Datlové dortíky s krémem a jeden dlouhý narozeninový příspěvek

15. února 2013 v 0:04 | Pipi |  Cukroví, zákusky a drobné pečivo



Dnes jsou tomu přesně čtyři roky co se ze mě stala blogerka Pipi. Když se nad tím tak zamýšlím, tak tento blog vznikl ze dvou hlavních důvodů - abych probudila svoje kreativní já, a abych sobě a světu něco dokázala. Dnes to bude delší, než obvykle, takže máte-li dost času, pojďte si přečíst jak to tenkrát s Pipi začalo...




Možná to také znáte - vstáváte každý den do zaměstnání, které vás baví jen jednou měsíčně - v době výplaty. V hloubi duše máte pocit, že tohle přece není "ono", ale všichni kolem vás se tváří jakoby nic a tak zkrátka děláte, co děláte a neremcáte. Měla jsem to před čtyřmi lety podobné - kancelářská práce, sezení, papírování, telefonování, spěch i chvíle, kdy není do čeho dloubnout, termíny, porady, bagety, hotovky. Měla jsem hroznou chuť té kancelářské šedi nějak uniknout a najít svoji hluboko ukrytou kreativní stránku své osobnosti, která má ráda krásné věci, barvy, přírodu, knížky, fotografie, staré věci a hlavně zdravé jídlo! Nakonec se z toho vyklubala spásná myšlenka na blog s vegetariánskými recepty.

Vymýšlení zdravějších alternativ receptů, testování surovin, shánění vhodného nádobí a dekorací, aranžování pokrmů na talíři, aby to nebyl jeden velký kydanec :-), hra na fotografku, clonění světla, úpravy fotek a navrch ještě vymýšlení článků, které by měly mít nejen hlavu a patu, ale pokud možno i pointu + happy end je v reálném světě práce pro zhruba 10 lidí. V případě jídlogera musí za tyto profesionály často zaskočit odhodlání, entuziazmus, štěstí a někdy i vyšší moc, ale ten pocit, když si uvědomíte, že se zlepšujete, je prostě božský! Takže i když vím, že ve světě blogů jsem jen pouhou kapkou v moři, tak už jen ta práce na sobě a pokroky, které jsem za ty čtyři roky udělala, mi nikdo nevezme.

A teď se od kreativity dostáváme k tomu hecu. Nevím čím to je, ale odjakživa mám pozitivní vztah k přírodě a všemu zdravému. Co jiného vyděsí (jéje, to je nějaké moc zdravé, to já nejím!), to Pipku potěší (jéje, to je krásně barevné, to já ráda!). Když jsem se v mládí nadšeně vydala cestou alternativní stravy, slyšela jsem ze svého okolí "povzbudivé" věty typu: "Ty nejíš maso? A to jako prooooč?", "A co teda budeš jíst?", "Dej si klidně párek, beztak je celý ze sóji :-) ", památná je taky hláška z grilovací párty: "To je skoro hřích na ten gril dávat zeleninu" nebo moje oblíbené: "Vegetariáni jsou hrozně pobledlí a navíc nemají žádný sexappeal!". Pipi se vztekala, nechápala, vysvětlovala, rezignovala a nakonec už na toto téma raději ani nemluvila.

Přes všechny ty klacky u nohou jsem se nechtěla smířit s vnucovanou myšlenkou, že k tomu, aby nám chutnalo, potřebujeme maso, sádlo, bílou mouku, rafinovaný cukr a potravinářská aditiva. To bych pak musela přijmout kacířskou myšlenku, že nám toho ta geniální matka příroda vytvořila a darovala málo - sladké ovoce a barevnou zeleninu toliko rozmanitých druhů, lány obilí, včelí med, přírodní sirupy, luštěniny, kakaové boby, povzbudivé čajové lístky a kávová zrna, čerstvé a voňavé bylinky, lanýže a koneckonců i zvířata, která nám mohou přenechat svoje výplody (mléko, vejce, med), aniž by trpěla. Nemluvě o hodných bakteriích, které nám "vyrobí" sýr, nebo šampus...

