Hlavní jídla

Moje úplně první domácí kuskusové karbanátky

5. listopadu 2010 v 17:35 | Pipi

Kolegyně v práci jednou na účet vegetariánů prohlásila, že tito lidé prý nemají rádi a nepotřebují náhražky masa. Pamatuji si, jak mě to zarazilo. Mohu samozřejmě soudit jen podle sebe a zkušeností ostatních spolubojovníků za nepřítomnost masa na talíři, ale domnívám se, že i "vegoš" si občas dá rád něco, řekněme, výživného, plného bílkovin, než jen obilnou kaši a podobné asketické záležitosti. I já mám v jídle ráda zastoupené sojové párky, vejce, robi maso, tempeh, ořechy a jiné bezmasé zdroje bílkovin. A opravdu velmi ráda jím rostlinné burgery. Kdykoliv zavítám do Country lifu, nezapomenu si alespoň jeden kousek vzít s sebou. Nejraději mám kuskusovou či pohankovou variantu těchto karbanátků v housce. Trvalo mi dlouho prolomit psychickou bariéru a uvařit si podobnou věc doma. Předně jsem nemohla najít ten správný recept a také jsem se bála konfrontace svého domácího výrobku s tím od profíků. Recept, který vám nyní představuji, vychází z postupu v kuchařce Romana Uhrina pod hlavičkou právě Country lifu a dovolím si tvrdit, že jím nikoho neurazíte. Snad jen zapřísáhlé masožrouty, ale to už je jiná kapitola...

Sbohem léto aneb poslední rajský kuskus

1. října 2010 v 21:31 | Pipi

Léto už je definitivně za námi a nás čeká doufejme příjemný a barevný podzim. Není to období, které bych měla zrovna nejraději, ale své kouzlo rozhodně má.

Jídlo, které vám dnes představuji, se nese v takovém pozdně letním či raně podzimním tónu. Využívá ještě usušené rajské plody léta, ale obsahuje už jistou podzimní zemitost v podobě výživných červených fazolí. A také celozrnný kuskus, který je hutnější a sytější, než jeho "bílý" kolega. Kombinace obilovin a luštěnin se obecně považuje za zdravou a já s tímto názorem plně souhlasím a pilně kombinuji.

Přeji všem příjemný podzim!

Pečená letní zelenina a její variace

9. září 2010 v 22:08 | Pipi

Stále trpíte nadbytkem cuket? Jestli vaše zahrádka bez ostychu chrlí další a další tykvovité plody, mohl by se vám hodit můj tip na rychlou letní večeři. Stačí si rozpálit troubu na 200 stupňů a do olejem vymazané zapékací mísy jednoduše nakrájejte na kousky vše, co vám přijde pod ruku. Olejem bohatě pokapanou zeleninu zakryjte alobalem a pečte minimálně půl hodinky, mezitím můžete (ale nemusíte) směs jednou promíchat. Zhruba po půl hodině odkryjte alobal a pečte dalších 15 minut bez obalu. Na závěr ještě směs poklaďte na kostičky nakrájeným sýrem či sýry a dejte ještě tak na pět minut pod gril. Podávejte s kuskusem, bulgurem, nebo domácím chlebem.

Osobně nejraději používám tuto osvědčenou partu zelenáčů: cuketa, rajčata, lilek a neoloupané stroužky česneku. Česnek pečením krásně zesládne a pak ho stačí jen na závěr vymáčknout ze slupky a těšit se z jeho krémové konzistence. Rajčátka se zase postarají o "šťávu". Ta se potom vsákne do předem uvařeného kuskusu, který k zelenině na úplný závěr přimíchávám. Lahůdka!

Důležitou úlohu v tomto pokrmu hrají sýry. Na kousky nakrájený sýr feta, nebo natrhané kousky mozzarelly zajistí větší výživnost pokrmu. Nebojte se vyzkoušet jiný chuťový rozměr použitím kozích či ovčích sýrů. Ale nic nezkazíte i obyčejným parmazánem!

Sýrové alias obláčkové gnocchi

31. srpna 2010 v 21:52 | Pipi

Vzhledem k neubývající zásobě rajčat a cukín máme téměř denně na talíři rajčatovou omáčku či těstoviny s cuketou. Kdo máte zahrádku, víte o čem mluvím. Naštěstí nepatřím k lidem, kteří se ošklíbají nad zeleninou a když zrovna nějaká roste, tak ji zkrátka jím denně. Rajská jablíčka jsou báječně variabilní zeleninou a přestože k nim nejraději pojím špagety, či těsto na pizzu, tentokrát jsem se vrhla na luxusnější přílohu. Sýrové gnocchi.

Nejedná se o těsto bramborové, ale ricottové. Konzistence je tedy výrazně lehčí, jedná se o takové, řekněme tvarohové nočky. Pro jejich úžasnou lehkost je nazývám obláčkové. Konzistence těsta je mnohem lepivější, ale ta práce navíc se myslím vyplatí. Chuť je jiná, lehčí než u bramborových gnocchů a přesto zasytí. Recept jsem si upravila po svém ze starého Apetitu.



Sýrové gnocci s bylinkami

500g smetanového sýra ricotta
1 vejce
50g lahůdkového droždí, nebo strouhaného parmazánu
120g pohankové mouky (případně hladké pšeničné) + další na vyválení
sůl
hrst bylinek (petrželka, libeček...)
máslo


Do větší mísy dejte ricottu a vejce, přisypte lahůdkové droždí, osolte a nakonec vsypte prosátou pohankovou mouku. Vše důkladně promíchejte. Bylinky nasekejte najemno a vmíchejte je do těsta.

Na pomoučeném válu těsto rozdělte na čtyři díly a každý rozválejte na asi patnácticentimetrový váleček. Pokrájejte na asi třícentimetrové kousky, které lehce zmáčkněte vidličkou tak, aby vzniklo efektní vroubkování.

Mezitím přiveďte k varu velký hrnec s osolenou vodou. Noky házejte po částech do prudce vroucí vody a jakmile vyplavou, jsou hotové. Vyjměte je děrovanou vařečkou na hlubší talíř a přelijte máslem, aby se neslepily.

K nokům se dobře hodí například s rajčatová omáčka.

Foto: Pipi

Těstoviny dle Itala

14. srpna 2010 v 13:15 | Pipi

Nedávno vařil Emanuele ve svém pořadu velmi snadný postup na těstoviny. Na pánvi opekl třešňová rajčátka a vytvořil tak rychlou a jednoduchou šťávu, ve které se následně "vyráchaly" :-) uvařené těstoviny a mozzarella. Nic víc, nic míň. Aneb krása jednoduché italské kuchyně...

Asi ve mě bude něco z italské nátury a to nejen proto, že se snadno rozčílím a s chutí bych (po někom) házela talíři, ale protože jednoduše miluji a uctívám onu svatou italskou trojici rajče-mozzarella-bazalka, neboli italské národní barvy. Navíc způsob, jakým si Italové vychutnávají domácí těstoviny a vůbec život jako takový, je pro mě nepřekonaným vzorem a inspirací. Neříkám, že bych ráda všechno odkládala na zítra a vysedávala celý den v kavárně, ale příprava domácího jídla a jeho dlouhé, mazlivé a taky hlučné vychutnávání s celou rodinou je prostě můj sen! :-)

Najde se někdo, kdo nemá rád slavnou italskou trojkombinaci?

Tempeh na cuketě a česneku

11. srpna 2010 v 10:37 | Pipi

Určitě teď stejně jako já řešíte co podniknout s právě dozrálými cuketami. Jedná se o báječnou zeleninu, které bývá většinou nadbytek. Zvláště, když se vám nepovede ji sklidit včas a vyroste do olbřímých rozměrů. Obvykle platí, že čím větší cuketa, tím méně chuti má. Nejjemnější a nejlahodnější jsou ty nejmenší. Takové se skvěle hodí třeba zasyrova na salát a lá okurkový s jogurtem. Velké cukety se zase dají obalovat v trojobalu a smažit jako řízky. Nebo se nastrouhané přidávají do těst na nákyp či buchtu. Ale to jistě dobře víte.

Já cuketu ráda přidávám do rajčatových omáček na těstoviny, nebo je peču s letní zeleninou a sýrem feta. V tomto receptu jsem cuketě určila spolu s tempehem hlavní roli a uvařila ji tak trochu po asijsku. Sezamové semínko v tomto jídle spíše "dokresluje" atmosféru pokrmu, ale pokud jej doma nemáte, jeho vynechání s chutí jídla nijak nezamíchá.

Hrátky s lilkem, aneb pocta italské kuchyni

24. července 2010 v 22:04 | Pipi

Už mě asi trochu znáte, abyste věděli, že preferuji rychlé a jednoduché recepty. Tentokrát jsem se pustila do díla, řekněme časově náročnějšího. Již hrozně dlouho jsem totiž chtěla vyzkoušet recept z Apetitu na Lilek s parmazánem z knihy Klasická italské kuchyně od Marcelly Hazan. Princip jídla spočívá v tom, že místo těstovin se mezi rajčatovou vrstvu vkládají opečené plátky lilku. Přijde mi to naprosto geniální! Italská kuchyně je jednoduše pastvou pro vegetariány... viva la Italia!

Je potřeba také říci, že kromě času spotřebujete na toto jídlo nemálo surovin - kilo lilků, půl kila mozzarelly (a to nemluvím o té pravé buvolí), spoustu oleje na smažení... Ale výsledek je prostě famózní! Na toto jídlo jsem opravdu pyšná a nestyděla bych se jím kohokoliv pohostit!


Pečená cibule podle Jamieho

5. dubna 2010 v 0:48 | Pipi

Máte také rádi Jamieho Olivera? Já se moc ráda se dívám na jeho vaření a nedávno jsem sledovala svá oblíbená videa s Jamiem a znovu narazila na recept, který mne již delší dobu lákal - pečené cibule. Pustila jsem se do toho a vám nabízím možnost to také vyzkoušet.

Osobně je nejraději kombinuji s dýňovým pyré, ale jistě i vy najdete ještě jinou báječnou kombinaci!

Domácí pečené hranolky s rozmarýnem

15. března 2010 v 20:38 | Pipi


Už je tomu dlouho, co jsem vás oblažila nějakým svým receptem. Nemá smysl se vymlouvat, zkrátka se mi nedaří vždy zkoordinovat nějaké zajímavé jídlo s denním světlem a vyfocením. A také možná čekám, až přijde jaro a vlije mi do žil novou energii...

V minulém týdnu jsem dostala chuť upravit si brambory jinak než vařené nebo v podobě bramborové kaše. Vybrala jsem si metodu zdlouhavější - pečení v troubě. Měla jsem totiž chuť na šťavnaté hranolky, ale ne ty běžné smažené, ale doma s olejem a bylinkami (a láskou) připravované. A zadařilo se - brambůrky nám tak zachutnaly, že jsem si je ještě v neděli na oběd zopakovala.

Fazolky na smetaně

17. února 2010 v 21:43 | Pipi

Mám takovou podivnou teorii, že lidé v této zemi se dají rozdělit na dvě skupiny - jedna část národa miluje koprovou omáčku a ta druhá ji nenávidí. Já osobně patřím do první skupiny a kopr v kuchyni vítám s otevřenou náručí. Pokud jste můj člověk, tento recept buďto znáte, nebo uvítáte.

Zeleninový kuskus z grilovaným sýrem halloumi

6. února 2010 v 8:05 | Pipi


Toto jídlo obsahuje tři věci, které prostě zbožňuji. Tak zaprvé: miluji sýr Halloumi - je to kyperský sýr ze směsi kozího, ovčího a někdy i kravského mléka. Je slaný a svou konzistencí jako dělaný na grilování! Jedinou nevýhodou je to, že se těžko shání. K dostání je hlavně ve specializovaných řeckých a arabských prodejnách (viz ovčí sýry například v řeckém obchodě Olympia) a stojí kolem sta korun za čtvrt kila. To není málo, ale vzhledem k tomu, že ho používám místo masa pro čtyři osoby, tak to není nijak dramatické. A navíc - tento sýr za to stojí!

Moji další oblíbenou potravinou je kuskus - chutný, zdravý a během chvíle uvařený - co víc si mohu přát? A mojí nejnovější láskou je arabské koření. Myslela jsem, že indickému kari se nic nevyrovná, ale tahle směs má tak podmanivě zemitou chuť, že jsem z ní opravdu paf. Koupila jsem ji ve svém oblíbeném krámku U Salvátora v Náprstkově ulici, ale pro mimopražské se dá zakoupit i přes internet u Antonína.

Celozrnné rizoto se sušenými houbami

27. ledna 2010 v 10:26 | Pipi

Dlouho jsem se snažila vymyslet způsob, jak do sebe a své rodiny dobrovolně "nacpat" celozrnou rýži. Z pohledu makrobiotiků se jedná o snad nejzdravější potravinu široko daleko, běžný člověk však konzumuje rýži pouze bílou, zbavenou své slupky a tedy i pro tělo cenných látek. Při vaření hnědé rýže se mi stále nedařilo najít rovnováhu mezi vynaloženým úsilím a výsledných chuťovým požitkem. I když stále vyzdvihuji u jídla jeho funkci, nemůžu si pomoci, ale chutnat mi přece musí! Nakonec jsem vymyslela pokrm, který muhu uvařit jen z toho, co skladuji ve spíži.

Indické rýžové kari

14. ledna 2010 v 11:04 | Pipi

Jídla inspirovaná indickou kuchyní jsou mi duševně i chuťově blízká. Indové jsou odborníci na bezmasou kuchyni, umí skvěle upravovat luštěniny a samozřejmě používat koření. Recept, který jsem nedávno vymyslela, je takovou mojí skromnou evropskou poctou této kuchyni. Jako u všech mých receptů platí, že drobné zásahy a úpravy do postupu jsou dovoleny... :-)

A na závěr mi dovolte citovat jedno mé oblíbené indické přísloví : "Hromada rýže jsou ve skutečnosti jednotlivá zrnka vedle sebe."

Celerové řízky

27. prosince 2009 v 0:25 | Pipi

Letos jsem konečně sebrala odvahu a pustila se do neprobádaného kulinárního území - splnila jsem si sen o bezmasých řízcích. Smažený celer znám z restaurací, ale v domácích podmínkách jsem si na něj dosud netroufla. Až do letošních Vánoc. Trochu jsem se bála, jak na předvařeném celeru bude držet trojobal, ale překvapivě držel. Riskovala jsem tím, že když se jídlo nezdaří, budu mít k štědrovečerní večeři jen bramborový salát, ale odvážným štěstí přeje a já díky tomu teď vím, že udělat si doma vegetariánský řízek je hračka!

Brokolicové rizoto z trouby

20. října 2009 v 13:47 | Pipi

Rizoto je má celoživotní láska, ale teprve po objevení rýže arborio se náš vztah výrazně posunul. S touto rýží si mohu hrát na expertku, protože její lepivá konzistence hravě vytvoří ten pravý základ na italské rizoto! Jediné, čeho se při přípravě musíte vyvarovat, je propláchnutí před vařením. To by byl konec veškeré mazlavosti! Arborio kupuji v drogerii DM, seženete ji i ve specializovaných italských lahůdkách, případně v dobře zásobených supermarketech. Rizoto můžete samozřejmě vařit i klasickou metodou v hrnci, tedy osmažením rýže na cibulce a postupným přiléváním vývaru. Pečení v troubě však vyhovuje hlavně líným povahám... :-)

 
 

Reklama