Cukroví, zákusky a drobné pečivo

Sláva Československu IV aneb Bratislavské rožky

28. října 2014 v 0:05 | Pipi

Dnes je tomu již potřetí, co prostřednictvím blogu slavím svůj oblíbený svátek vzniku Československé republiky. A je třeba přiznat, že letos je článek k tomuto významnému datu především dílem šťastných okolností. Minulý týden jsem se totiž musela zúčastnit jednání u soudu, což mě tak neskutečně vystresovalo, a zhruba na měsíc vyhodilo z klidu, že vše nepotřebné šlo stranou. Pochopitelně i blog. Jako by už chudák nebyl kdesi na konci seznamu s názvem "k vyřízení"…

Vize receptu na Bratislavské rohlíčky coby svátečního "republikového" příspěvku byla v mé hlavě již dlouho, netušila jsem však, jak dlouho se z účasti u soudu budu psychicky sbírat, a tedy kolik reálného času na celou proceduru tvorby článku budu doopravdy mít. Díky zásahu vyšší moci a díky lidskému přístupu pana soudce proběhlo jednání v takové pohodě, že jsem z toho ještě doteď v šoku. Hned druhý den jsem si nejenže nakoupila suroviny na výrobu této sváteční kynuté speciality, ba dokonce jsem rohlíčky stihla i upéct!

spokojené mládě nad mísou Bratislavských rohlíčků


VITA kuličky ze slunečnicových semínek a sušených švestek

6. června 2014 v 23:21 | Pipi

Dnešní sladký zákusek jsem vymyslela vlastně náhodou, když jsem letos v dubnu prožila několik dnů v odlehčeném stravovacím režimu. První den jsem pila pouze čerstvé šťávy, druhý den odpoledne jsem přidala rozmixované ovocné koktejly a následující tři dny jsem už opět jedla, ale pouze živou stravu.

Jela jsem tehdy na nějakou pracovní akci a potřebovala jsem vymyslet svačinku na celé dopoledne, v situaci kdy šťávovna nebyla v dosahu, a co by zároveň pokud možno splňovalo principy vitariánské stravy. Napadlo mne vyrobit si kuličky ze sušeného ovoce (tehdy to byly meruňky) a nějakého toho ořechu či semínka. Jelikož mívám doma velmi slušné zásoby slunečnicových semínek, padla moje volba právě na ně.

Výsledek byl jak chutný, tak funkční - kuličky doplnily potřebnou energii a zároveň zasytily. Rozhodla jsem se o tuto sladkou recepturu podělit s vámi a vytvořila jsem variantu se sušenými švestkami, neboť v nich poslední dobou hodně jedu. Moc mi chutnají a navíc mám pocit, že jsou takové tradiční české. Škoda jen, že v obchodech nejsou k zastižení české sušené švestky. A navíc ty běžně k dostání nejsou údajně již "živé", neboť je suší na vysokou teplotu, nebo dokonce ještě spařují horkou párou, aby byly měkké a mazlavé (dle informací z Life Foodu). Tak to vidíte...

Ale zpátky k receptu. Princip výroby těchto kuliček je neskutečně jednoduchý - rozmixujete semínka a smícháte je s rozmixovanými švestkami, vyrobíte kuličky a obalíte je ve strouhaných slunečnicových semínkách. Jenže aby se jednalo o vskutku živou stravu, je třeba semínka probudit z jejich spícího režimu tím, že je na několik hodin namočíte a případně ještě necháte chvíli klíčit. Snadno takto získáte bohatý zdroj živin v té nejčerstvější podobě! Podrobný postup najdete na konci článku.

naklíčená slunečnicová semínka a sušené švestky

Banánový nanuk

29. dubna 2014 v 10:35 | Pipi


Nápad na obalení banánu v čokoládě, jeho zmražení a následnou konzumaci podobně jako nanuk jsem poprvé zhlédla v Pravém domácím časopisu, kde jej v článku o cukru zmiňovala Margit Slimáková. I vy jste jej určitě někde, minimálně na internetu zahlédli. Na postupu není nic složitého ani těžkého, ale samotný nápad mi přijde dostatečně geniální na to, abych si jej dovolila po svém prezentovat zde na blogu a šířit jej dál.

Banánový nanuk v mém podání představuje téměř vše, co si od zdravého mlsání přestavuji. Obsahuje kvalitní, přírodní suroviny, využívá cukru přirozeně obsaženého v ovoci (banán a datle), je velmi snadný a rychlý na přípravu (nepočítám-li mražení). Většinu surovin lze navíc najít ve spíži, takže na samotný recept nemusíte kupovat kvantum ingrediencí, v podstatě jen dobře zralé, ale nikoliv přezrálé banány.

Čokoládovou polevu můžete na banán nanášet buď před jeho zmrazením, anebo poté, co si chvilku pobyl v mrazáku a zatuhnul. Osobně preferuji druhou variantu, neboť mi vyhovuje to, jak banán v mrazáku zpevní a napichovátko pak již nemá tendenci z banánu (obzvláště měkčích kusů) vyklouzávat. Nanášení polevy na zmrzlý banán způsobí, že poleva tuhne okamžitě. Nikde se vám nic nepocáká ani nezašpiní, ovšem nevýhodou je, že pak oříšky a semínka na ozdobu musíte nanášet velmi rychle, případně až na druhou vrstvu, pokud to nestihnete.

PS: Znáte Hurvínkův odborný termín pro nanuk? Přece "cuc na kládě v čokoládě"! :-)

Kokosky v čokoládě

27. ledna 2014 v 1:32 | Pipi


Nápad na kokosové bonbony v čokoládě se mi v hlavě líhnul již delší dobu. Bylo to hlavně v souvislosti s těmito kokosovými tyčinkami, které mi svou lahodnou chutí a jednoduchým složením o pouhých dvou ingrediencích (kokos a rýžový sirup) nedaly spát. Psala jsem o nich mimo jiné i v tomto mikulášském příspěvku. Dlouho jsem se chystala tuto pochoutku připravit i v domácích podmínkách a nedávno konečně nastal den D. Tady je jeho sladký výsledek...

Linecké cukroví ve dvou variantách - žitné a bezlepkové

23. listopadu 2013 v 15:38 | Pipi


Nedávno jsem v knihovně při svém tradičním obléhání kuchařského oddělení narazila na knihu, kterou jsem již dlouho toužila poznat blíž. Mám na mysli knihu Jezte česky aneb rok v naší kuchyni. Vzhledem k tomu, že znám práci Zdenky Skokanové Němcové z Ženy a život, věděla jsem, že minimálně vizuální stránka věci se mi bude líbit. A také že ano. Jenže tím to neskončilo! Kromě krásného a do detailu propracovaného vzhledu má tato kuchařka i velmi půvabný obsah. Čtvero ročních období v české kuchyni, s úctou k našim tradicím (zabijačka, sběh hub a lesních plodů, české ryby, či myslivectví) a s praktickým zařazením našich tradičních plodin a hlavně obilovin (pohanka, jáhly, žitná mouka, černý bez, kapusta i josta :-)

Tam, kde jsem měla od tématu českého sezónního vaření velké očekávání, bylo u toliko médii propagovaných Kuchařek z farmářských trhů od Hany Michopulu a které mě, jak víte z této testovačky, obsahově zklamaly. Zmíněné téma jsem ovšem v bohatém a plném rozsahu našla v kuchařce Jezte česky. Pročítat kuchařku Jany Vašákové (momentálně šéfredaktorky časopisu FOOD) a Zdenky Skokanové Němcové (kulinární redaktorky Ženy a život) byl nesmírně příjemný pocit. Zároveň mě nadchlo, jak autorky často ve svých receptech používají v běžné stravě "okrajovější" mouky typu špaldová, pohanková a žitná. Například vánoční perníčky jsou v knize jak ve verzi pšeničné (špaldové), ale i pohankové a tedy bezlepkové. A další typické cukroví - linecké je v kuchařce opět ve dvou verzích - v pohankové a celo-žitné variantě. A takhle bych mohla pokračovat dál a chvalozpěvů na tuto knihu by bylo víc, než by dnešní příspěvek unesl, ale zjednodušeně řečeno - titul jsem si ihned přidala na seznam těch, které chci mít doma v knihovně na "mazlení" s krásnými fotkami a inspirativními předpisy. Zajímá-li vás toto téma, kuchařku si rozhodně půjčte, nebo prolistujte, myslím, že nebudete zklamáni!

Ze zmíněné knihy mě nejvíce zaujal recept na linecké cukroví z žitné mouky, neboť se v poslední době snažím s touto moukou trochu experimentovat. Po dvou neúspěšných pokusech na domácí chléb v pekárně jsem svůj vznešený cíl "lahodný žitný chleba z domácí pekárny" mírně přepracovala na "cokoliv s žitnou moukou, co bude sakra fungovat". A jelikož se nám blíží Vánoce, tak mě předpis na cukroví nalákal. Recept je koncipován pouze s žitnou moukou, ale autorky samy v poznámce uvádějí, že těsto se na půl může namíchat s hladkou pšeničnou moukou a výsledné cukroví bude tím jemnější. Jelikož vařím a peču také pro mládě, které by příliš celozrnných výrobků jíst nemělo, zvolila jsem variantu žitno-pšeničnou a výsledkem jsem byla nadšena. Myslím tím to, že jsem se předem trochu bála, že žitná mouka propůjčí cukroví mírně nakyslou a jaksi hrubou chuť a vůbec, že to bude celé moc "zdravé". Je to samozřejmě nesmysl, neboť cokoliv, co obsahuje máslo a žloutky, nemůže být "dietní" :-)

Mé obavy byly tedy naštěstí plané - upečené cukroví bylo tak jemné, křehké a máslové, že by mě asi ve snu nenapadlo, že obsahuje celozrnnou mouku, natož žitnou. Upekla jsem také pohanko-rýžovou verzi a výsledek byl opět delikátní, i když pohanková mouka už je ve výsledku cítit výrazněji, než mouka žitná. Postup jsem také ošidila o bílý cukr a k tomu musím upozornit na jeden svízel pečení a vaření bez cukru. Rafinovaný cukr, ať ho pomlouvám sebevíc má kromě nízké ceny ještě jednu nespornou výhodu - je to konzervant. Cukroví, které upečeme s cukrem vydrží mnohem déle, než pečivo s přírodními sladidly, což je důvod, proč bohužel? není možné si zdravé cukroví napéci do zásoby jak jsme zvyklí u pečiva klasického (cukrem obaleného zvenku i zevnitř). Rozhodnutí, zda si napečete několik druhů cukroví s rozumným množstvím cukru a budete ho jíst střídmě, nebo si v době adventu upečete vždy čerstvou várku přírodních sladkostí, to už je na uvážení každého z nás. Ani jedna varianta není špatná.



Datlové dortíky s krémem a jeden dlouhý narozeninový příspěvek

15. února 2013 v 0:04 | Pipi



Dnes jsou tomu přesně čtyři roky co se ze mě stala blogerka Pipi. Když se nad tím tak zamýšlím, tak tento blog vznikl ze dvou hlavních důvodů - abych probudila svoje kreativní já, a abych sobě a světu něco dokázala. Dnes to bude delší, než obvykle, takže máte-li dost času, pojďte si přečíst jak to tenkrát s Pipi začalo...

Nepečená kokosová roláda, zn. mňamózní

27. ledna 2013 v 2:05 | Pipi


Za uplynulé dva týdny jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, kolik času a práce zabere vymyslet recept z vlastní hlavy. Zaujme-li mě někde v kuchařské knize, časopise, či na blogu recept, je třeba ho nejdřív otestovat, jestli "funguje" a také chutná, a případně poupravit dle vlastních preferencí. Tato cesta na blog je rychlejší a snazší.

Jenže já jsem zkrátka tentokrát dostala chuť na nepečenou roládu dle vlastní fantazie. Abych byla přesná, chtěla jsem si hlavně vyzkoušet, zda je možné vyrobit sladkou roládu bez živočišných produktů, tedy bez másla a také bez rafinovaného cukru, protože ten se snažím už kvůli juniorovi z jídelníčků vymazat úplně. Nemyslete si však, že mám něco proti máslu, nebo smetaně! Naopak, miluju je a často je používám. Byla to spíše taková alternativní výzva, řekněme :-)

Jenže kde začít? Nejdřív jsem se vrhla na variantu "živou", tedy z tepelně neupravovaných surovin - datlí, nepraženého kakaa, kokosu a oříšků. Výsledek mě spíše zklamal - chutnal jako neupečené těsto. Rozhodla jsem se tedy nelpět na "živé" roládě a zkusit použít jako pojivo a falešné máslo vařenou rýži. Možná vám to zní jako hloupost, ale ujišťuji vás, že je to celkem lišácké. Proč?

Zaprvé: vařená rýže slouží jako dobré pojivo pro obsažené suroviny. Z rozmixované vařené rýže vznikne hustý krém, který postupně tuhne a vytvoří pevný tvar tohoto zákusku. Na způsobu, jakým rýži uvaříte, stojí celý recept! Musí se tedy uvařit ve dvojnásobku tekutiny jako na přílohu, ale oproti příloze je potřeba rýži vařit pomalu a co nejvíce zrníčka rozvařit. Pokud by byla hotová rýže pevná na skus, výsledná roláda bude tvrdá jako kokosový suk. Pokud naopak dáte vody moc a uvaříte rýžovou kaši, bude i výsledná roláda rozblácená a velmi měkká. Věřte, že vím o čem mluvím: "Někdo musel slepou uličku poznání ohledat a sdělit - "Tudy ne, přátelé!" :-)

Celozrnné rohlíčky stříkané

2. prosince 2012 v 15:13 | Pipi

Zatímco loni jsem si dala s cukrovím na blogu pauzu, letos mám za sebou už dvoje pečení rohlíčků podle nového receptu!

Ptáte se proč že jsem se letos pustila do testování nové varianty na tak známou vánoční klasiku? Opět v tom má prsty lidské mládě. Zatímco loni bylo našemu malému něco málo přes rok a sotva jsem v jeho stravě pomalu začala s přidáváním lepku, pekla jsem cukroví vlastně jen pro dospělé a tedy bez výraznějšího omezení. Letos už je situace jiná a naše opička sní vše, co není přimontováno ke zdi. Zvláště, vidí-li někoho z okolí něco (rozuměj cokoliv) jíst. Toho "něčeho" se pak dožaduje svými rozvinutými akustickými dovednostmi, tudíž chce-li si u nás někdo z dospělých něco nezdravého sníst (v klidu a bez odhánění dotěrného tvora), musí tak učiniti v prostorách uzavřených (ideálně na WC), nebo nenápadně ve vedlejší místnosti za minimálního hluku. Je totiž vědecky dokázáno, že děti slyší šustění obalu od čokolády až na padesát metrů...

Sláva Československu I aneb tvarohové šátečky pro prezidenta

28. října 2012 v 0:18 | Pipi

Letos jsem se, milí čtenáři, rozhodla, že spolu oslavíme svátek republiky. Jako hrdá vlastenka nemohu již déle toto významné datum přehlížet. Den, kdy byla založena naše první samostatná Československá republika, si to myslím zaslouží. Když jsem přemýšlela, jakým tradičním jídlem bych tento sváteční den uctila, došlo mi, že nemohu jinak, než uvařit jídla dvě a to jak za Čechy, tak za Slovensko. A když dvě různá jídla, tak i dva samostatné příspěvky, protože každý recept zařazuji do jiné kategorie, takže oba recepty musí být zvlášť. Odpoledne se tedy můžete těšit ještě na slovenský příspěvek! To je Pipi výkonná, že? :-)

Za naši republiku jsem se rozhodla vybrat sladkého reprezentanta. Již v roce 2005 vyšel v časopise Apetit recept od čtenářky na takzvané prezidentské šátečky. A to přídavné jméno tam není jen tak pro legraci. Babička čtenářky s receptem byla totiž manželkou přítele pana prezidenta Beneše a tyto tvarohové šátečky údajně panu prezidentovi a jeho přátelům servírovala majitelka lázeňského domu ve Velichovkách, kam jezdívali na letní byt. (To mi připomíná, že jsem vždycky toužila mít "letní byt", jak světácké!) Už tehdá (tedy v tom roce 2005, ne ve třicátých letech ha ha) jsem věděla, že recept bude boží a že ho musím vyzkoušet. Sice mezitím uplynulo spoustu vody, ale koneckonců lépe pozdě, než-li vůbec.

Ale teď konkrétně k šátečkům: přátelé, jelikož jsem zodpovědná osoba, musím vydat varovné prohlášení, nerada bych, abyste pak na mě poštvali své právníky. Takže tedy zaprvé: proboha hlavně nikdy nepečte tyhle šátečky o samotě! Mohli byste totiž skončit s pekáčem teplých šátečků ve svém břiše. Mluvím vážně. U těchto sladkých potvor totiž platí, že jedním kouskem ochutnávka nekončí, ale teprve začíná! První várku sedmnácti kusů jsme, nelžu vám, snědli jen ve dvou, tedy dvouletý junior a já. A to během pár hodin. Pan domácí vůbec nestihl zareagovat, protože obvykle se chytá spíš na čokoládové věci a koláčky jej moc nevzrušují. Při druhém pečení měl štěstí, že malé bambino zrovna spalo a tak se opatrně zeptal, jestli si může vzít jeden šáteček (protože jsem je zrovna fotila a u nás se totiž nejdřív fotí a pak se papá :-) Jakmile se poprvé zakousl do té tvarohové nádhery, rychle se v situaci zorientoval a nacpal do sebe tři šátečky během zhruba dvou minut. Chodil při tom zmateně po pokoji a neustále mumlal: dobrý, fakt dobrý... Já se na rozdíl od něj umím ovládat, jsem jakože paní fotografka a tedy profesionálka a tak jsem první šáteček zhltla AŽ během focení a další dva hned po vyfocení.

Pokud jste kardiaci, nebo máte problém s cévami, tak raději ani dál nečtěte, tenhle vražedně dobrý zákusek by lehce mohl být váš poslední. Těsto totiž obsahuje kromě jednoho tvarohu ještě celou kostku másla a žloutek navrch, takže žádná dietka, přátelé!

Pozor, to stále ještě není všechno...


Ovocné košíčky s citronovým krémem

19. července 2012 v 0:42 | Pipi

Tak žáci a žákyně, na úvod dnešní lekce vaření si nejdříve zopakujeme látku z předchozí hodiny. Copak jsme to minule probírali? Á, ano, citronový krém. Tak a kdopak si vypracoval domácí úlohu a běžel nakoupit k Markovi a Spencerovi, přihlaste se!

Tak ti z vás, kteří nelenili a nakoupili (případně dle Googlu našli a sami vyrobili) lemon curd, mohou dnes přejít k praktické výuce. A to je u hodiny vaření to nejpříjemnější, nemám pravdu? :-)

Dnes si spolu upečeme sladké košíčky z celozrnné mouky, tedy méně hříšnou verzi klasických vánočních košíčků z bílé vymleté mouky. Ačkoliv jsem si připadala trochu zvláštně dělajíc v červenci takovou typickou předvánoční činnost, mělo to svoji poetiku. Zatímco v listopadu peču cukroví obvykle pro to, že "už proboha jsou skoro Vánoce a já ještě nemám nic upečeno!", tak letní pečení bylo charakteristické absencí jakéhokoliv stresu. A musím říct, že jsem si výrobu košíčků docela užila. Chtěla jsem mimo jiné ještě před Vánoci v praxi vyzkoušet recept na těsto z celozrnné mouky. Postup jsem si opět vypůjčila z knihy "Cukroví a moučníky, tentokrát zdravě" a ačkoliv bylo těsto zpočátku mírně tužší a drobivější, než podle mého klasického postupu, postupně jsem našla grif a dokonce jsem ani nezaznamenala žádný zádrhel při vyklápění upečených košíčků z formiček.

Také jsem pro vás zkoušela dvě varianty náplně - z krémového sýra mascarpone a z tučného tvarohu. Bez obalu přiznávám, že jsem od začátku fandila svému oblíbenému italskému krému a tvaroh jsem brala spíše jako chudší verzi. Ale ve finále si tvaroh nevedl vůbec špatně. Je pravda, že mascarpone má dar dodat každému dezertu chuť jako od mistra cukráře a tvaroh je pravda lehce nakyslý a vodovější. Ovšem po ztuhnutí v ledničce byla i konzistence tvarohového verze krému krásně kompaktní a chuť plná, což přisuzuji množství tuku v něm obsaženém. Co si budeme povídat, tuk je nositelem chuti a my naštěstí nejsme na dietě, že?

Oříškové cukroví pro lenochy

23. prosince 2010 v 1:42 | Pipi

Každý má své oblíbené cukroví. U spousty lidí bodují vanilkové rohlíčky a linecké. Zatímco rohlíčky se na mém svátečním stole objevují pravidelně každý rok, linecké byste tam naopak hledali marně. Nejsem jeho zastánkyní, možná mě v dětství odrazovala ona neoblíbená rybízová marmeláda, kterou se toto cukroví slepuje. Když ale potřebuji druh, kterého by bylo hodně a přitom se dalo obměňovat, sáhnu vždy po maminčině starém sešitku a zastavím se u nadpisu "Oříškové cukroví". Vytvořím větší množství těsta a pak už si jen hraji s jeho vzhledem, náplní a zdobením.

Letos jsem vytvořila dvě varianty - strakaté kakaové stromečky (viz obrázek nahoře) a skořicové čtverečky (viz tři varianty dole). Ty druhé jsem poslepovala a různě ozdobila a vytvořila tak opticky několik různých druhů z jednoho těsta. Pokud potřebujete třeba narychlo upéct aspoň jedno univerzální cukroví, tohle je to pravé!



Celozrnné vanilkové rohlíčky - obzvláště vydařené

21. prosince 2010 v 16:00 | Pipi
vanilkove rohlicky

Recept na zaručeně nejlepší vanilkové rohlíčky má každý z nás doma. Je to podobné jako s bramborovým salátem či domácí svíčkovou omáčkou. To, na co jsme doma zvyklí nám chutná prostě nejlépe. U rohlíčků se lidé ještě dělí na "mandlové" a "vlašské" typy. Já se řadím k vlašanům a rohlíčky peču právě s těmito ořechy. Za prvé je máme domácí a byl by tedy nesmysl je do cukroví nevyužít a za druhé mi oproti jemným mandlovým přijdou takové chuťově výraznější.

A proč se vám svěřuji s předpisem na rohlíčky, když vím, že máte jistě upečené ty "svoje"? Letos jsem totiž konečně vystoupila ze svého stínu a vyzkoušela nový recept s celozrnnou moukou. Výsledné cukroví není sice tak jemné jako to obsahující pouze hladkou mouku, ale zase je o něco zdravější a přitom stále dobré. Jako každý experimet se ovšem neobešel bez drobné oběti v podobě jednoho spáleného plechu s hodně "kakaovými" rohlíčky... :-)

Jahelné kuličky s mandlemi a kokosem

13. září 2010 v 22:19 | Pipi

Jáhly mám spojené spíše se skladkými chutěmi. Všichni určitě znáte jahelný nákyp s ovocem, alias jahelník, jahelné lívance a nepečené jahelné kuličky. Poslední zmíněné mám nejraději. A jelikož se nedají koupit na každém rohu (narazím na ně obvykle v prodejnách zdravé výživy či v Góvindě), rozhodla jsem se nečekat a "uvařit" si je doma. Při přípravě jsem zjistila zajímavou věc - když jsem jáhly vařila ve vodě, potřebovala jsem k jejich změknutí více než dvacet minut a i tak se mi směs na kuličky mírně rozpadala. Pokud jsem ale vodu zaměnila za mléko, jáhly byly uvařené a mléko vsáknuté během deseti minut! Konzistence byla navíc jemnější a více pojila. Pokud tedy nemáte proti mléku nějaké výhrady, doporučuji jáhly vařit v něm. Zajímavý pokus mne čeká ještě s rostlinným mlékem. Myslím, že třeba s takovým rýžovým by mohl recept také fungovat.

Experimenty se slanými jahelnými pokrmy mi dosud vyšly spíše naprázdno. Neznáte někdo dobrý recept, jak uvařit jáhly chutně i naslano?

Žloutkové věnečky aneb první jarní pečení

23. března 2010 v 23:09 | Pipi

Myslím, že není nikdo, kdo by se neradoval, že jaro své slovo dodrželo a od prvního jarního dne nás blaží svou přítomností. S novým elánem jsem se pustila nejen do úklidu (respektive do jeho zahájení :-), ale i do nového receptu. A ne jen tak ledajakého. V dubnovém čísle časopisu Apetit je otištěn recept na žloutkové věnečky dle cukrářky Kateřiny Fornůskové. Přestože v cukrárně se takovýmto zákuskům vyhýbám (nejhorší jsou indiánky!), fotografie v časopise vypadaly tak lákavě, že jsem se pustila do jejich přípravy. Člověk by se měl stále učit něco nového a odpalované těsto byla pro mne úroveň, kterou jsem chtěla pokořit. A dnes vám mohu slavnostně sdělit, že je ze mne opět zkušenější kuchařka - umím domácí žloutkové věnečky, hurá!

Ale dost samochvály, celý postup není nijak těžký, spíš zabere více času - já jsem je připravovala celé odpoledne, navíc jsem věnečky zdobila čokoládovou polevou. Originální recept i s podrobným postupem najdete zde. Možná narazíte na to, že nevlastníte cukrářský sáček. Mohu vám poradit, že k dostání je například v domácích potřebách v obchodním domě Kotva (třetí patro), ale dobře poslouží i plastové zdobítko s trochu širším hvězdicovým ústí.


Věnečky z odpalovaného těsta

50g slunečnicového oleje
150ml vody
špetka soli
120g hladké mouky
3 vejce

V silnostěnném hrnci přiveďte k varu vodu s olejem a solí. Přisypte mouku a pečlivě míchejte, až se mouka začne přichytávat ke dnu. Ještě chvilku míchejte - mouka se musí takzvaně spařit. Potom odstavte z plotny a za občasného promíchání nechte chladnout.

Pomocí ručního hnětače zapracujte k mouce vejce - vždy jedno po druhém a pečlivě míchejte, až vám vznikne hladké těsto konzistencí podobné žvýkačce. Těstem naplňte cukrářský sáček, nebo zdobítko s širším ústí a na plech vyložený pečícím papírem kreslete věnečky, či jiné tvary.

Dejte péct do trouby na 180 stupňů zhruba 35 minut a troubu během pečení neotvírejte, aby těsto nespadlo.

Po upečení a vychladnutí každý věneček opatrně rozřízněte napůl a plňte žloutkovým krémem (recept zde), vanilkovým pudinkem či jiným sladkým krémem dle vlastní chuti. Můžete ozdobit rozpuštěnou čokoládovou polevou.

Z uvedeného množství jsem vytvořila 12 věnečků.


Foto: Pipi
 
 

Reklama