A tak jsem přestala vegetariánství u druhých lidí obhajovat a svůj blog jsem zacílila na chutné výsledky. Když se mi podaří najít, vyzkoušet a hezky zvěčnit dobrý vegetariánský recept, mohu tím k jeho uvaření inspirovat nejen podobně naladěné spoluobčany, ale i lidi, kteří jinak na talíři preferují živočišný protein. A tím udělám pro přírodu a naši planetu víc, než nějakým tlacháním. Nemylte se - nemám nic proto tomu, když někdo rád jí maso, nebo že bych ho snad chtěla druhým lidem zakazovat! Ale hlavní myšlenkou mého blogu bylo a bude hledání bezmasých pochoutek, které pokud možno využívají toho, co nám příroda dala a to ve formě, která pošimrá naše chuťové pohárky. Odmítám klišé, že vegetariánství rovná se asketizmus! Koneckonců i vegetariánské jídlo může být pěkně nezdravé a samozřejmě to platí i naopak!




Sdílení názorů a receptů na veřejném blogu mi pomohlo k zodpovědnějšímu přístupu k věci a k hlubšímu zamyšlení nad jednotlivými pokrmy. Začala jsem si více vážit práce lidí v oboru - kuchařů, fotografů, stylistů a především autorů, protože napsat čtivý a hodnotný článek je sakra těžké. Dovolím si také tvrdit, že jsem za dobu své blogerské existence prodělala slušný vývoj směrem k přirozené stravě. Například před čtyřmi lety bylo vrcholem mého zdravějšího vaření to, že jsem používala tofu a do těsta na dort dávala místo cukru bílého jeho tmavší odrůdu, neboli cukr třtinový.

A dnes? Dělám celkem úspěšné první pokusy s makrobiotickým vařením a cukr (ani ten tmavý) už nekupuji a zvládám sladit pouze sirupem z agáve či (sušeným) ovocem. Dnes už bych opravdu nepekla třeba takový jinak oblíbený, ale bohužel šíleně sladký Baby dort od Hany Michopulu. I když neodmítám kupované buchty či koláče, doma pro nás a hlavně pro juniora peču bez rafinovaného cukru. Moje nejlahodnější recepty bez cukru už jste viděli - nedávno to byla kokosová roláda, nemluvě o naprosté tutovce, které podlehne každý, kdo to jednou ochutná - tvarohových šátečcích s meruňkovou náplní.

Ani dnešní narozeninový příspěvek se neobejde bez sladkého zákusku a tak jsem díky malé úpravě předpisu na Krtkův dort vymyslela tyto mini dortíky s krémovou náplní. Jako většina receptů od Pipi je i tento nestydatě jednoduchý, přesto však variabilní a troufnu si říct, že i efektní. Dortíky vypadají skoro jako z cukrárny, nemyslíte? Přestože tyto kousky neobsahují rafinovaný cukr a dokonce ani mouku, jsou slovy Paní Dýně "monstrózně chutné" :-)



Ještě vám musím sdělit, že si Pipi nově zřídila facebookovou stránku. Jako dříve zarytá odpůrkyně modré sociální sítě bych měla tento krok vysvětlit. Už delší dobu pociťuji omezení, které s sebou blog nese. Potřebuji místo, kde bych mohla psát své momentální myšlenky, zajímavosti z kuchyně, ale i ze života. Na blog dávám naplánované příspěvky s novým receptem, nebo nějaký užitečný článek, ale takové ty rychlé bláboly, co jsem dnes dělala, četla, viděla, obědvala, zvrtala a tak dále, s tím se na blogu chlubit nebudu. Pokud vás tedy zajímají novinky nejen z mé kuchyně, pak vás zvu na návštěvu ke mě na FB.

No a na úplný závěr už nezbývá než vám poděkovat. Ano, vám, co jste to celé přelouskali až sem. Klobouk dolů a diplom za výdrž je na cestě :-) Ale především chci poděkovat vám, kteří ke mě na blog chodíte pravidelně a čtete ty moje otravné řeči o tom, co zdravého jsem to zase připravila. A moc mě pokaždé potěší, když mi zanecháte otisk v podobě komentáře! Věřte mi, že bez vás, moji milí čtenáři, by žádná Pipka nebyla!

Tak ať to se mnou ještě vydržíte a tady je konečně recept! :-)



Datlové dortíky s krémem

200g sušených datlí bez pecek
50g kokosového oleje (nebo másla)
3 sáčky kakaového pudinku (bez cukru)
1 kypřící prášek do pečiva
3 vejce

1 smetana ke šlehání
1 balení mascarpone (nebo tučného tvarohu)
2 lžíce rýžového sirupu (nebo medu)

jahody, či jiné čerstvé ovoce na ozdobu


Sušené datle dejte do misky a zalijte vroucí vodou, aby byly ponořené. Nechte datle několik minut měknout, poté z nich všechnu vodu slijte, přidejte k nim kousky másla a společně rozmixujte ponorným mixérem na hladký krém.

Ve větší míse pečlivě promíchejte pudinky spolu s práškem do pečiva a přimíchejte k nim datlový krém a následně i vejce. Vznikne vám hustší kakaová hmota, kterou vlijte do vymazané nízké dortové formy.

Dejte do horkovzdušné trouby vyhřáté na 180 stupňů a pečte cca 15 minut. Pozor, při delším pečení se těsto zbytečně vysušuje. Udělejte test špejlí a nechte poté korpus vychladnout.

Šlehačku vyšlehejte do tuha a po lžících k ní přimíchávejte mascarpone a vzniklý krém doslaďte agávovým sirupem dle vlastní chuti.

Z vychladlého korpusu vykrajujte malé dortíky pomocí hrnku či skleničky - mě se jich podařilo vykrojit 7 kusů. Vykrojená kolečka opatrně podélně přepulte a plňte uvnitř i zvrchu krémem. Ozdobte čerstvým ovocem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucie Lucie | Web | 15. února 2013 v 14:46 | Reagovat

teda gratuluji Pipi k dalšímu roku blogování. O založení facebookové stránky pro blog taky uvažuji právě kvůli těm minipostům, odkazům na zajímavé články, fotky... určitě tě budu sledovat i tam :-)

2 Pipi Pipi | E-mail | Web | 15. února 2013 v 16:54 | Reagovat

[1]: Ahoj Lucko, děkuju Ti za přání! A ten facebook Ti musím doporučit, je to opravdu fajn způsob, jak se sblížit a spojit se svým okolím a čtenáři!

3 Katka Katka | 15. února 2013 v 22:00 | Reagovat

I já se připojuji s gratulací, je fajn se vrátit o pár let zpět a bilancovat a pro nás, čtenáře, je fajn si o tom přečíst. Jinak, lepší oslavu narozenin než těmito krásně vyhlížejícími cukrářskými dílky sis snad ani uspořádat nemohla! :-)

4 Pipi Pipi | E-mail | Web | 16. února 2013 v 0:37 | Reagovat

[3]: Děkuju Katko :-)

5 jana jana | 16. února 2013 v 10:40 | Reagovat

jéé to je pěkné, moooc se mi líbí:)

6 Pipi Pipi | E-mail | Web | 16. února 2013 v 14:44 | Reagovat

[5]: To mám radost, děkuji!

7 Hanaka Hanaka | 16. února 2013 v 19:24 | Reagovat

Dortíky vypadají moc pěkně a vůbec celé to počtení je moc fajn, poslední dobou k vám ráda nakukuju, tak aspoň vím, co vše se za takovým blogem skrývá. držím pěsti a těším se na další příspěvky :-)

8 Pipi Pipi | E-mail | Web | 16. února 2013 v 21:38 | Reagovat

[7]: Jsem moc ráda, že Vás článek zaujal a děkuju za přání, Hanako! :-)

9 Madla Madla | Web | 20. února 2013 v 21:18 | Reagovat

Moc krásné počtení a ještě lepší recept k tomu! Ty dortíčky vypadají tak nádherně a sexy! Kolem naší rodiny se teď povážlivě utahuje smyčka jménem celiakie, takže jsem neskutečně ráda za každý takový vymazlený recept bez mouky.

10 Pipi Pipi | E-mail | Web | 23. února 2013 v 17:28 | Reagovat

[9]: Ani nevíš, Madlo, jakou radost mi uděláš, když moje "zdravé" jídlo označíš za sexy, to je pro mě hrozná poklona! :-)

A s tou celiakií je to tedy nepříjemné, tak doufám, že se nakonec smyčka neutáhne, a kdyby ano, tak Ti aspoň vymyslím, nebo najdu zase nějaký super bezlepkový recept!

11 jazzka jazzka | E-mail | 17. března 2013 v 19:04 | Reagovat

Milá Pipi před nedávnem jsem objevila vaše stránky a jak je víkend tak si je prohlížím a moc moc se mi líbí. Včera jsem zkusila chlebík a povedl se a to i když jsem kopýtko na takové věci :D a tak mi to nedalo a dnes jsem upekla tento datlový dortík-tedy v mém případě jsem udělala muffiny. Opět jsem byla unešená lehkostí a hlavně chutí :) Už si brousím zuby na další vaše recepty :) Jste moc šikovná a fandím vám, jen tak dále !!! S pozdravem Jazzka

12 Pipi Pipi | E-mail | Web | 17. března 2013 v 23:10 | Reagovat

[11]: Děkuji Vám, Jazzko! Opět jste mne moc potěšila! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama