Letní knižní speciál 2 - Recepty z farmářského trhu I a II

17. července 2013 v 0:27 | Pipi |  Testování kuchařských knih

Celé léto se můžete u mě na blogu těšit na články s testováním různých kuchařských knih, starých obvykle jen pár let, které se tedy ještě dají běžně zakoupit, nebo stejně jako v mém případě vypůjčit v knihovně. Doufám, že vaření z kuchařek bude i pro vás zpestřením v zaběhnuté rutině a že se budete na další, dosud neodhalené tituly těšit! Musím vás také upozornit, že bez ohledu na mou snahu posuzovat rovnocenně klady i zápory jednotlivých knih, nedokážu být zcela objektivní a názory, které na kuchařky vyslovím, budou vždy trochu zkalené mými preferencemi a tím, co já osobně považuji za zdravou stravu. Všechny knihy se totiž více či méně zdravým vařením zabývají a to jediné mají společné, nicméně jak to v životě bývá, každý (autor) jde k cíli trochu jinou cestou.

Druhým titulem, respektive tituly, které jsem si do letního čtecího speciálu vybrala, jsou Recepty z farmářského trhu I a II od Hany Michopulu aneb jak snadno a skvěle vařit z českých sezónních surovin. Zatímco u minulé, veganské kuchařky jsem nešetřila chválou, tentokrát budu o hodně kritičtější...



Výše uvedená slova o zaujatosti jsou při dnešním testování víc než na místě, protože musím otevřeně přiznat, že už k první kuchařce z farmářského trhu (podzim, zima) jsem od začátku pojala jakousi nelibost. Rozhodně se v tomto směru nemohu považovat za objektivní. Hlavním důvodem asi bude moje averze k celému humbuku okolo farmářských trhů. Nechápejte mě špatně - sezónní trhy považuji za bezvadnou věc, která má nezastupitelnou roli hlavně pro nás, obyvatele měst. Nicméně trhy a tržnice u nás vždy bývaly, pouze jejich kvalita byla různá, často pochybná a chyběla jim regulace prodávaných artiklů a organizovanost. Paní Michopulu v roce 2009 uspořádala první farmářský trh a stala se jakousi zakladatelkou novodobé tradice. Co se od té doby stalo za poblouznění, všichni víme. Není dnes města, či městské části, která by na svém území nepořádala podobný sezónní trh. To, co dříve nešlo, najednou vyrostlo jako houby po dešti. Také mám pocit, že si autorka knihami tak trochu přihřála polívčičku a nenápadně připomněla, že právě ona je matkou těchto trhů. A navíc ještě to slovo farmář!


"Chřest je zelenina rituální. Onen den, kdy si ho po roce opět neseme z trhu domů, kdy poprvé zaneřádíme kuchyni drobnými lepkavými slupkami a konečně ten poklad opatrně ponoříme do vroucí vody... ten den je jaksi slavnostní, ať je zrovna středa nebo sobota. Chřest totiž symbolicky protrhává cílovou pásku pravého jara a odstartovává novou zemědělskou sezónu s příslibem dalších žní. Užijte si ho." Hana Michopulu


Teď ale zpět k Hančiným knihám. Když si je člověk prohlíží poprvé, má před nimi trochu respekt. Jsou to nádherně nafocené a dobře graficky zpracované kuchařky, které snesou srovnání se současnými zahraničními tituly. Když jsem kuchařkami blíže listovala, často jsem měla pocit, že mám v ruce kopii některé Jamieho kuchařky - připomínal se mi jak stylem focení jídel, podobnými fonty, tak i gramáží a typem papíru. Pěkným grafickým prvkem jsou občasné detailní fotky látky, ubrusu, utěrky, či staré krajky sloužící coby nenápadné pozadí pro text receptu. U výraznějšího dekoru, například kostičkované látky to však někdy způsobuje problémy s přečtením textu. Tímto moje chvála na vizuální stránku věci končí. Knihy jsou precizní a zcela podle soudobých trendů co se týče způsobu aranžování jídla a dekoru, grafiky a doprovodných fotek (z trhu, zahrádky a polí), bohužel už v tom pro mě nezbývá nic, co by mne překvapilo a odlišovalo se od záplavy podobných (a hlavně zahraničních) kuchařek. Z vizuálního hlediska zde postrádám originalitu a nenapodobitelný styl, podle kterého bych tyto kuchařky poznala hned po prvním zalistování. Je to možná udivující, ale Hanka Michopulu se svými masově propagovanými knihami se v mých očích nemůže měřit s málo známou, a přesto monstrózní a naprosto originální Paní Dýní.

Z obsahového hlediska musím hned zkraje vzdát hold Hančině myšlence na sezónní vaření. Způsob, jakým česká zelenina, ovoce, bylinky a ořechy dostali prostor na svoji prezentaci, je chvályhodný a coby vegetariánku mne nemůže nechat chladnou. A vůbec mi nevadí, že jsou zde recepty i s masem či rybami, protože chápu, že je to kniha určená široké veřejnosti a ne jen vegetariánům. Navíc maso zde hraje pouze doprovodnou roli, hlavní úlohy byly svěřeny již výše zmíněným rostlinným protagonistům. Čest autorce! :-)


"O co hlouběji kdysi (červená řepa) klesla, o to víc se dnes vyhřívá v centru nečekaného zájmu. Najdete ji v lepších restauracích i v časopisech o jídle. Jako bychom si léta zavržení chtěli vynahradit. Oprávněně. Je to místní zelenina, která za námi nemusí cestovat, je skoro legračně levná, v perfektní kvalitě a je k mání po celou zimu (a ještě déle). Kdybychom ji nejedli, bylo by to na pováženou, podobně, jako kdyby třeba Italové ignorovali rajčata. Je naše - mějme ji rádi." Hana Michopulu


Kuchařky jsou rozčleněny na kapitoly podle jednotlivých surovin. Každá sekce obsahuje úvod k dané surovině, fotografie, tipy na osvědčené chuťové kombinace a nakonec recepty na chutná jídla. To poslední zmíněné, tedy recepty úplně chybí u bílé a černé ředkve, ačkoliv tyto dvě jsou typem zeleniny, která na našich talířích příliš prostoru nemá. Zrovna u nich bych ocenila nějaký osvědčený a chutný předpis, protože netuším co s nimi, kromě obligátního chroupání zasyrova.

Další věc, se kterou mám u těchto kuchařek problém, je styl autorčina psaní. V minulém článku s veganskou kuchařkou od Isy Moskowitz jsem se zmiňovala o jejím přátelském a rovnostářském jednání se čtenářem. To jsem psala záměrně, neboť na rozdíl od ní, mám z Hančina psaní úplně opačný pocit. Jistěže to může to být pouze moje přecitlivělost či dojem, kterého si třeba vy ani nevšimnete. Faktem zůstává, že při čtení kuchařek z farmářského trhu se cítím v pozici školačky, kterou paní učitelka Michopulu poučuje o tom, jak se věci mají SPRÁVNĚ dělat. Nedostatkem sebevědomí autorka rozhodně netrpí. Proto se u ní můžete těšit na zaručeně nejlepší koprovku na světě, protože už otestovala devět! jiných receptů na tuto omáčku, takže to ví "nejlépe"... Také její předpis na řecký salát je ten nejopravdovější a "nejřečtější". Kynuté knedlíky by se podle ní měly ovocem polévat a nikoliv plnit, protože jinak člověk jí zbytečně moc mouky a to je prý špatně. Ach jo. Kdyby se ty knedlíky dělaly z čerstvě namleté celozrnné mouky místo bílé (hrubé) mouky, člověk by se rychleji zasytil a vstřebal by do těla více živin z obilí, nikoliv pouze pšeničný škrob. Navíc, co když má někdo moučná jídla prostě rád? Také polévka v jejím podání by měla být vždy vařena dle přesného receptu (nejlépe podle toho nejlepšího od její maminky), nikoliv podle momentálních zásob v lednici. No, nevím, možná autorka zbytky jídla a zeleniny vyhazuje, ale my obyčejní smrtelníci občas (zvláště v období před výplatou) potřebujeme v prvé řadě nasytit hladové krky a teprve potom si hrát na haute cuisine.


"Považuji opravdu za důležité (kynuté sladké) knedlíky polévat, ne plnit. Dovnitř se totiž vejde jen směšně malé množství ovoce, takže mouka pak hraje hlavní roli, což není správné. Podle mě má být pouhým nosičem borůvkové chuti. Spousta tvarohu a hodně horkých borůvek - to je na tomhle jídle to nejlepší!" Hana Michopulu




V některých pasážích doslova křičí autorčina vize hloupého čecháčka, kterého je potřeba naučit správně vařit. Třeba u zimní mrkve píše, že: "V běžné české kuchyni plní (mrkev) hlavně podřadnou roli základu do polévky nebo omáčky, málokdy víc. Přitom mrkev je génius kuchyně. Dokáže na sobě nést mnoho jiných - výraznějších - chutí a dělá to tak skromně, že se jen tak nepřejí. V dušených jídlech se perfektně rozplývá, což ji v zimní kuchyni dává nepostradatelnou roli." Co je prosím toto za zobecňující hlášku? Copak je to pouze autorka a já, které používáme mrkev v širokém kulinárním spektru? Mrkev běžně využívám na čerstvé šťávy, do salátů, na indická karí, do polévky a také do dortů a muffinů. Podobně podceňuje čtenáře v kapitole o vlašácích: "Pro většinu hospodyněk jsou ořechy hlavně přísadou na vánoční pečení. Přitom nám mohou dát víc: součástí zdejší pestré stravy jsou odjakživa. Na dezerty s nimi samozřejmě počítám, ale rozhodně nezapomenu přihodit pár jader pokaždé, když připravuji salát s kozím sýrem anebo parmskou šunkou a vajíčkem. Stejně tak jimi korunuji sýrová prkénka k vínu a obilné kaše k snídani." Použití jakýchkoliv ořechů a semínek pro slaná jídla je pro mne stejně samozřejmé jako pro jejich využití u dezertů a kombinace ořechů a sýrů je snad už více než provařená, nemyslíte?


"Přestože jsem dosud nezažila, aby někdo prohlásil - "bublanina je moje láska", léto co léto tenhle chuťově planý koláč, plný pecek a dusivých drobků, Česku vládne. Experimentovala jsem proto s různými variantami, abych vám mohla nabídnout perfektní třešňovou buchtu, zbavenou špatných vlastností. Třešně si určitě vypeckujte, za trochu námahy to stojí. Bez práce přece nejsou koláče. " Hana Michopulu


U jednoho receptu autorka chválí quinou, jakožto surovinu, která "by nás měla zajímat už proto, že nabízí skvělou příležitost, jak odlehčit našemu tělu, předávkovanému pšenicí". Toto tvrzení je pro mne opět v rozporu s faktem, že v obou knihách jsem napočítala dohromady 48 receptů na dezerty, či sladká jídla a z toho celých 38 jsou variace na oblíbené téma: bílá mouka (hladká, polohrubá, hrubá, listové těsto) + máslo + cukr. Zbylých 10 předpisů vychází například na maliny s tvarohem, ovesnou kaši s hnědým cukrem a malinami, dýňovou a řepnou zmrzlinu, ostružinový pohár s drcenými pusinkami, meruňky s mozzarellou a mátou, pohár ze strouhaných kaštanů se šlehačkou, či jogurt s dušenou rebarborou a jahodami. Tedy sladkosti spíše z kategorie "ostatní", ale cokoliv pečeného - koláč, buchtu, cheesecake, bublaninu, či brownies autorka zřejmě nezvládne upéct bez bílé pšeničné mouky. Pouze v jednom či dvou případech nabízí alternativu s částečným přimícháním celozrnné mouky, toť vše. U Hančiných sladkých jídel si tedy od pšenice naše těla moc neodpočinou... Nemluvě o tom, že téměř všechny dezerty obsahují nemalé množství rafinovaného cukru. V tomto ohledu jsou pro mne její dezerty velkým propadákem, ačkoliv je mi jasné, že budou konvenčně se stravujícím lidem vyhovovat.


"Nejsem, přiznávám, příznivcem polévek "ze všech koutů lednice", o nichž se dá říct snad jen to, že na tu bídu chutnají prima. I zeleninová polévka má být tak dobrá, že na to nejde zapomenout a chcete ji dělat zas a znova. A přesně taková je ta podle receptu mojí mámy. Snadná, a přitom vyšlechtěná. " Hana Michopulu




K otestování receptu jsem si vybrala salát z nových brambor se zelenými fazolkami. Už podle dalších ingrediencí (kopr, zakysanka, ořechy a sušená rajčata) jsem věděla, že mi jídlo bude chutnat. A také že ano! Postup je snadný, rychlý, jak se na letní vaření sluší. V receptu mi opravdu moc lahodila rajčata i vlašské ořechy. Samotnou by mne tako kombinace asi nenapadla. Palec nahoru! Také jsem zde psala o Hančině receptu na obrácený hruškový koláč z hladké mouky, otištěný v prvním díle receptů z farmářského trhu. Koláč byl na mě tak sladký, že jsem jej přeměnila na celozrnný a zredukovala 150g cukru na 80ml medu. Ještě prudčeji sladší je Baby dort z kuchařky Zpátky domů. Paní Michopulu má zkrátka sladkou míru zcela jinde, nežli já.

Co říci závěrem? Je mi jasné, že kritizovat práci druhých je snadné, neboli "po bitvě je každý generál"! Já si zkrátka myslím, že kuchařky z farmářského trhu jsou dobré, ale nevyužily maximum svého potenciálu. Paní Michopulu v podstatě navázala na recepty ze své první kuchařky Zpátky domů, ve které zpracovala svá oblíbená a rodinná jídla z české, řecké, italské či francouzské kuchyně, tedy pokrmy s využitím také lososů, tropického ovoce, rajčat v konzervě, francouzských a italských sýrů a asijských nudlí. Pokud by autorka dokázala v knize zpracovat jídla pouze ze surovin dostupných na farmářských trzích či od našich pěstitelů, byla by to pro mě naprostá bomba a zároveň důkaz, že i z tuzemských surovin se dá celoročně kouzlit. Nevyužité zůstaly lidové přísady typu pohanka, jáhly, žitný kvásek, ovocné šťávy, české sladkovodní ryby (na trhu běžně dostupné), či kozí a ovčí výrobky. Chápu, že by to pak bylo celé o sto procent náročnější, ale není právě to ta správná výzva pro kulinární odbornici a propagátorku farmářských trhů?



Co se mi na knize líbí?

+ základní myšlenka knihy na jednoduché, sezónní vaření s respektem k dané čerstvé surovině

+ mnoho předpisů a tipů, jak některé netradiční, či málo používané suroviny nenásilně začlenit do českého jídelníčku (například šťouchané brambory s rukolou ke kachně, zapečná vejce s kopřivami k snídani, dýně na způsob bramborové kaše, květáková polévka s rukolou atd.)

+ kde to jde, využívá autorka suroviny jak pro sladkou, tak pro slanou kuchyni (například sladká švestková omáčka i naslano k šunce, buchta z řepy, červené zelí s rybízem, kdoulové želé k sýrům a masu, kachna plněná jablky)



Co mi na knize příliš nevyhovuje?

- autorčin lehce nadřazený styl psaní, ve kterém se pasuje do role učitelky českého národa, své psaní nevyvažuje zmínkami o svých neúspěších při vaření a vytváří tak dojem bezchybné bohyně kuchyně

- některá jídla se v kuchařkách opakují v drobných obměnách - například špagety s bylinkovým tvarohem (II. díl), široké nudle s ořechy, parmazánem a zakysanou smetanou (I. díl) a nudle s rukolovým pestem, parmezánem a vlašskými ořechy (II. díl)

- autorčino výhradní používání bílé pšeničné mouky a odmítání jiných druhů obilovin

- jídla nejen z české, ale i mezinárodní kuchyně, raději bych náplň kuchařky směřovala do lidovějšího pojetí

- trochu mi chybí bližší seznámení s českými farmáři, minimálně s těmi, které v knihách autorka sama zmiňuje, coby své dodavatele a poradce



Komu bych kuchařku doporučila?

- milovníkům farmářských tržišť a sezónního vaření pro mnoho inspirace na moderní zpracování našich tuzemských výpěstků

- konzervativním kuchařům, kteří by rádi do svého jídelníčku zařadili více zeleniny

- a zkrátka všem, kteří používají mrkev pouze do polévky a vlašské ořechy jen do cukroví :-)



Mně se tyto dvě kuchařky do vkusu zrovna netrefily, ale to neznamená, že pro vás nemohou být dokonalé! Co na ně říkáte vy? Máte je doma a vaříte z nich? Patří k vašim oblíbeným?



Fazolkový salát s novými bramborami podle Hany Michopulu

450 g menších nových brambor
450 g zelených fazolek
4 ks sušených rajčat
hrst vlašských ořechů

na zálivku:
200 ml zakysané smetany
1 stroužek česneku
4 lžíce nasekaného kopru (nasekat pouze lístky, stonky otrhat)
1/2 lžičky cukru (nebo sirupu z agáve)
sůl a čestvý pepř dle chuti


Brambory vydrbejte kartáčkem pod tekoucí vodou, uvařte v osolené vodě a poté podélně rozkrojte na čtvrtky. Mezitím si připravte zálivku a fazolky. Nasekejte lístky kopru, utřete stroužek česneku, přidejte zakysanou smetanu, sladidlo, sůl a pepř a vše ušlehejte metličkou na jemnou omáčku.

Fazolky nejprve krátce povařte v páře na pařáku na knedlíky - stačí většinou 4 minuty, aby zůstaly křupavé. Poté je vyndejte, rychle zchlaďte pod tekoucí studenou vodou, abyste zastavili jejich měknutí, a nechte okapat.

Brambory a fazolky rozložte na servírovací talíř. Přelijte připravenou zálivkou a ozdobte nakrájenými rajčaty a posekanými ořechy. Množství je pro 3 - 4 osoby.


Foto: Pipi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | 17. července 2013 v 10:08 | Reagovat

Ahoj Pipi,
minulé "kuchařkové" povídání jsem jen tak prolétla, protože veganství není můj šálek čaje, ale tento Tvůj článek jsem zhltla. Díky za vyčerpávající shrnutí, muselo být pro Tebe časově náročné srovnávat obě kuchařky a zjistit tak třeba, že jsou si některé recepty hodně podobné.
Některé Tvé kritické poznámky mi ale knihu ukazují v příznivém světle - například ty ovocné knedlíky. Přiznám se, že v tomto nejsem vlastenka, protože k mým oblíbeným jídlům rozhodně nepatří. A hlavně právě kvůli tomu, že jsou na mě strašlivě syté a je v nich málo šťavnatého ovoce. Díky Hance Michopulu jsem ale zjistila, že se dají udělat malé knedlíčky a ovoce dát navrch. Vůbec by mě to nenapadlo, ráda bych to vyzkoušela a možná tak vzala ovocné knedle na milost :-).
Protože jsem právě ta "konzerva", která se přesně drží receptu a zůstává u osvědčených mňamek, docela bych se po těchto kuchařkách poohlédla... ale jen z knihovny, vzhledem k tomu, že, jak píšeš, je v nich zbytečně moc cizokrajných přísad a chybí například pohanková, jáhlová a další ryze česká jídla. To je velká chyba autorky a mystifikace čtenářů, protože bych očekávala skutečně tuzemské recepty... samozřejmě ozvláštnění něčím cizím proč ne, ale ne na úkor "našeho". Chápu, že Tobě coby zkušené kuchařce vadí Hančino sebevědomí a vnucování těch "pravých a jediných" jídel, ale mně kupodivu ne, protože z toho, co jsem nepřevzala z rodinného zlata, ráda přijmu cizí vynikající a osobitý recept.
A ještě, na závěr, také mě štve, že nám tu vznikají farmy a farmářské trhy. Odjakživa byly v českých zemích statky a působili v nich statkáři, hospodáři, velkostatkářky a selky. Nevím, proč by se nemohly trhy nazývati sedlácké nebo statkářské... Asi by to neznělo tak "in"... :-(

2 Pipi Pipi | E-mail | Web | 17. července 2013 v 11:48 | Reagovat

[1]:  Ahoj Katko, jsem ráda, že Tě tento díl zaujal a chápu, že Tě kuchařky lákají k pročtení. Sama jsem si je také chtěla prohlédnout už jen pro ty krásné fotky a pro inspiraci na zeleninová jídla. V tomto ohledu jsou fajn, akorát při bližším seznámení jsem holt narazila na věci, které mi vadí, třeba ten autorčin zvyk věci zobecňovat.

Nemám nic proti vaření dle přesného receptu, u některých jídel bych se bez přesného rozpisu surovin a popisu přípravy neobešla, to si nemysli! Paní Michopulu ale mluvila o zeleninové polévce a o tom, že jí vadí takové ty "co dům dal". Jenže podle mě dobrá hospodyně musí umět využít vše co jí zásoby a rodinný rozpočet dovolují a právě v polévce se krásně zužitkují zbytky zeleniny, či uvařené rýže, těstovin atd. A nepřijde mi správné to přehlížet a tvrdit, že každá polévka by měla být ta nejlepší možná a vždy podle přesného receptu.

Děkuju za komentář a pokud by sis chtěla knihy pročíst, stále je mám u sebe a můžu Ti je půjčit. :-)

3 Lenka Lenka | E-mail | Web | 17. července 2013 v 17:09 | Reagovat

ahoj, vlastním sice jen knihu podzim-zima, ale ráda bych dala i svůj názor na tuto kuchařku. mě osobně třeba hodně vadí, že je kniha plná "hluchých míst", které podle mého nejsou zcela zvládnuty po obsahové stránce - mám na mysli např. jedna strana název zeleniny, druhá strana 3 řádky o zelenině, 3 strana obrázek zeleniny, 4 strana seznam receptů, 5 strana teprve první recept... to co např. Jamie Oliver zvládá bravůrně a to sloučit povídací a receptovou část, to mi zde celkem chybí... najednu stranu oceňuji na paní Michopulu to, že ukazuje sezónní druhy zeleniny, ale ve výsledku z toho vyjde dobře jen ta obvyklá zelenina a ten zbytek mi přijde pozapomínán, přičemž si myslím, že receptů z mrkve, brambor, celeru,... máme spousty, ale spíše bych ocenila novinky z těch méně používanějších druhů zeleniny...
plus ten místy poučující styl psaní mi občas taky dost vadil...
ale jinak co se fotek a nápadu týče, tak se mi kuchařka moc líbí ;) a např. recept na celerovou remuládu je boží!

4 Pipi Pipi | E-mail | Web | 17. července 2013 v 18:46 | Reagovat

[3]: Ahoj Lenko, děkuju Ti za zasvěcený názor. Nemohu než souhlasit. Brambory mají šest samostatných receptů plus další i v jiných kapitolách a pastinák má recept jeden a to na šťouchané brambory s pastinákem...

5 Lucie Lucie | Web | 20. července 2013 v 22:05 | Reagovat

Pipi, smekám. Opravdu vyčerpávající recenze knihy. Mám doma pouze první díl, ale ve spoustě věcech s tebou souhlasím. Není mi blízký její styl psaní, třeba na rozdíl od Hanky Zemanové. Také mi přijde, že kniha zahrnuje poměrně málo receptů, oddíl věnovaný nějaké surovině a k ní se pak neváže žádný recept, to mi přijde lehce odfláklé.... budu se těšit na další recenze :-)

6 Pipi Pipi | E-mail | Web | 21. července 2013 v 1:09 | Reagovat

[5]: Jsem ráda Lucko že i v tomto tématu se shodujeme, trochu jsem se obávala, jestli se svými výhradami vůči knize nebudu osamocená.

Děkuju za povzbuzení, vážím si toho! :-)

7 toffo toffo | 24. července 2013 v 8:43 | Reagovat

Ahoj Pipi,velká práce na takovém článku. Opravdu mě moc zaujal a hezky se četl (také obdivuji, že jdeš s kůží na trh). Budu se těšit na další.

8 Pipi Pipi | E-mail | Web | 24. července 2013 v 15:19 | Reagovat

[7]: Ahoj toffo, děkuju za komentář, jsem ráda, že Tě článek zaujal!

9 Magdaléna Magdaléna | Web | 8. srpna 2013 v 21:24 | Reagovat

Ahoj Pipi,
moc děkuji za článek, protože právě po těchto knihách se již nějakou dobu poohlížím. Líbí se mi celkový nápad vaření ze sezónních surovin, ale když jsem si přečetla o poučovacím stylu a "nešetření" místem, tak si koupi asi rozmýšlím. Přeci jenom mám raději, když autorka napíše i své neúspěchy, čeho se vyvarovat, atd...
.
Moc se mi líbí tvůj blog - a to i díky jeho grafické stránce a promyšlenosti dopředu... rozhodně sem budu zacházet častěji :)
.
Děkuji a hezký večer

10 Pipi Pipi | E-mail | Web | 9. srpna 2013 v 20:32 | Reagovat

[9]: Ahoj Magdo, děkuju Ti za milý komentář!

Jestli máš tu možnost, udělej to s kuchařkami z farmářského trhu jako já - vypůjč si je v knihovně. Knihy jsou to vizuálně moc pěkné a spoustu receptů je tam takových snadných, či základních a mnohé jsou povedené. Doma v knihovně bych tyto kuchařky mít nechtěla, ale s chutí jsem si je pročetla a ofotila několik receptů.

Jsem moc ráda, že se Ti u mě na blogu líbí! :-)

11 Therése Therése | E-mail | Web | 8. října 2013 v 14:48 | Reagovat

Ta poslední fotka je nádherná!!

12 Justina Justina | 1. prosince 2013 v 15:49 | Reagovat

Já moc dobrou zkušenost nemám, co jsem zatím vařila, bylo poměrně složité, výsledek nijak zvláštní - chuť je netradiční, má sice něco do sebe, ale nevím jestli to je úplně dobré:), recepty jsou často s příliš cukry a tuky(takže žádná zrovna zdravá strava). No uvidím, třeba najdu i ty dobré recepty, zatím jsem spíš rozčarovaná...

13 Fiina Fiina | 26. ledna 2014 v 0:31 | Reagovat

Pipi, já myslím, že kuchařce nechybí víc receptů ve smyslu zdravého stravování. Nemyslím to vůbec zle, ale cílová skupina těchto kuchařek nejsou makrobiotici, ale přesně, jak píšeš lidé, kteří mrkev používají převážně jen do polévek a ořechy do cukroví. Myslím, že to je hodně o životním stylu, buď vaříš hodně luštěniny,používáš alternativní sladidla, pečeš z celozrnné mouky atd. nebo vaříš klasicky ze surovin, které koupíš v každém supermarketu a vaření s celozrnnou moukou je pro tebe spíš experiment. Proto si myslím, že kombinovat oba směry do jedné kuchařky ani nejde. a ani o tom nejsou farmářské trhy. Pro mě je to víc věcí prodejen se zdravou výživou. Mě se pojetí kuchařek co do obsahové stránky naopak docela líbí. obsahově mi připomíná mojí nejoblíbenější kuchařku z dětství, která byla také zaměřená na ovoce a zeleninu. vždy tam byla nějaká plodina,stručná charakteristika (často i méně čtivá) a pár receptů, jak s danou surovinou naložit. přesně, jak to má hanka michopulu. kontakty na zelináře by sice byly fajn, ale pak by knížka ztrácela na nadčasovosti, nemluvě o tom, že jiní dodavatelé jezdí do Klánovic a jiní třeba do Brna. Co se týče stylu psaní, tak mi taky vadí trochu nadřazený styl. Obsahově znám hlavně 1. díl, ten mi přijde fajn, i když by bylo lepší věnovat se právě i těm méně známým surovinám víc (např. černé ředkvi), na druhou stranu čím známější surovina tím víc receptů, dává opět logiku a nechává knížku víc použitelnou pro masové publikum, které hledá hlavně recepty na na nové využití mrkve a na neznámou zeleninu jen okrajově. 1. díl mi také přijde lépe graficky zpracovaný. Do 2. dílu jsem pouze nakoukla, některé recepty mi přišly až těžce primitivní (např. rajčatový chlebíček), kolikrát jakoby se ani nejednalo o vaření. graficky mi přišel také méně přehledný. celkově mi prostě 2. díl přijde méně povedený, ale možná je to jen první dojem, kuchařku jsem neměla čas moc zkoumat. jinak co jsem vařila z 2. dílu bylo všechno moc dobré. ale i tady mi vadí, že do receptu na štrůdl používá kupované lístkové těsto a na noky s dýni, noky také kupované. oboje by si zasloužilo vlastní recept.

14 Pipi Pipi | E-mail | Web | 26. ledna 2014 v 20:58 | Reagovat

[13]: Děkuji Fiino za zasvěcený názor do debaty!

Je fakt, že jsem kuchařku hodně kritizovala, nicméně sem se snažila pečlivě vypsat všechna pozitiva, která jsem na kuchařce našla, aby moje subjektivní kritika byla alespoň malinko objektivní... :-) V mnoha ohledech s tebou souhlasím, zvláště s tím, že se jedná o kuchařku pro masy.

Nicméně není pravdou, že bych si přála, aby tato kniha byla v makrobiotickém stylu, to rozhodně ne. Také si nemyslím, že by se "konvenční" a "zdravější" vaření mělo od sebe striktně oddělovat, aby se někdo náhodou nenakazil. Naopak, myslím, že by se mělo více míchat! Proč by si konvenční jedlík nemohl k flákotě udělat nějakou dobrou zeleninku, která mu onehdá tak chutnala? Proč by každý kdo chce jíst zdravěji měl odříkat milované maso? Svět není jen černý a bílý, lidé se nemohou rozdělovat na ty, co vaří knedliky s masem a na ty, kteří nad vším, co není bio, ohrnují nos.

Konkrétně řečeno, bylo by mi například sympatické, kdyby autorka využívala více lidových (rozuměj našich původních) surovin typu pohanka a jáhly, protože mi to souzní s oním vyzdvihovaným návratem ke kořenům, návratem k našim sezónním plodům. Toto se úspěšně podařilo autorkám knihy Jezte česky!

Ocenila bych, kdyby z té padesátky sladkých receptů bylo v každé knize alespoň po jednom koláči, kde by se využila jiná, než bílá mouka, nebo jiné sladidlo, než cukr. Nikoliv proto, aby se to masám nutilo, že takhle je to pro ně lepší, ale aby ti, kteří uvažují o zdravějším pečení, našli v knize inspiraci a odvahu to zkusit. Aby se díky lákavě vypadajícímu pokrmu a prověřenému receptu do alternativy pustili i lidé, které by to jinak nenapadlo. Hlavně však proto, aby složení receptů bylo pestřejší!

Mám pocit, že hlavními účely každé knihy je to, aby nabídla čtenáři nový pohled na věc, překvapivou inspiraci, rozšířila povědomí a obzory. U mě konkrétně se toto nevyplnilo, ačkoliv nepochybuji, že u jiného člověka to mohlo zapůsobit přesně opačně!

Ještě jednou díky za komentář.

15 Jana Jana | 9. července 2014 v 17:39 | Reagovat

Zdravím. Recepty z farmářského trhu mám oba díly a obě knihy mi přijdou fajn. Recepty v ní jsou snadné, rychlé, povídání okolo se příjemně čte - naladí člověka k vaření i ve chvíli, kdy už je po týdnu celý uvařený a přísady do hrnce spíš jen háže. Pokud chce někdo přísady obměnit nějakou alternativou, myslím že mu v tom nic nebrání. Člověk se nemusí slepě držet psaného, no ne? Jako inspirace poslouží fantasticky. Jinak ovšem děkuji za článek a přeji krásný den.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama