Polévky a předkrmy

Fazolová polévka s pórkem a paprikou

5. března 2014 v 0:02 | Pipi


V minulém, výročním článku jste mi napsali toliko milých komentářů, že se až cítím nesvá, zda si té chvály zasloužím. No, nemohu ale podceňovat váš zdravý úsudek, tak se holt budu snažit, aby nás to všechny i nadále bavilo... :-)
Po jakémsi neúspěšném narozeninovém pečení, o kterém jsem minule psala, jsem si potřebovala od blogu trochu oddechnout a nechat inspiraci plynout volněji, bez omezení termínů. Nyní jsem však již opět v zápřahu a kromě tohoto dnešního jídla pracuji zároveň na dalším článku, který bude textově mnohem výživnější...

Pro dnešek jsem si pro vás připravila polévku z malých červených fazolí. Nevznikla podle žádného přesného plánu, neboť polévky (na rozdíl od paní Michopulu) nikdy nevařím podle receptu, ale zásadně podle stavu domácích zásob. Nikdy nic neměřím, nevážím, ale sypu, liju a kořením dle situace a požadavků obsažených ingrediencí. Jako obvykle byla i tato fazolovka dílem náhody, ale zachutnala mi tak, že jsem si ji kvůli vám rozhodla uvařit i napodruhé, abych si zaznamenala množství a gramáž surovin, délku vaření a zkrátka vše pro správný recept.

Vařím-li polévku jako samostatný hlavní chod, vždy se snažím ohlídat zásadu zasycení inspirovanou makrobiotikou, a to, že jídlo by mělo obsahovat dva až tři druhy zeleniny (zde červená paprika a pórek), bílkovinu (malé fazole) a obilovinu (v tomto případě přikusovaný celozrnný chléb) a samozřejmě tuk (zde rostlinný olej). Dříve než jsem znala tuto zásadu, tak jsem běžně vařívala kotel zeleninové polévky zahuštěné moukou bez obsažené bílkoviny. Bez ohledu na množství talířů, které jsem snědla, jsem po takové polévce stále cítila hlad. Doháněla jsem to pak čokoládou a podobnými nesmysly. Teď už si proteiny hlídám lépe a díky tomu už se mi málokdy stane, že by mě jídlo nezasytilo.

Bílý zeleninový krém s jáhlami

10. ledna 2014 v 0:19 | Pipi


Šťastný nový rok, moji milí čtenáři!

Jako první chod každého menu se servíruje předkrm či polévka a je tedy více než příjemné, že rok 2014 na tomto blogu začíná právě polévkou. Ne, že by to bylo mým plánem - recept i fotku jsem si připravila již během prosince a jelikož se mi mezi vánočně laděné články příliš nehodila, uložila jsem si ji takzvaně na horší blogerské časy. A jak to tak vypadá, ty časy nastaly právě teď.

Od Vánoc dokončuji jeden pracovní projekt a na přípravu jídel na web nemám prostor a ani myšlenky, přiznám se. Také se hodlám v lednu vrhnouti na novoroční očistný úklid bytu. Už je to, věřte mi, potřeba. Například kumbál je tak zavalený nepořádkem, že se otvírá jen v nejkrajnějším případě a to musí jeden dávat pozor, aby jej nezavalilo žehlicí prkno spolu s luxem, stojanem, deštníky a krabicemi. Co je ukryto na zemi pod všemi těmi vrstvami raději, ani nechci vědět. Nejhorší situace nastane, když potřebuji krabičku s hřebíky, která se krásně vyjímá na úplném konci kumbálu a k níž se dostanu pouze dramatickým šplhem po prknech opřených o stěnu a policích na protější stěně. Že jde v takové situaci o holý život, nemusím snad zdůrazňovat... :-)

Zpátky k tématu, tedy dnešnímu pokrmu. Jako vždy se jedná o jídlo odrážející moje osobní chutě. Minimálně díky tomuto příspěvku víte, že jsem spíše na husté polévky a navíc si nevím, proč libuji v krémové konzistenci. Mám ráda české smetanové omáčky, zeleninové i obilné kaše, krémové sýry, dezerty s krémem. Vím, že ne každému se tímto předpisem strefím do vkusu, ale na druhou stranu považte, že recept obsahuje bílé zeleninové trio - celer, petržel a bílou část pórku - a já si vážně myslím, že k této chuťově jemné a nasládlé zelenině se krémovitá konzistence dobře hodí.

Polévka je koncipována coby předkrm k hlavnímu chodu. Chcete-li ji servírovat jako hlavní jídlo, je potřeba ji obohatit o nějakou tu bílkovinu. Osobně v takové situaci zvolím hrnek uvařené cizrny a přiliji více vývaru. Svoji bílou barvou, jemnou chutí a konzistencí by se do této polévky jistě hodilo i bílé tofu.

Doufám, že se vám můj první letošní příspěvek líbil a třeba i chutnal!

Sláva Československu III aneb zelňačka a kapustnica

28. října 2013 v 0:21 | Pipi



Moji milí věrní čtenáři si jistě vzpomenou, že před rokem jsem na oslavu říjnového svátku založení samostatné republiky připravila dva specielní příspěvky. Prvním receptem byly nepřekonatelné tvarohové šátečky, reprezentující Čechy a v druhém příspěvku jsem vás oblažovala růžovými haluškami ku poctě bratrů Slováků. Doufala jsem, že se mi i letos podaří k tomuto významnému dnu připraviti pro vás opět něco zajímavého z československé kuchyně. Vyšlo to, ačkoliv to bylo dost natěsno...

Asi jste si všimli, že nejsem v poslední době příliš aktivní blogerka. Předchozí příspěvek vyšel více než před měsícem - neuvěřitelné! Je to jednak tím, že se mi nahromadila práce a volného času si příliš neužívám, neboť pan domácí od října do Vánoc pobývá v Indii a jsem tedy na výchovu malého mláděte sama. Do školky nechodí a tak jediné hlídání pokrývá moje máma, ale nikdy to není to víc, než pár hodin. O volném večeru, nebo několikahodinovém soustředění na práci si mohu nechat zdát. Tak si asi umíte představit, kolik energie mi zbude na blog...

K tomu se přichomýtlo nepříliš vlídné počasí, respektive absence babího léta v září, krátící se den a několik neúspěchů na poli kuchařském, což způsobilo, že neustále bojuji s únavou a řeším to dětinsky tak, že se pořád něčím cpu (žvýkání a plné bříško uklidňuje), z čehož jsem následně unavená a chce se mi pořád spát. Když hodně spím, mám málo času na práci a jsem z toho frustrovaná, že nic nestíhám a musím se uklidňovat jídlem a... :-) ano, takhle to jde pořád dokola...



Ďábelská vejce

30. března 2013 v 17:07 | Pipi


Zatímco minulý článek přicházel na svět trochu ztuha a zdlouhavě, dnešní recept jsem tak říkajíc "porodila" ještě v sanitce... :-) bylo to šup šup. A moc mě to bavilo! Už když jsem před nějakou dobou narazila na originální recept zde, věděla jsem, že jeho příprava bude legrace. Původně mě mrzelo, že jsem vejce ďáblova nestihla připravit coby silvestrovské chuťovky, ale dnes vidím, že se stejně tak dobře hodí k velikonocům! A abych vše stihla otestovat, nafotit, upravit a sepsat, musela jsem sebou pěkně hodit. Nápad na realizaci totoho vaječného předkrmu přišel na poslední chvíli a chtěla jsem, abyste ještě měli čas si případně recept během svátků připravit.

Princip výroby těchto efektních vajec je prostý - nejdříve si uvaříte řepnou marinádu, necháte ji vychladit a poté do ní alespoň na dvě hodinky vložíte natvrdo uvařená a oloupaná vejce. Občas je musíte promíchat, aby se marinovala hezky rovnoměrně, ale jinak to po vás ničehoš nechce. Můžete tímto způsobem marinovat až tři dny (ve vzduchotěsné nádobě v lednici) a délka pobytu v marinádě určuje jak hluboko červená barva do vajec pronikne. Já jsem kvůli času marinovala "jen" dvě hodiny a moje vejce získala krásný krvavý okraj, ale určitě se brzy pustím ještě do delšího marinování.

Recept je velmi snadný, jen vyžaduje trochu času - tedy tak minimálně tři hodiny s tím, že z toho cca dvě a půl hodiny se o to v podstatě nestaráte... Už se těším, jak tím budu obluzovat návštěvy a účastníky rodinných oslav! Ačkoliv jsem podobný postup nikdy nedělala a u několika věcí jsem netušila, jak budou v praxi vypadat, v reálu bylo vše více než snadné! Pokrm unesl i mé drobné úpravy dle momentálních domácích zásob, vše mi prošlo bez jediného problému. No a ještě musím zmínit tu třešinku na dortu... To nejlepší na tomto krásném a efektním jídle je, že je moc dobrý! S panem domácím jsme se o výsledek téměř poprali...

PS: uvnitř článku najdete další obrázky z přípravy tohoto díla ďáblova... :-)

Rychlá červená polévka

27. února 2013 v 20:34 | Pipi


Dnešní recept je další poctou jednoduchosti a účelnosti. Ano, u jídla sice nejvíce oceňujeme jeho chuť, ale přiznám se, že sama často vymýšlím recepty či jídla na základě využití nějaké zdravé suroviny, nebo funkce, kterou by podle mě měl pokrm splňovat. Polévka v našem běžném domácím "provozu" netvoří součást večeře o mnoha chodech, ale většinou musí sama, nebo s pomocí celozrnného pečiva zasytit hladové krky - měla by být tedy hustá a hlavně výživná. A obvykle to musí být připraveno rychle. Jak jinak, že? :-)

Když jsem se takhle jednou přiřítila domů z delší dopolední procházky s malým juniorem, musela jsem vymyslet "vcukuletové" jídlo, které by obsahovalo potřebné atributy vyváženého jídla - vařenou zeleninu, bílkovinu a obilovinu. V takových chvílích nejčastěji sahám po konzervě loupaných rajčat, které každému jídlu dodají skvělou chuť a člověk snadno a bez práce vykouzlí dobrý "sós".

Jsem si jistá, že podobné rajčatové polévky vaříte doma i vy a když jsem tento rychlý výmysl vařila poprvé, nečekala jsem od něj žádné zázraky. Přesto mě výsledek velmi zaujal a myslím si, že je to hlavně proto, že polévka je ve výsledku mírně nasládlá. Ne tak, jako když vaříte z kořenové zeleniny, protože rajčata jsou přeci jen lehce pikantní a možná až nakyslá, ale spolu s nasládlou opečenou cibulí a červenou paprikou je výsledek řekla bych příjemně sladký a sladkou chuť v pokrmech mají rády nejen děti, že? :-)

Další věc, která mě na tomto jídle baví je jeho univerzálnost - kromě hrátek se sezónními surovinami můžete také snížením objemu přidaného vývaru připravit chutnou a výživnou omáčku - my jsme si ji třeba vychutnali s obyčejnou rýží. Navíc díky závěrečnému rozmixování může dojít ke zmatení nezdravě se stravujících osob, kteréžto jinak luštěninu či snad dokonce zeleninu! na svém talíři nechtějí. Ale jako omáčka třeba i k těm knedlíkům, nebo k masu se propašuje myslím snadno. Ale je to jen teorie, na žádném nezdravě se stravujícím objektu jsem to zatím netestovala. Co myslíte, prošla by tato polévka, případně omáčka i u odmítačů zdravé stravy?



Zimní zeleninová polévka s ovesnými vločkami

15. prosince 2012 v 13:43 | Pipi

Když se začal prvně vysílat pořad Prostřeno!, stala jsem se jeho pravidelnou divačkou. Ze začátku mě pořad opravdu bavil a když mám příležitost, ráda se na něj podívám i dnes, ačkoliv poslední rok se už nestíhám dívat ani přes internetový archív. Pořad mě bavil i přes to, že se v něm pro své vaření nic moc přínosného nedozvím - je mi jasné, že se svým vegetariánským zaměřením kuchyně patřím k menšině.

Asi nejvíc mě při sledování pořadu překvapilo, jak často se soutěžící u polévky uchylují k masovému vývaru s játrovými knedlíčky. Jasně, jako vegoška jsem trochu mimo chápání obliby čehokoliv masového, ale přece jen jsem asi osmnáct let maso a "normální" stravu jedla. Přesto si nepamatuji, že by se mi tahle polévka nějak výrazněji vryla do mé (chuťové) paměti.

Díky sledování zmíněného pořadu jsem si také utřídila svůj laický rozbor lidí podle takové řekněme polévkové osobnostní typologie. Díky ní rozděluji lidi asi takto: jsou takzvaní "polívkoví" - tedy typy, kteří s úsměvem vítají takřka cokoliv z hlubokého talíře a pak ti, co polévky naopak moc nemusejí. No a ty polívkové bych rozdělila na ty, kteří preferují spíše čiré vývary se zeleninou, masem, knedlíčky či zavářkou a na ty, kteří dávají přednost polévkám hustým, smetanovým či přímo krémům...

Polévka z pečených žampiónů

27. ledna 2012 v 11:58 | Pipi

Recept na tuto snadnou polévku se ke mě dostal pomocí newsletteru, který mi chodí do emailu. Okamžitě jsem se nadchla pro její hlavní trik - totiž opečení žampiónů v troubě. Tyto houby mají velkou výhodu v tom, že patří celoročně k nejdostupnějším houbám, jelikož se pěstují uměle. Oproti tomu chuťově vás žampión příliš neuchvátí. Zvláště pokud máte rádi hodně výraznou houbovou chuť, nebo jste houbaři a nosíte si v sezóně domů čerstvé houby z lesa. Ale pro nás, kteří chodíme pro houby do supermarketu mám i tak dobrou zprávu. Touto úpravou, tedy opečením v troubě, se krásně zintenzivní a prohloubí chuť i nepříliš výrazných žampiónů.

Druhou a neméně důležitou ingrediencí v této polévce je cizrna. Ta zajistí hustotu a výživnost polévky. Doporuřuji použít cizrnu konzervovanou, kterou můžete mít kdykoliv připravenou ve spíži. Avšak nic vám nebrání v tom si cizrnu předem namočit a uvařit.

Vím, že ne všichni budete touto polévkou nadšeni. Na houby stejně jako třeba na kopr existují hodně odlišné názory a chutě. Jak jste na tom s houbami vy? Patříte mezi milovníky a vášnivé houbaře, nebo se řadíte do tábora odpůrců hub?

Lilkové věže aneb efektní předkrm jako z restaurace

17. prosince 2011 v 16:13 | Pipi

Tak tu máme poslední předvánoční víkend. Většina z vás asi právě bere obchody útokem a loví poslední (nebo teprve první :-) vánoční dárky. A další část populace ješte peče a tvoří sladké symboly Vánoc - cukroví. A do této adventní nálady se tu nahrnu já se svojím předkrmem v italském duchu. No není to drzost?

Letos se mi totiž stala zvlášní věc. Nenasákla jsem vánoční atmosféru. Nebo řekněme, že mnou neprostoupila energie Vánoc. Všechny každoroční úkony spojené s touto dobou, tedy plánování a nákup dárků pro své blízké, vánoční výzdoba, pečení cukroví - se u mě letos odehravají tak nějak "mechanicky", bez toho vnitřního svátečního motoru, kterým obvykle bývá snaha udělat rodině a blízkým radost. A myslím si, že tyto adventní radovánky by měly být záležitostí příjemnou a ne povinnou. Jakmile se například z pečení včelích úlků stane nenáviděná činnost, kterou ale přesto děláme, protože "strýček z třetího kolene je přece má rád", tak tím popíráme sami sebe, svoje potřeby a stáváme se jen jakýmsi robotem na Vánoce. Není divu, že hodně lidí má advent spojený spíše se spoustou poviností a nikoliv radovánek. Srovnejte to s dětmi - proč jsou tak natěšené na Vánoce? Protože k jejich jediným povinostem patří tajné a pak i povolené ochutnávání cukroví, hledání schovaných dárků, nekonečné čekání na "ježíška" a potom následný úprk ke stromku a trhání balícího papíru na čas. Sladké dětství!

Doufám, že mi odpustíte, že letos vám zde na blogu nenabídku úžasné rodinné recepty na cukroví. Zato vám ale nabízím postup na celkem jednoduché a moc dobré malé jídlo, které se podle mne ideálně hodí jako předkrm, nebo zkrátka jako jeden z chodů. Zjednodušeně řečeno - vytvoříte a zapečete věže z plátků smaženého lilku a krájené mozzarelly, jako omáčku stačí svařit plechovku kvalitních krájených rajčat. Jednoduchý, zdravý a efektní pokrm ideální jako malé pohoštění pro vás či vaše vege přátele.

A co vy? Těšíte se na svátky? Jak jste na tom letos s vánoční atmosférou?

Inspirace Marokem aneb hrášková polévka s mátou

23. června 2011 v 22:28 | Pipi

Pražáci letos opravdu sklidili úrodu hrášku. Rostlinky na záhoně to ale tak vyčerpalo, že raději dobrovolně ukončily proces fotosyntézy, seschly a zežloutly, abychom snad od nich ještě něco nečekali. Pan domácí přesto tvrdí, že to za tu naši námahu stálo a já se k tomu raději nevyjadřuji... :-)

Každopádně nám zbyly poslední lusky s hráškem, který již nebyl v nejlepší formě a proto byl zvolen k tepelné úpravě. Pustila jsem se do nejednodušší úpravy, tedy do polévky a jelikož nám na záhoně hrdě vzkvétá i máta peprná, zkusila jsem obdobu marockého receptu na hráškovou polévku s mátou a mátovým olejem - ten jsem z časových i lenošsky principielních důvodů vynechala. Z původního receptu mi tedy zbyl jakýsi základní pilíř, který je možno dle libosti doplňovat - například česnekem, bylinkami, masovým vývarem.

Dýňový krém s česnekem a kari kořením

23. září 2010 v 17:57 | Pipi

Recept na dýňovou polévku zná určitě každý. Je to ohromně jednoduchý způsob, jak využít tuto krásně oranžovou zeleninu a vychutnat si krémovou polévku s nádechem podzimu. Dýně je vůbec dekorativní druh zeleniny. Vyniká nejen na talíři, ale zdobí i záhon či zahradu. A navíc: za dobrého skladování vydrží až do jara! Polévku vařím jednoduše s úctou k hlavní surovině a pro "odpich" používám u nás doma oblíbenou kombinaci česnek - kari. Sytě oranžová polévka je také příjemnou barevnou změnou po dlouhé (a stále trvající) sezoně cuket...

A jak vaříte dýni vy?

Moje pórková polévka

17. ledna 2010 v 14:44 | Pipi


Způsobů jak uvařit pórkovou polévku je spousta. Není na tom nic složitého a záleží jen na vaší chuti. Někdo ji vaří s bramborem, jiný použivá vývar z kostí, někdo ji mixuje na hladký krém, někdo ne. Já osobně ji připravuji velice jednoduše s respektem k základní surovině - pórku. Je to zelenina jemné chuti, takže s kořením se držím zpátky. Pórek si (podobně jako třeba chřest) dobře rozumí se smetanou, mlékem či máslem. Do polévky zpracovávám i zelenou část pórku (obsahuje dvakrát více prospěšných látek než bílá část), ačkoliv pouze z bílé by byla polévka jemnější. Také ji v závěru nemixuji na úplně hladký krém, ale jen z části, aby v polévce plavaly kousky zeleniny, vytváří to podle mne zajímavou strukturu.

Hustá polévka z červené řepy

15. listopadu 2009 v 10:41 | Pipi

Hledáte ideální zimní polévku? Já vám nabízím recept na polévku hustou a přesto chuťově jemnou, vydatnou i když snadno stravitelnou, temnou a přitom zářivě rudou!

Přivítejte prosím červenou řepu, zeleninu dříve opovrhovanou, která se však právem prodrala na výsluní! Doporučuji při jejím nákupu vzít o nějakou tu bulvu víc a užít si ji čerstvou či marinovanou. Anebo ji dejte do odšťavňovače spolu s jablky a výsledná barva vás nenechá chladnými!

Kari polévka z červené čočky

23. února 2009 v 15:39 | Pipi


Úplně prvním receptem, který vám na tomto blogu nabízím, je moje oblíbená čočková polévka s kari kořením, která je opravdu jednoduchá na přípravu. Jedinou věcí, kterou si musíte u luštěnin obvykle ohlídat, je čas na namočení předem. Červená čočka naštěstí patří k málo nadýmavým typům, a která se navíc uvaří velmi rychle i bez namáčení.

Postup je také skvělý v tom, že na něj nepotřebujete dělat žádné velké nákupy, vystačíte si se základními surovinami, co máte doma ve spíži, nebo v lednici. To ovšem neznamená, že si ji nemůžete upravovat a doplňovat dle vlastní chuti, naopak! Tento recept můžete pokládat za základní a upravujte si jej do alejuja. Tak třeba indické kari koření můžete vyměnit za jiné, například pikantnější thajskou směs koření, nebo thajskou kari pastu. Polévku můžete obohatit také o zeleninu, jako brambory, květák, nebo mrkev. Zjemnění naopak docílíte přidáním smetany. A pokud je na vás polévka příliš hustá, jednoduše ji nařeďte trochu vody nebo vývaru a povařte.

Dobrou chuť přeje Pipi!
 
 

Reklama