolik sladiva předpis vyžaduje a pak to dodatečně "žehlím" datlovým sirupem... :-)

Dá si někdo mufa?


Těstoviny se špenátem a sýrem

28. března 2014 v 22:57 | Pipi |  Hlavní jídla


Všimla jsem si, že na blogu poměrně zanedbávám těstoviny. Hlavní důvod je asi ten, že těstoviny jsou pro mě synonymem toho nejjednoduššího jídla. Mám pocit, že takovéto snadné recepty umí připravit každý, kdo dovede aspoň trochu vařit. Často váhám, zda předpis podobného ražení mám na blog vůbec dávat. Většinou raději volím složitější, případně neobvyklejší hlavní jídla. Paradoxně právě ta sofistikovaná jídla nevařím tak často, jak by se mohlo zdát. Naopak kuskus a těstoviny jsou mým "denním chlebem". Dnes jsem se pro změnu rozhodla jeden rychlý, a velmi jednoduchý recept na těstoviny uveřejnit.

Špenát jsem se ještě nedávno vůbec neodvažovala vařit, neboť jsem věděla, jak by se na to naše mládě tvářilo. Před pár týdny jsem však byla doma sama a měla jsem v lednici zbytek špenátu, který jsem si před tím dávala do koktejlu. Zkombinovala jsem jej právě s těstovinami a krémovým sýrem a byla jsem překvapená tou snadnou přípravou a podobně dobrou chutí, na jakou jsem zvyklá v restauracích.

Je báječné, že si dnes v nabídce obchodů můžeme vybrat nejen z mnoha tvarů těstovin, ale i podle obsažené obiloviny - celozrnné i bezlepkové verze, vaječné i bezvaječné, dokonce i cizrnové. Osobně jsem už zkoušela těstoviny celozrnné, žitné, několikrát také kukuřičné, u kterých se mi zdá, že se trochu více rozvařují, ale jinak většinou sáhnu po klasice.

Jak jste na tom s těstovinami vy? Také je vaříte doma často? A máte nějaké dobré zkušenosti i s jinými typy, než jsou klasické pšeničné?



Čokoládový tvarohový dort

19. března 2014 v 23:53 | Pipi |  Dorty, koláče, sladká jídla


Čokoládový dort je mezi zákusky klasikou podobně jako malé černé v dámském šatníku - ani jedno nikdy nevyjde z módy a ani jedno vás nezklame, když nevíte co na sebe, nebo co upéct pro návštěvu.

Předpis na tento čokoládový čískejk jsem našla mezi veganskými recepty a dlouho se mi nad ním sbíhaly sliny. Před nějakou dobou jsem si jeho upravenou verzi poprvé (a s úspěchem) vyzkoušela a o týden později jsem jej pekla ještě jednou kvůli focení. V těchto posledních, nebývale teplých týdnech jarní počasí udělalo s přírodou divy a nastala moje nemilejší doba v roce. Čas, kdy se tráva začíná opět zelenat, kdy si nenápadně, ale jistě první pupeny a drobná květena klestí cestu na boží světlo, kdy ptáci štěbetají a zpívají jako o závod a lidé radostně odhazují svrchníky, je pro mě tím opravdovým začátkem roku. Nikdy nevnímám přírodu tak zřetelně a nadšeně jako na jaře.

Nuže a v nynějším inspirativním čase se mi vnuknul nápad, jak tento sezónu ignorující dort propojit se současnou probouzející se přírodou. Když jsem si prohlížela, jak naši zahradu okupují lány fialek, napadlo mne, jak krásně by se jejich fialové kvítky vyjímaly v kontrastu s tmavou čokoládou. Nakonec jsem šla ještě dál - sluneční paprsky mne doslova vytáhly do plenéru a po chvilce okukování jsem zvolila netradiční lokaci pro focení - záhon.

Při focení v přírodě si vždycky vzpomenu na Kláru z "Kopce", kterážto je specialistkou na venkovní focení a talíře s jejími výtvory si běžně lebedí v záhonech, v houfu slípek, na trávně mezi pampeliškami, na sněhu, na plotě ohrady s koňmi a podobně. S jejími přírodními zátišími nemohu soutěžit, neboť Klára má na focení, narozdíl ode mne, k dispozici takové suprácké rekvizity jako jsou slepice, koně, trakař, kurník, pole a louky a asi dvacet dětí... :-) Nevadí, i tak je plezír vyjít si s gáblíkem na čerstvý vzduch a hledat pěkné zákoutí kdesi mezi zahradní květenou. Tento kontakt s přírodou je důležitý zvláště pro nás, homo metropolitus, neboli člověka městského.

Krásné jaro všem!



Další články


Kam dál