Nezařazené recepty

Rychlá letní pomazánka z rajčat a cizrny

22. srpna 2014 v 11:01 | Pipi


Nebudu vás unavovat sáhodlouhým vysvětlováním, proč v poslední době plodím tak málo článků. V kostce řečeno mám teď hodně věcí na práci, peru se s časem, plánuji, řadím priority, deleguji a seškrtávám žrouty času. Potřebuji toho stihnout hodně a zároveň vím, že to všechno stihnout prakticky nelze, což mě frustruje. Udělám si hezký rozvrh práce, kde je vše napnuté a vychází to s odřenýma ušima a pak mi do toho skočí něco nečekaného a celý plán je v tahu... Aneb jak se říká, chcete-li rozesmát Pána Boha, řekněte mu své plány... :-)

Přejdu tedy rovnou k věci, tedy k dnešnímu předpisu. Opět se jedná o spontánní rychlovku. Ráno jsem si po důkladném průzkumu lednice a spíže vymyslela tuto jednoduchou pomazánku. Jelikož mi chutnala, rozhodla jsem se na nic nečekat a rovnou si ji pro blog vyfotit. Jinak totiž nevím, kdy bych se zase dostala k tomu najít si volné dopoledne a zapracovat na fotografiích a článku.

Přesný postup najdete uvnitř příspěvku, nicméně už podle dolní fotografie jistě pochopíte princip. Rajčata, cizrna, salát a mixáž... :-)

Dobrou chuť přeje Pipi!


Domácí majonéza z vařených žloutků dle Anuše Kejřové

17. června 2014 v 21:13 | Pipi

V podstatě celý život jsem se bez problému spokojila s kupovanou majonézou, protože jsem to jednoduše neřešila. Nicméně s rostoucími nároky na zdravou stravu a také po narození našeho mláděte, se tento výrobek pomalu a jistě přesunul do kategorie "nevhodné" kvůli svému více či méně děsivému složení. Tím nechci říci, že každá trvanlivá majonéza = chemický koktejl. Pro dospělého člověka jednou za čas, proč ne?

Chce-li však člověk něco zdravějšího, notabene pro děti, musí se obvykle vydat cestou vlastní výroby. V tomto směru je v tom ovšem malý háček - domácí majonéza se tradičně připravuje ze syrových žloutků, do nichž se tenkým proudem zašlehává rostlinný olej. Právě fakt, že se jedná o tepelně neupravené žloutky, mne od její přípravy vždy odrazoval. Ne, že bych pochybovala o kvalitě českých vajec, tím spíše, že kupuji bio vajíčka, ale přeci jen mi není po chuti představa konzumace syrových vajec a také nechci riskovat juniorovu nákazu salmonelou.

Celkem dlouho vím, že se majonéza může připravovat i z vařených žloutků, a právě tak dlouho jsem měla v plánu ji vyzkoušet. Nedávno jsem listovala Úspornou kuchařkou od Anuše Kejřové z roku 1938 a narazila jsem zde na předpis na výrobu majonézy právě z vařených žloutků. V tu chvíli se začaly obrysy nového příspěvku na blog zřetelně rýsovat. Zbývalo "jen" najít si čas na celou foodblogerskou proceduru: promyslet koncept, sepsat suroviny, nakoupit je v dostatečném množství pro případ vícero testování, samotné vaření, výběr dekoru, aranžování hotového jídla, focení, úprava fotek, sepsání receptu a takzvané "omáčky" - tedy tohoto úvodního textu :-)

Největší zásluhu na tom, že jsem se donutila tento příspěvek konečně realizovat, má chřest. Ano, tato noblesní jarní zelenina byla mi inspirací a toužila jsem po tom ji k majonéze servírovat. Když už jsem si to takto krásně vymyslela, bylo nutné "hnout zadnicí", abych nepropásla chřestýšovu sezónu. Teď je myslím ta správná chvíle přiznat vám fakt svědčící o mé konzervativní povaze: nikdy dříve jsem chřest nekupovala ani nevařila! Docela ostuda na vegetariánku, viďte? :-) Chtěla jsem k prvnímu chřestímu vystoupení na mém blogu udělat náležité enrée. Tak jen doufám, že se mi podařilo. Já jsem se tedy oblizovala, když jsem celý talíř ztláskala sama! :-)

Kosmatice aneb smažené květenství

10. června 2014 v 18:32 | Kamélietka


Už delší dobu jsem doufala v nějakou kreativní spolupráci s mojí kamarádkou Kamélietkou, neboť toho ví mnoho o půstech, čerstvých šťávách a je velkou zastánkyní bylinek a jedlých květů. Z nedostatku času jsem tuto ideu hrnula neustále před sebou, doufajíc, že jednou si na to najdu dostatek času. Při jejím nedávném vyprávění o planých bylinách jsem ji vybídla, aby se nerozpakovala a nějaký ten článek vyplodila, že by z toho mohl vzniknout hostující příspěvek fungující jako příjemné zpestření mých mudrlantských textů. Doufám, že se vám její pohled na věc zalíbí a že jí u mne na blogu hezky přivítáte. Pipka končí a předávám slovo do "studia"... :-)


Na úvod bych se vám ráda představila. Říkám si Kamélietka, jsem dlouholetá přítelkyně Pipi, jako ona taktéž žiji v Praze (byť už se s manželem těšíme na venkov, kam se jednou přestěhujeme) a zajímá mě zdravý životní styl. Vegetariánkou jsem byla sice pouze rok, cukru se však nevyhýbám a nemám zdaleka takový přehled a dlouholeté zkušenosti s bio stravou jako Pipi, ale přesto je mi její blog velkou inspirací (naposledy jsem si výborně pochutnala na salátu s jahodami a feta sýrem).

Také stojím, obrazně řečeno, na druhé straně barikády, protože Pipi upřednostňuje a více ji baví sladké kuchtění, kdežto já mám s pečením sladkého (vyjma vánočního cukroví a štrůdlu) pramalé zkušenosti, raději si koupím vše hotové v poctivých cukrárnách :-) a v kuchyni se realizuji spíše při přípravě salátů a hlavních jídel. Naplňuje mě poznávat duchovní rozměr bytí, ale místo z knih a na všelikých přednáškách, seminářích a v meditacích čerpám pravdu přímo ze života a nejlépe v přírodě. S manželem jezdíme každý rok trampovat, cizí kraje nás nelákají, i klasickou "hotelovou" dovolenou trávíme pokaždé v zemi české.



Když za mnou Pipi přišla s nabídkou napsat hostující příspěvek na její blog, netušila jsem, o čem bych já, v kuchyni oproti ní zelenáč, mohla vlastně psát. Ale příležitost se mi nakonec naskytla o pouhý týden později. Jeden víkend jsme po dlouhé době jeli navštívit mou pratetu, která žije na Rokycansku. A kromě báječného výletu a nám tolik vzácného grilování jsme tam jeli také nasbírat bezové květy. Zde bych množné číslo měla nahradit číslem jednotným, protože v neděli 8.6., ve třicetistupňových vedrech jsem se na slunce odvážila vyjít a bezové květy trhat pouze já :-). Ale pro bylinky a domácí medicínu se ráda obětuji.


Kamélietka ve chvíli rozjímání

Labužnická česneková pomazánka z kukuřičných lupínků

11. prosince 2013 v 19:11 | Pipi


Měla jsem v úmyslu dát vám i sobě chvíli oddych od těch neodbytných vánočních sladkostí a pro změnu nabídnout něco dobrého, ale slaného. Mám pár rozdělaných jídel, jenže všechny ještě potřebují otestovat, nebo doladit a tak jsem zajásala, když se mi na první pokus podařila a zachutnala tato snadná pomazánka. Předpis jsem převzala z Vegetariánské biokuchařky Country life od Romana Uhrina. Ke svému překvapení jsem kuchařku dokonce našla celou ke stažení v PDF formátu zde.

Tahle pomazánka je tak snadná na přípravu, že už to snad jednodušeji ani nejde. Ve zkratce řečeno namočíte kukuřičné lupínky a přimícháte k nim olej, česnek a dochucovadla. Jediným požadavkem je, abyste doma v lednici nebo ve spíži měli kromě klasických zásob jako je olej a česnek také speciality typu rýžové miso pasty a lahůdkového droždí. Když o tom tak přemýšlím, myslím, že by se miso pasta dala nahradit sójovou omáčkou a lahůdkové droždí například strouhaným parmazánem. Jelikož jsou základem kukuřičné lupínky, může se tato pomazánka stát jednoduše bezlepkovou, použijete-li bezlepková dochucovadla (například moje rýžové miso má ve složení i ječný slad a také sušené droždí může dle výrobce obsahovat stopy lepku).

Máte-li potřebné (nebo alternativní) suroviny, pak je to záležitost čtvrt hodiny (počítám-li vychladnutí) a na světě je zdravá pomazánka v podstatě "z ničeho". Konzistencí mi trochu připomíná míchaná vajíčka a přitom se v základu jedná o rozblemcané corn flaky... Česnek dávkujte podle své chuti a záměru - v předpisu stojí tři stroužky, ale mě víc vyhovovala chuť s jedním stroužkem, neboť jsem měkkota. Chcete-li však zahnat nejen parazity ve svém těle, ale i upíry okolo, jděte do třech stroužků! :-)

Dobrou chuť přeje Pipi!



Pomazánka z pečených paprik

20. května 2013 v 23:56 | Pipi

Recept na tuto pomazánku, jejíchž chuť mi hrozně připomíná budapešťskou pomazánku z dětství, jsem kdysi našla v Těhotenské kuchařce (viz obrázek uvnitř článku) a hned mě zaujal svojí jednoduchou přípravou. Vůbec celou tuto knihu, zaměřenou na zdravou stravu pro nastávající maminky, mohu jen doporučit. Sekce jsou rozděleny do jednotlivých týdnů těhotenství a radí, na co se v kterém období zaměřit. Jednou jsou to jídla, která pomáhají na rozbouřený žaludek, jindy autorka radí, jak si zajistit dostatek kyseliny listové, vápníku, jódu atd.

V druhé části knihy jsou postupy na jídla se zaměřením na dostatek živin pro nový život. Přiložena je tak například sekce salátů, těstovin a obilnin, vegetariánských hlavních jídel, ryb, drůbeže, masa, nápojů a hlavně! dezertů... :-) Každý recept má navíc uveden obsah důležitých živin (například omega 3 mastné kyseliny, vitamíny, proteiny, jód, železo). Vskutku velmi praktické!

Pomazánka z paprik upečených v troubě je nesmírně jednoduchá a přitom lahodná a zdravá. Oproti originálu jsem postup trochu zjednodušila a vynechala čerstvý česnek, protože mi připadalo, že pomazánce příliš dominuje. Upečené papriky se rozmixují spolu s bazalkou a krémovým kozím sýrem. Nemáte-li jej po ruce, můžete ho nahradit tvarohem či lučinou, ale kozí sýr dodá pomazánce vskutku rafinovanou a noblesní chuť. A také je dle mého soudu zdravější. Nicméně je to volba dražší a pro někoho třeba nedostupná, což chápu. Nebo v situaci, kdy máte před sebou smečku hladových krků, jejichž hlad jim ani nedovoluje zaregistrovat, cože to vlastně hltají, chápu, že sáhnete po levnějším tvarohu... :-)

Malinový kozí koktejl slazený stévií

25. dubna 2013 v 23:08 | Pipi


Minulý článek zahrnoval pokrm poněkud delší na přípravu, proto vám dnes nabízím pro změnu jednu rychlovku.

Určitě už jste také zaregistrovali dlouhodobý boj mezi zastánci a odpůrci mléka. Bez ohledu na to, zda považujete mléko a mléčné výrobky za zdravé a vhodné jako hlavní zdroj vápníku, či dokonce jako lék na osteoporózu, jistě se mnou budete souhlasit, že mnohem zdravější a pro tělo vhodnější jsou produkty z mléka kozího či ovčího. Většina odborníků na zdravou výživu se shoduje, že bychom měli kravské mléko, slazené jogurty a mléčné dezerty ve své stravě omezit. Neslazené a zakysané mléčné výrobky tělu tak neškodí, jako ty obsahující cukr a ovocnou složku. Jenže právě cukr (a mnohdy skrytý) v potravinách je bohužel to, co prodává a co lidem chutná.

V dnešní době navíc není vůbec snadné uniknout mediálnímu "výplachu" mozku a náporu reklam o tom, jak jsou ty a ty jogurty zdravé, protože obsahují spoustu vápníku, které naše kosti a tedy také děti údajně ke svému vývoji bezpodmínečně potřebují. I moje máma trpí odvápněním kostí a léčí se kombinací jogurtů a léků pro lepší vstřebávání vápníku. Když ji upozorňuji na to, jak mnohonásobně větší množství obsahují některé rostlinné pokrmy, například mák, sezam či mandle, jednoduše to nevnímá a razí si svou. Jak jste na tom s mlékem vy? Považujete mléko za nezbytnou složku své stravy, nebo spíše hledáte zdroje vitamínů a minerálů v přírodě?

Tento článek je hlavně o tom, jak málo stačí k tomu vyrobit si domácí mléčný koktejl, který vás chuťově uspokojí, zasytí, dodá živiny a přitom bude pro vaše tělo mnohem zdravější a přirozenější, než běžně dostupná sladká mléka. Opravdu stačí málo. Nejdříve je třeba vyměnit v naší stravě tolik nadužívané kravské mléko za kozí mléko z bio farmy v Ratibořicích. Toto mléko obsahuje probiotické bakterie a je proto hustší, než klasické mléko - proto ten název "jogurtové" mléko. Ačkoliv mám velmi ráda i jejich ovocné příchutě, tak zdravější je sáhnout po neochuceném typu a dosladit jej vlastním čerstvým ovocem, nebo jako v mém případě - zásobami z mrazáku. Je také obvykle třeba nápoj něčím dosladit a v tomto případě jsem sáhla po tekutém extraktu stévie, která jak asi víte, je považována za nejzdravější přírodní sladidlo, neboť je mnohonásobně sladší, než běžný cukr, ale přitom neobsahuje kalorie, nijak neovlivňuje hladinu krevního cukru a ještě dokonce! pomáhá k prevenci zubního kazu. No, uznete, nezní to až příliš sladce? :-)

Sama jsem si stévii v kapkách koupila teprve nedávno. Pořád mi přišlo podezřelé, aby něco tak skrz naskrz zdravého a údajně tolik sladivého, nemělo mít žádné ALE. Četla jsem, že má trochu "umělou" pachuť a mohu potvrdit, že i já ji cítím, nicméně to není nic hrozného a věřím, že si na ni časem zvyknu. Hodně mě ale překvapil způsob, jak tento extrakt sladí, respektive, že sladí velmi decentně a nenápadně. Možná že nemám zrovna nejkvalitnější výrobek, nebo jsem čekala něco jiného, ale oněch avizovaných 5 kapek do čaje u mě bohužel nefunguje. Když jsem tímto sladidlem chtěla ochutit juniorovo kakao, musela jsem použít asi tři lžíce! extraktu, ale ani tak nebyl nápoj příliš sladký, spíše jen přestal být hořký. Podobně i u tohoto malinového koktejlu platí, že není sladký, jak jste s cukrem zvyklí. Na druhou stranu ale není ani nesladký!

Nevím, co si o tom mám myslet. Jedná se o dost drahý špás (moje zkušební balení extraktu stálo 160Kč) a doufala jsem, že cenu vyvažuje ona vysoká sladivost, kdy stačí použít jen pár kapek do nápoje a dokonce jsem někde četla, že 1 lžička stévie nahradí zhruba 1 hrnek cukru. Moc by mě zajímaly vaše osobní zkušenosti se stévií. Používáte ji v kuchyni? A úspěšně? Preferujete stévii v sypké, či tekuté podobě? Můžete nějaký konkrétní výrobek z ní doporučit?


Domácí chléb s dýňovými semínky

8. února 2013 v 1:51 | Pipi


Je mi jasné, že jsem opět mimo mísu, protože k nejnovějšímu bontonu správného jídlogera patří pečení čehokoliv z domácího kvásku. Jakožto osoba zpátečnická každou "novotu" (jasně, vím, že kvásek je tradiční) přijímám s obezřetným odstupem a trvá dlouho, než se naučím "nový kousek". Za to mluví i fakt, že domácí pekárnu jsem od Ježíška dostala už na Vánoce 2011, ale teprve v únoru 2013 vám přináším svůj první a také jediný ozkoušený recept. :-)

Obdivuji všechny, kdož mají doma místo mazlíčka svůj moučný kvásek a pravidelně a s láskou ho "přikrmují" moukou. Nevylučuji, že jednou se do toho pustím i já, ale zatím si pro kváskový chléb chodím do bioprodejny a užívám si svého nového přátelství s automatickou pekárnou. Přála jsem si jí hlavně proto, abych mohla péct obyčejný bílý chléb pro našeho juniora z kvalitní, ideálně bio mouky a se solí, jejíž množství mohu regulovat. A to byla také jedna z prvních věcí, které mě na chlebu z domácí pekárny oproti kupovanému nejvíce překvapily - výrazně menší míra slanosti. Nechci raději ani vědět, kolik soli se do běžně prodávaného pečiva dostává!

Fazolová pomazánka s pečeným česnekem a sušenými rajčaty

3. ledna 2013 v 23:14 | Pipi


Přeji všem krásný a úspěšný rok 2013!

Svůj letošní první příspěvek věnuji pomazánce z bílých fazolí, která má tak krémovou konzistenci, že ji občas přezdívám fazolové máslo. Tuto nemléčnou variantu pomazánky znají, nebo snad uvítají vegani a alergici na mléko, ale pevně doufám, že zaujme i ostatní.

Mám pocit, že i když zrovna neholdujete luštěninám, tak v této podobě, tedy jako pomazánku namazanou třeba na chleba k snídani, získáte díky fazolím kvalitní rostlinné bílkoviny. Pokud je ještě zkombinujete třeba s tmavým chlebem a kouskem salátu či okurky, máte hned po ránu splněnou porci zdraví.

Pomazánka je nesmírně jednoduchá na přípravu, musíte mít pouze předem uvařené, nebo konzervované bílé fazole a v troubě upečený česnek. A pak už jen mixujete a mixujete... :-)

Dali jste si na letošní rok nějaké předsevzetí ohledně zdravého životního stylu? Zahájit odvykací kůru od Coca coly? Předplatit si bio bedýnku? Pěstovat vlastní úrodu na balkóně? Cvičit každé ráno pět tibeťanů? Povídejte, přehánějte! :-)

Čajový dýchánek a vajíčkové sendviče k tomu

4. srpna 2012 v 15:14 | Pipi

Vždy jsem Angličanům záviděla jejich čajovou tradici. Přijde mi úžasná představa, že se ve čtyři hodiny (protože večeříme už kolem šesté) s rodinkou či kamarádkami sejdeme nad šálkem dobrého čaje a podnosem s lákavě servírovanými sendviči a samozřejmě i sladkými dortíky. V poklidu a kultivovaně s čínským porcelánem v rukou probereme novinky z domova i ze světa. Žádný přihlouplý brumík, kostík, nebo jupík z plastové lahve. Ne, tyhle potvory s vlezlými jmény v mé představě o noblesní svačine nemají místo!

Sice neoplývám hlubokými znalostmi čajových lísktů a doma nejíme na stříbře s oddaným služebnictvem v zádech, ale někde začít musím, ne? Vajíčkové sendviče jsou klasika a pro tento účel jako stvořené - také myslím, že vajíčková pomazánka chutná úplně všem.

Dáte si se tedy mnou šálek čaje?


Závitky se špenátem, rukolou a cizrnovou pomazánkou

9. května 2012 v 0:10 | Pipi

Včera jsme se těšili tak krásnému počasí, že i jídlo jsem neváhala fotit přímo v "plenéru". Dnešní příspěvek pojednává o zdravé a myslím i docela neobvyklé svačině. Jsou to závitky s mladým špenátem, rukolou a mojí variací hummusu. Podobné jídlo jsem s chutí jedla pod hlavičkou Culinarie a chtěla jsem se doma pokusit o takový malý gastro fejk... :-)

K zavinutí jsem použila libanonský chleba, ale mnohem vhodnější jsou tortilly, jelikož jsou pružnější a tolik se netrhají. Pokud máte u vás v obchodě na výběr, dejte jim přednost. A nemohu se nepochlubit, že jsem v receptu použila VLASTNÍ baby špenát a roketu vypěstovanou na zahrádce. Opravdu se mi letos podařilo úspěšně vypěstovat i kopr!

Máte letos také něco jedlého zeleného na své zahrádce, či balkonu? Bylinky...? rajčátka...? Pochlubte se!

Luxusní pomazánka z červené řepy a artyčoků

21. dubna 2012 v 0:03 | Pipi

Už dlouho jsem vás neoblažovala žádným svým kulinárním výtvorem, tak mi dovolte to nyní napravit. Poslední experimet v kuchyňské sekci naší malé domácnosti měl krvavý průběh...

Co asi můžete čekat od bláznivé vegošky :-) Tedy samozřejmě se nekonala žádná zabijačka, to jen ubohá červená řepa padla za vlast a stala se spolu s artyčoky součástí lahodné pomazánky. Přívlastek luxusní získala kvůli obsaženým konzervovaným artyčokům, které nejsou úplně levné a také nejsou běžně k dostání v každé "sámošce" a obdobné platí i pro sýr ricotta. Proto se podle mě tato pomazánka skvěle hodí na nějakou významější událost, třeba k pohoštění přátel, nebo na večírek. Červená řepa je svojí výraznou barvou jednoduše určena k vystavování. Červená barva jakožto barva krve je pro člověka nepřehlédnutelná.

Na závěr si dáme malý psycho - dotazník: jak jste na tom s výše uvedenou fotografií pomazánky - cítíte se k ní být podvědomě přitahováni? A co v tuto chvíli dělá vaše pravačka? Je stále v klidu na myši, nebo se nechtěně natahuje směrem k obrázku vyfoceného toastu s pomazánkou?

:-)

Tekutý elixír života

15. listopadu 2011 v 23:18 | Pipi

Včera večer jsem byla tak pracovitá, že jsem si na blogu dokončila dva dlouho odkládané příspěvky na sladké recepty. Jelikož je ale obsah blogu poslední dobou hodně "sladký", rozhodla jsem se udělat nejdříve menší odbočku a podělit se s vámi o svůj tajný recept na elixír života, nebo chcete-li vitaminovou bombu. Dlouho jsem zvažovala, jestli mám tento postup zveřejňovat, nebo si jej odnést do hrobu :-), ale nakonec jsem se rozhodla, že i vám nabídnu možnost si prodloužit život o nějaký ten pátek...

Tak konec legrace, jedná se o vážnou věc, totiž o naši imunitu. Kdysi jsem četla knihu od MUDr. Jonáše, toho, který používá a propaguje takzvanou detoxikaci organismu. A mimo jiné v knize zmiňoval, že si každé ráno připravuje zelený čaj s čerstvě vymačkanou grapefruitovou šťávou. Jak zelený čaj, tak grapefruit jsou přímo nabité antioxidanty a jejich blahodárný účinek na lidský organismus a imunitu asi nemusím zdůrazňovat. Ihned mě tento jednoduchý recept nadchnul! Postup jsem ještě doplnila o med, který nejen že dodá další vitamíny a stopové prvky, ale také nápoj přirozeně osladí.

Takže pokud se cítíte unaveni, nebo se o vás pokouší chřipka, zkuste si uvařit tento antioxidační "koktejl". Postup je jednoduchý: nejdříve si uvařte konvici zeleného čaje, samozřejmě sypaného a ideálně v kvalitě bio. Nechte čaj vychladnout zhruba na teplotu těla, tedy pod čtyřicet stupňů, protože vitamíny se vysokými teplotami ničí. Jakmile je čaj vlažný, přimíchejte do něj šťávu z jednoho čerstvě vymačkaného grapefruitu a na závěr doslaďte dvěma až třemi lžícemi medu, řiďte se vlastní chuťí. Na zdraví!




Foto: Pipi

Višňová zavařenina slazená sirupem z agáve

30. června 2011 v 22:49 | Pipi

Možná jste to nezaznamenali, ale nedávno se stala významná událost. Tedy, spíše událost než významná a spíše pro mě než pro vás, ale to není tak důležité... :-) Podstatné je, že jsem POPRVÉ v životě vyráběla vlastní marmeládu! Chystala jsem se na to již leta, ale skutek utek. Až doteď!

Rozhodujícím hybným činitelem byla bedýnka plná krásných zralých višní ze zahrádky a dále fakt, že koláče a knedlíky s ovocem z vlastní úrody už celé rodině lezou krkem. Stála jsem před rozhodnutím, jestli jsem schopna vyrobit ještě višňový koláč a napěchovat už tak plný mrazák, nebo se pustit na tenký led a zkusit rozvařit višně na marmeládu a dát tak vzniknout bájné domácí zavařenině. Jak jste dobře pochopili, to druhé zvítězilo a výsledek vám předkládám.

Při hledání zaručeného receptu jsem ve starém Apetitu narazila na tento báječný postup, ve kterém je sladidlem můj tolik oblíbený agávový sirup a místo klasické živočišné želatiny je použit rostlinný agar. Postup je jednoduchý, jen musíte dát pozor na správné rozpuštění agaru - já jsem nakonec na 1,5 kila višňí použila asi 5 lžiček agaru rozpuštěného v asi 100ml vody. Sirupu jsem použila asi 50ml, protože jsem nechtěla dosáhnout příliš sladké chuti, ve které by se chuť a vůně ovoce ztrácela. Druhý den po zchladnutí a slavnostním otevření mě překvapila nejdříve velmi ztuhlá, rosolovitá konzistence zavařeniny - agar je tedy velmi výkoný ztuhovač - a poté poměrně málo sladká chuť samotné zavařeniny. Jen co jsem se oklepala z mírného zklamání nad málo sladkým výsledkem jsem si višnovou směs namazala také na chleba s máslem a kozím sýrem a optimismus se mi vrátil. Čerstvý kozí sýr a lehce sladká chuť višní je moje nejnovější chuťová mánie!

Foto: Pipi

Slané špaldové krekry se sezamem

5. ledna 2011 v 18:35 | Pipi

Tak máme další rok za sebou! Doufám, že rok 2010 byl pro vás úspěšný a že ten nynější bude ještě lepší. Ježíšek mne o těchto Vánocích vyslyšel a nadělil mi pod stromeček vysněnou novou knihu Hanky Zemanové - BioAbecedář. Všem, kreří se zajímají o zdravé vaření a biopotraviny, by tato publikace neměla chybět v knihovničce. Je totiž naditá informacemi o biopotravinách a završená krásnými a lákavými recepty, takže nemá smysl jejímu vábení odolávat...

A právě z této knihy jsem se odhodlala otestovat první recept - špaldové krekry se sezamem. Protože nevím jak vy, ale mě už po svátcích cukroví a sladkosti lezou tak trochu krkem. Místo původního lněného semínka jsem upekla variantu se sezamem. Postup je naprosto jednoduchý, takže jestliže hledáte zdravé "chroupání" nejen k televizi, neváhejte a pusťte se do toho.

 
 

Reklama