Obrazem: sobotní den s Pipi

25. srpna 2012 v 23:13 | Pipi |  Texty a postřehy

Zajímá vás, co dělá Pipi takhle o sobotách? Peče chleba, obráží trhy a sklízí úrodu na zahrádce. A samozřejmě píše příspěvek na blog... :-) Rozhodla jsem se pro vás zdokumentovat jednu svou typickou letní sobotu a tady je výsledek...



Tak hned zkraje musím přiznat, že ten chleba nepeču přímo já, ale moje šikovná domácí pekárna. Dostala jsem ji darem k loňským Vánocům a po několikaměsíčním nepříliš úspěšném testování různých receptů jsem konečně našla předpis na obyčejný bílý chléb, který ovšem splňuje moje základní požadavky. Recept je jednoduchý, univerzální, nezkazitelný alias blbuvzdorný, těsto je z bílé mouky a výsledný chléb dobrý i se sníženým množstvím soli. Chleba peču totiž apriori pro našeho juniora, takže vstupní suroviny a množství soli chci mít pod kontrolou.

Stále se nemohu dostatečně nabažit zážitku s odloženým startem. Tedy faktu, že večer před spaním naplním pekárnu surovinami, nastavím dobu, kdy chci mít chléb hotový a ráno se vzbudím s teplým chlebem k snídani. Úžasné.




Dopoledne jsem vyrazila do Prahy a na I. P. Pavlova našla (pro mě) novou pobočku francouzského pekařství Paul. Obdivuji jednotný a velmi vkusný vzhled jejich poboček a ačkoliv je to především prodejna všelijakých chlebů a pečiva, já si vždycky Paula spojuji s makronkami. Když byste mě vzali na psychotest k Freudovi, on řekl "pekařství Paul", tak já bez přemýšlení vybafnu "makronky!". Už už jsem se chtěla plácnout přes kapsu a koupit si jednu obří makronku za šedesát korun, ale zabránila mi v tom dlouhá fronta turistů. Díky bohu za ní! Jinak bych musela řešit dilema, jestli je lepší makronka čokoládová, pistáciová, nebo snad karamelová!



Od Paula jsem svou tělesnou schránku přemístila na nedaleké Tylovo náměstí, kde se dnes konal bleší trh. Jako milovnice starých a retro věcí mám pro blešáky slabost. Musím však s lítostí říct, že jsou pro mě většinou zklamáním. Nevím, jestli nemám přehnaná očekávání, ale přijde mi, že tam prodávájí buď takové ty hrozné nechtěné šmuky za pár korun, nebo pak zase echt starožitnosti, které ovšem člověk nechce koupit jen tak narychlo na blešáku. Dražší nákupy starožitností si potřebuji promyslet, kdežto na blešák jdu pro nějakou roztomilou lacinou věc za pár korun, kterou si chci udělat radost.


Nahoře vyfocené staré dřevěné krabičky a plechovky byly první zkouškou mé vůle. Můj zájem však brzy opadl, když jsem u stejného prodejce našla roztomilé hrníčky (foto dole) s fotkou dámy a pána, pravděpodobně manželů. Moc se mi líbily, ale šest set korun za kus a tedy dvanáct set za oba se mi opravdu platit nechtělo. Bylo vidět, že by mi pán prodal hrníčky i samostatně, bylo mu to jedno, jestli se tyto kusy, evidentně k sobě patřící dostanou společně i k novému majiteli, nebo ne. Na moji poznámku, že to je pro mě moc, pán odvětil: "Jó, paní, to je ještě Rakousko." Je mi jasné, že to je stará práce, ale přijde vám normální, že člověk jde na blind na bleší trh a nakoupí tam hrníčky za dvanáct set?


Mám pocit, že páni prodejčí nabízejí drahé kousky pro turisty, pro které je to větší vzácnost, než pro nás, co jsme to ještě před pár lety vyhazovali z bytu po babičce. Proto mě tedy překvapilo, když jsem u jednoho velkého stánku viděla prodávat osobu, která vypadala jako bezdomovec a na turistův dotaz "how much?" s klidem odpovídal "osum set".


Trochu jsem doufala, že na blešáku najdu nějaké pěkné nádobí a doplním tak svůj fundus starých talířů a hrnečků na focení. Když jsem narazila na tři docela pěkné talíře, které na Aukru kupuji za stovku, dvě, zjistila jsem, že "to je míšeň, paní" a proto si pán nemůže říct o méně než šest stovek za kus. Ovšem, když bych koupila všechny tři, tak mi dá slevu deset procent... ha ha ha



V poledne nastává pro každého rodiče toužebně očekávaná chvíle takzvaného "poledního spánku". I ta nejživější malá opička si musí odpočinout...



Odpoledne jsem se pustila do pečení božského švestkovo makového závinu. Božský proto, že doplňuje už tak lahodnou kombinaci máku s vlašskými ořechy navíc šťavnatými švestkami.


A závěr dne patří tradičně zalévání zahrádky a sklízení úrody - kromě rajčat se letos daří i okurkám a dýním. Cukety ani nepočítám, ty rostou sami a myslím, že by rostly i na Marsu...

A jaký byl váš dnešní den?


Foto: Pipi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ovesná vločka ovesná vločka | Web | 26. srpna 2012 v 17:14 | Reagovat

Taková prima pohoda. Já jsem svou sobotu po prvním pracovním týdnu zasvětila dlouhému spánku, rychlému úklidu a psaní dopisů.

Zaujalo mě, že máte dvouvrtulkovou troubu, jak dlouho vám z ní ten chleba vydrží? Respektive, kolika kilový z ní vyleze?

K tomu bílému chlebu, co pečeš. Dostali jsme s našima od dědečka pekárnu a jejím velitelem se stal tatínek. Krom několika experimentů, které vyšuměly, se u nás ustálily asi tři chlebové varianty: podzimní (náročnější, je v tom vařený brambor a jablka), klasický s kváskem (kvásek je fuška) a pak obyčejný, kam dáváme půl na půl žitnou mouku s pšeničnou (kupujeme ve mlýně). Připadá nám to zdravější než jen pšeničný. A většinou přidáváme třeba slunečnicová nebo dýňová semínka :-) (To se pak líbí potkanovi, když dostává sušené patky.)

A poslední chlebové - pokud Ti vadí vrtulky, co v chlebu zůstanou a nepečeš ho zrovna přes noc, tak ve chvíli, kdy už víš, že se těsto nebude mísit, tak do něj můžeš jemně navlhčenou rukou šáhnout a vrtulky vyndat. (Jde to líp, pokud je před pečením trošku zamázneš máslem.)

Co se rajčat týče, dnes jsme s mamkou z těch našich skromných keříků sklidily asi čtrnáct kilo. Přitom to celou dobu vypadalo, že už do podzimu nedozrají a teď buch!

Soboty jsou prima, bleší trhy miluju ve Francii a makronky se chystám udělat si doma, říkám tomu plán na další sobotu.

2 Pipi Pipi | Web | 26. srpna 2012 v 18:31 | Reagovat

[1]: Děkuju za komentář, vločko, a také za tvoje tipy!

Chleba nám tak maximálně do druhého dne, ale jí ho hlavně náš malý a my ostatní jíme spíš ty přesolené kupované varianty. Ale kolik má kilo? To bych musela zvážit, nemám na to moc odhad.

Ten trik s vytažením háků je úžasný, ale víš, čeho se bojím? Jednou pan domácí omylem během kynutí pootevřel víko od pekárny a od té doby těsto soustavně klesalo a klesalo a upekl se bochník s mohutnou středovou propastí... :-) Takže při vyndavání vrtulek bych se bála následků proniknutého studeného vzduchu.

3 ovesná vločka ovesná vločka | Web | 26. srpna 2012 v 21:09 | Reagovat

[2]: Nám taky chvíli trvalo, než jsme to vychytali, ale už mám vystižený čas, kdy se těsto právě včil domísí a tu dobu si většinou nastavíme na minutku, pak proběhne rychlá akce vyzdvižení lopatky a víko se zase zaklapne. Chleba se nepropadne a hezky vykyne.

Že jsou kupované chleby přesolené jsem ani netušila, ale aspoň už vím, proč babička, která hodně solí, nechce jíst ten náš domácí, prý že není dobrý. Kdeže - je jen nepřesolený :-)

4 Papaja Papaja | Web | 26. srpna 2012 v 22:09 | Reagovat

Jednu květnovou sobotu jsem náhodou šla přes Mírák a byl tam také bleší trh. Podle toho, co píšeš, bych soudila, že prodejci byli stejného ražení - vůbec v Čechách je to problém. Připadají mi, že zkouší zákazníkovu vůli a trpělivost a že své, často neupravené, nevyleštěné a nevyčištěné starožitnosti přišli pouze vystavit na odiv. Jak píše vločka: ve Francii mají bleší trhy úplně jiný nádech. Prodejci nejsou tak nafoukaní a nepříjemní, ceny bývají daleko nižší a prodávané věci vyčištěné a upravené natolik, že je doneseš domů a rovnou použiješ nebo vystavíš :-) U nás mi to chování prostě připadá nehorázné :S Tvoje sobota se mi moc líbí a stejně tak závin: já mám kombinaci švestek a máku spojenou s báječným babiččiným koláčem - jediným, ze kterého jsem měla ráda okraje :D
Junior má skvělou mámu a rajčata mají skvělého černého zahradníka :D Nebo zahradnici? :D
P.

5 Pipi Pipi | Web | 26. srpna 2012 v 23:30 | Reagovat

[3]: Tak já ty vrtulky včil někdy zkusím vytáhnout :-)

Musím jen počkat, až budu péci přes den, což asi jen tak nebude vzhledem k mé nejnovější obsesi "nočního" pečení... :-)

S tou solí je to podobně jako s cukrem. Jsou to přísady, které rozhodují, zda lidem jídlo chutnat bude, nebo ne a proto je výrobci potravin všude strkají. A obávám se, že hojně. Díky tomu, že teď pro našeho nejmenšího vyhledávám potraviny s minimem soli a cukru a ochutnávám, zjišťuji velký chuťový rozdíl mezi hojně soleným/slazeným mainstreamem a tím přírodním, co nám dospělým přijde "bez chuti". Můj bratr po náhodném ochutnání jídla pro juniora prohlásil, že to je "chudák", že jí taková jídla bez chuti... :-/

6 Pipi Pipi | Web | 26. srpna 2012 v 23:45 | Reagovat

[4]: Ahoj Pavlíno, na trhu ve Francii jsem bohužel ještě nebyla, ale jsem přesvědčená, že je to tam výrazně lepší, než u nás. Chybí mi taková nějaká přirozená kultura prodeje. Tím myslím třeba i to, že páni prodejci tam naštvaně sedí, že nikdo z těch "lůzrů" si u nich nic nekoupí, místo toho, aby se se zákazníky zapojili do hovoru a popovídali si s nimi o čemkoliv. Ke stánku s živě probíhajícím rozhovorem bych šla už jenom ze zvědavosti, kdežto ty prázdné, kde se rozvaluje v židli znuděný prodejce, míjím obloukem. A ta nadřazenost, že oni prodávají ty starožitnosti a oni tomu jako rozumí, kdežto my jsme ti hloupí zákazníci, co to neumí ocenit...

A to, že se každý jednotlivý zákazník musí na cenu každé maličkosti ptát je podle mě zbytečné a navíc vypočítavé. Prodejci u věcí s oblibou neuvádějí cenu, aby ji pak mohli upravovat podle dotazujícího se zákazníka. Tuhle nehoráznost jsem zažila právě na náměstí Míru, kdy jsem se u jednoho stánku zeptala na cenu starožitných nůžek a protože byly drahé, prohlížela jsem si dál jiné zboží. Po pár minutách se ovšem o nůžky zajímali dva mladíci a pán jim přede mnou! nabídl asi o sto korun levnější cenu. Kdyby to bylo obráceně, ráda bych to viděla jako galatní slevu pro dámu, ale takhle? Co na to říct? Na bleší trh jsem ráda chodila z principu, že člověk stráví hezké dopoledne na vzduchu a ještě něco pěkného uloví, ale zlaté Aukro a Ebay!

7 Therése Therése | E-mail | Web | 27. srpna 2012 v 20:15 | Reagovat

[4]:Do kamene tesat!! Vzpomínám si, jak jsem si na Míráku na bleším trhu chtěla pořídit takový ten krásný kroucený klíč, co je na mnoha půdách. A tak arogantního, nafoukaného prodejce, který mě poslal TAM s tím, že "to je přece starožitnost a že jsem z levného kraje" si řekl tisícovku.
Bohužel, našinec (myslím prodejci) se asi nikdy nepoučí...

8 Pipi Pipi | Web | 27. srpna 2012 v 22:21 | Reagovat

Tak jsem ráda, že nejsem jediná, kdo má z prodejců špatný dojem... Je to škoda, protože blešáky jsou v principu skvělá věc, ale i to se holt nejdřív musíme naučit...

9 Ivet Ivet | 28. srpna 2012 v 15:12 | Reagovat

Dovolila jsem si ti udělit ocenění za tvůj blog viz http://nakafickosivet.blogspot.cz/

10 Pipi Pipi | Web | 28. srpna 2012 v 22:48 | Reagovat

[9]: Vřelé díky, Ivet! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama