Sláva Československu III aneb zelňačka a kapustnica

28. října 2013 v 0:21 | Pipi |  Polévky a předkrmy



Moji milí věrní čtenáři si jistě vzpomenou, že před rokem jsem na oslavu říjnového svátku založení samostatné republiky připravila dva specielní příspěvky. Prvním receptem byly nepřekonatelné tvarohové šátečky, reprezentující Čechy a v druhém příspěvku jsem vás oblažovala růžovými haluškami ku poctě bratrů Slováků. Doufala jsem, že se mi i letos podaří k tomuto významnému dnu připraviti pro vás opět něco zajímavého z československé kuchyně. Vyšlo to, ačkoliv to bylo dost natěsno...

Asi jste si všimli, že nejsem v poslední době příliš aktivní blogerka. Předchozí příspěvek vyšel více než před měsícem - neuvěřitelné! Je to jednak tím, že se mi nahromadila práce a volného času si příliš neužívám, neboť pan domácí od října do Vánoc pobývá v Indii a jsem tedy na výchovu malého mláděte sama. Do školky nechodí a tak jediné hlídání pokrývá moje máma, ale nikdy to není to víc, než pár hodin. O volném večeru, nebo několikahodinovém soustředění na práci si mohu nechat zdát. Tak si asi umíte představit, kolik energie mi zbude na blog...

K tomu se přichomýtlo nepříliš vlídné počasí, respektive absence babího léta v září, krátící se den a několik neúspěchů na poli kuchařském, což způsobilo, že neustále bojuji s únavou a řeším to dětinsky tak, že se pořád něčím cpu (žvýkání a plné bříško uklidňuje), z čehož jsem následně unavená a chce se mi pořád spát. Když hodně spím, mám málo času na práci a jsem z toho frustrovaná, že nic nestíhám a musím se uklidňovat jídlem a... :-) ano, takhle to jde pořád dokola...




Zpátky k dnešnímu pokrmu. V rámci časové úspory, rozhodla jsem se k letošnímu svátku nedělat příspěvky dva za každý národ, ale najít něco, co mají společné. Moje myšlenky směřovaly už od počátku k zelňačce, tradiční to polévce myslím jak v Čechách, tak především na Moravě (tož a hlavně tam na Hanééé :-). Na Slovensku se zelná polévka vaří pod názvem kapustnica a co jsem tak stačila zběžně dohledat, měla by obsahovat podobné základní pilíře v podobě zelí, brambor a masa či uzeniny. Samozřejmostí je krajová odlišnost předpisů. Každá země, každá vesnice, ba i každá rodina, dělá tu svoju zelňačku po svém.

Zelná polévka se u nás doma tradičně kořenila sladkou paprikou a zjemňovala smetanou - nic světoborného. Pro tuto sváteční příležitost jsem se proto rozhodla polistovat svoji sbírku starých kuchařek s cílem najít postup, nebo nápad, který by vás mohl něčím novým obohatit. V tenké brožurce z roku 1931, vydané Československých Červeným křížem, jsem našla předpis, který působil hodně jednoduše, skoro až příliš. Přesto, nebo právě proto jsem recept vyzkoušela a pochopitelně upravila na vegetariánskou verzi - slaninka uvolnila místo sójovému tempehu a mouku nahradila hraška. Kvůli již zmíněné hrašce, která se musí asi 20 minut povařit, jsem postup ještě více zjednodušila a začala polévku vařit jen ve dvou hrncích.




Postup přípravy z roku 1931 byl snadný - v jednom hrnci se uvaří zelí doměkka, v dalším hrnci brambory. Na pánvi se opeče cibulka se slaninou, která se následně zapráší moukou a zalije bramborami i s vývarem a přidá se uvařené zelí. Žádné koření, žádné máslo, či smetana, žádný vývar z žeber, žádná klobása. Téměř se mi nechtělo věřit, že by to mohlo chutnat jinak než dietně a přesto jsem se dočkala obrovského překvapení. Výsledná polévka po mých úpravách byla tak prostá, až byla geniální. Absence koření a jen malé množství "uzeniny" vytvořilo maximální prostor pro chuť zelí. Žádná obsažená surovina na sebe nestrhávala pozornost, celek působil jednoduše a srozumitelně. Tahle polévka je pro mě exemplární příklad toho, jak by měla vypadat a chutnat prostá lidová kuchyně! Náš malý opičák z polévky moc nadšený nebyl, nechutnalo mu zelí jako takové, snědl tedy pouze brambory a tempeh. Zato Pipka hned napoprvé zhltla tři talíře! Tak mi chutnalo!




Doufám, že se Vám tento dnešní sváteční příspěvek líbil a už už mě zajímá jakou verzi zelňačky vaříte doma vy?







Zelná polévka

250g bílého kysaného zelí
olej na smažení
1 cibule, najemno nakrájená
100g uzeného tempehu, nakrájeného na kostičky
2 lžíce hrašky neochucené
cca 1 litr zeleninového vývaru
3 brambory, oloupané a pokrájené na kostičky
sůl
petrželka na ozdobu


Do menšího hrnce vložte zelí (předem omytého a pokrájeného chcete-li) a zalijte vodou jen tolik, aby bylo ponořené. Lehce posolte a vařte do měkka.

Mezitím si ve větším, silnostěnném hrnci rozehřejte olej a začněte na něm pomalu smažit cibulku s kostičkami tempehu. Jakmile začne cibulka zlátnout, zasypejte ji hraškou a chvilku restujte. Následně tuto hrachovou jíšku zalijte vývarem a dejte do něj vařit brambory.

Ve chvíli, kdy jsou brambory uvařené, přidejte do polévky ještě samotné zelí. Zbylou zelnou vodou můžete polévku naředit, je-li na vás příliš hustá.

Množství je zhruba pro čtyři strávníky.

Foto: Pipi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanaka Hanaka | 29. října 2013 v 11:34 | Reagovat

Tak u nás se tradičně dělá zelňačka asi ještě jednodušší, v jednom hrnci a naopak hodně kořeněná až ostrá, ideální do sychravého počasí a při nachlazení. Do hrnce si dáme trošku vody, brambory na kostičky, sůl,kmín, celý pepř a pár kuliček nového koření. Chvíli vaříme, až jsou brambory napolovic měkké. Pak přidáme vodu, červenou papriku - sladkou i pálivou(samozřejmě jde vynechat) a kysané zelí. Přidáme taky hodně šťávy ze zelí a ještě chvilku vaříme, až jsou brambory měkké. Zelí by mělo být měkké, ale stále ještě křupavé, nerozvařené. Moje nejoblíbenější polévka! :-) A teď mám na ni chuť, možná se i nechám inspirovat to Vaší :-)

2 Markéta Markéta | 29. října 2013 v 21:01 | Reagovat

Jak já se těšila na nový článek :) Zrovna nedávno jsem si na zelňačku vzpomněla, že už jsem ji pěkně dlouho nedělala. Vařím ji taky s tempehem a umeoctem, je výborn, když se povede. Ale moje mládě zelí odmítá a jen pro sebe se mi vařit nechce...

3 Lucie Lucie | Web | 30. října 2013 v 8:32 | Reagovat

no konečně nový příspěvek :-) bezva, právě mám období, kdy bych všechny klasiky vařila a pekla ve "zdravější" podobě. Nevím, jestli se nepletu, ale viděla jsem zelňačku s tempehem v jedné z Hančiných knih a hned mi padla do oka :-)

4 Pipi Pipi | E-mail | Web | 30. října 2013 v 8:59 | Reagovat

[1]: Děkuju za Vaši rodinnou verzi, Hanako! Na tom starém receptu, který jsem v příspěvku použila, se sice zelí vaří zvlášť v druhém hrnci, ale má to podle mě výhodu v tom, že si měkkost zelí může každý korigovat podle své chuti. Osobně mám raději více uvařené. Navíc pro začátečníky to může být ulehčení - snadno se totiž stane, že když budou chtít zelí více povařit, rozvaří si brambory, vaří-li je v jednom hrnci.

5 Pipi Pipi | E-mail | Web | 30. října 2013 v 9:04 | Reagovat

[2]: Mláďata holt zelí evidentně nemusejí. U mého malého je to stejné. Děkuju za komentář, Markéto!

6 Pipi Pipi | E-mail | Web | 30. října 2013 v 9:07 | Reagovat

[3]: Určitě je možné, že podobnou verzi dělala Hanka. Já jsem ale tentokrát vycházela ze staré kuchařky, neboť mě nadchnul ten prostý recept a skvělá chuť. Uvažovala jsem i o uzeném tofu, ale ten tempeh je holt "masovější", má více takovou uzenou chuť, takže mi přišel v tomto případě vhodnější.

Díky za komentář, Lucko!

7 Magdaléna Magdaléna | Web | 31. října 2013 v 21:30 | Reagovat

:) Tak dlouho jsem se těšila na článek a nakonec tu je! :)
.
Netuším, jak se dělá nezdravá zelňačka u nás doma, jen vím, že je oranžová a s klobásou :)
.
Docela mě zaujal ten Tempeh. Ve vegetariánské kuchyni se vůbec nevyznám, takže kromě tofu mi nic známo není. Ovšem babička byla donedávna na dietě a maso nesměla, tudíž jsem řešila i alternativy. Chtěla jsem jí udělat fazole, ale v receptu byla slanina a tak jsem nevěděla, čím ji nahradit... Proto jsem ráda za tip a pokud má ještě navíc více masovou příchuť, je to velké plus :)

8 Pipi Pipi | E-mail | Web | 31. října 2013 v 23:16 | Reagovat

[7]: Děkuju za komentář, Magdaléno. Tempeh je stejně jako tofu vyráběn ze sóji, ale trochu jiným postupem.

Fazole jsem také do zelňačky zvažovala, podle mě se tam skvěle hodí, nicméně já vycházela z receptu, kde se opéká slanina, což by u fazolí nefungovalo, tak jsem opekla uzený tempeh, který má podle mě nejmasovější chuť a děsně mi chutná... :-)

9 Madla Madla | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 16:24 | Reagovat

Teda, vůbec nevím, kam se ztratil můj komentář, který jsem tady před časem psala. Tahle polévka vypadá skvěle, ale vzhledem k tomu, že se snažím všem výrobkům ze sóji vyhýbat, asi zůstanu u "své" verze.
Já mám zelňačku ráda pikantní, s feferonkou a sušenýma houbama a taky se sušenými švestkami. A bez uzeniny, tu kupodivu v polévkách nemá rád ani můj muž. Ale je fakt, že tu naši zelňačku děti nebaští, i když jinak zelí celkem jí.

10 Pipi Pipi | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 20:59 | Reagovat

[9]: Na Tvůj komentář si Madlo nepamatuji, je to zvláštní, ale určitě jsem nic nesmazala. Ty sójové výrobky nejíš ze zdravotních důvodů, nebo je spíš nepovažuješ za přirozené v naší stravě?

Jinak o tvojí verzi zelňačky, myslím s těmi houbami, sušenými švestkami a feferonkou, jsem nikdy neslyšela. Ale předpokládám, že je to dobré, když to pravidelně vaříš... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama