Texty a postřehy

Šťastné a veselé

24. prosince 2013 v 0:13 | Pipi


Letos jsem poprvé sama připravovala vánoční bramborový salát. Obvykle se u této posvátné činnosti jen motám a pomáhám osvědčeným způsobem, tedy promícháváním, pravidelnou ochutnávkou a odbornými radami typu "chce to víc vajíček!". Nevím proč, ale salát mi vždy chutná hned začerstva a každý další den (kdy by měl být odleželejší a tedy chutnější) mi šmakuje méně a méně. Musím s překvapením konstatovat, že můj výtvor mi moc chutná a to přes to, že je tam na můj vkus málo vajíček a navíc pouze bílků, neboť Pipka evidentně neumí uvařit vejce natvrdo, protože žloutky jsem nedovařila... ha ha

Když jsem svému mláděti nedávno vysvětlovala, co se na Štědrý den obvykle dělává a že se k večeři podává ryba (nebo celerové řízečky v mém případě) a bramborový salát, tak mi hned zkraje oznámil, že on bramborový salát papat nebude. Přitom jej jedl snad jednou v životě loni o Vánocích a to si ani nemůže pamatovat! Říkal to tak jistě, že mě to donutilo k lstivému psychologickému zákroku. Klidným tónem jsem mu řekla, že samozřejmě bramborový salát jíst nemusí, ale že si nejsem jistá, zda to Ježíška nebude mrzet, že ani neochutnal tuto tradiční krmi. Minutku dvě mu to v hlavě šrotovalo a pak mi řekl, že on ten bramborový salát tedy ochutná...

No, jsem zvědavá, jak to nakonec všechno dopadne. Dárky jsem pečlivě schovala do kumbálu a zbývá ještě vymyslet bojovou strategii nenápadného přenosu zabalených dárečků od bodu A (kumbál) do cíle, tedy do bodu B (pod stromeček), aniž by si toho mládě všimlo. Máte-li nějaké osvědčené rodinné triky, jak tohoto cíle dosáhnout v situaci, kdy není po ruce žádná jiná dospělá osoba, pouze kočka, sem s nimi!

Takže, když si to shrnu: salát mám v lednici, cukroví tamtéž, dárečky připravené ve skrýši, byt jakž takž uklizený, nádobí umyté, tak co ještě zbývá? Mám pocit, že jsem na něco zapomněla... Á, už vím! Přece popřát svým čtenářům! Tak tedy moji milí, přeji vám krásné svátky vánoční, hodně dobré pohody, spoustu cukroví po ruce, abyste se nemuseli od gauče pokud možno vůbec zvedat a bohatý pohádkový program - nejen v televizi!

Foto: Pipi

Jak jsem se naučila vařit domácí vývar

18. listopadu 2013 v 0:46 | Pipi

Už dlouhou dobu jsem chtěla sepsat článek na téma příprav domácího bujónu, neboť jsem v tomto směru celkem nedávno prošla výraznou transformací od denního praktikování kostkové politiky k věrnému uctívání doma připraveného a pomalu redukovaného zeleninového vývaru.

To, že jsem ještě před nějakým rokem do polévek a omáček běžně dávala sypký, nebo kostkový bio bujón vychází hlavně z faktu, že jsem vyrostla v domácnosti, kde se vařilo spíše z povinnosti než z lásky. Moje mamá připravovala jídla účelně a funkčně a ve vaření se zkrátka nevyžívala. V době našeho dětství nám občas uvařila domácí hovězí vývar, ale jinak se do polévek házela kostka instantního bujónu, co mi paměť sahá. Nebyl tu bohužel nikdo, kdo by Pipce prozradil tajné kuchařské postupy a ukázal, že jídlo se dá vařit s láskou a s úctou k surovinám.

Během posledních několika let došlo v mém životě v tomto směru ke třem důležitým zjištěním, které každé samo o sobě nemělo sílu změnit můj zažitý režim v přípravě polévek, ale všechny tři dohromady do sebe zapadly jako ty pomyslné dílky skládačky a vedly k tomu, že mě příprava domácí redukce ze zeleniny začala nesmírně bavit a instantní zeleninové kostky téměř nepotřebuji kupovat.

Jelikož se postupy a rady na domácí vývar v kuchařkách a časopisech často omílají, nebo se předávají v rodinách a mnozí z vás jistě víte, jak uvařit poctivý vývar, není cílem mého článku vás poučovat. Spíš bych chtěla na svém příkladu ilustrovat to, jak malou změnou postoje může i začátečník udělat výrazný pokrok ve svých kuchařských dovednostech a zároveň šetřit přírodu a peníze.

kuskus uvařený ve vývaru z červené řepy

Můj víkend s živou stravou

9. června 2013 v 1:19 | Pipi


Hned po tom, co jsem minulou sobotu nad ránem dopsala svůj příspěvek o jablečných kačenkách, začal můj předem naplánovaný odlehčený víkend. Už dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou zkusit se na den oprostit od pevné stravy a pít pouze ovocné a zeleninové šťávy. O drsnější variantě s pitím pouze vody jsem vůbec neuvažovala, jelikož jsem se kdysi párkrát postila o džusech a vím, jak moc je to (alespoň pro mě a především psychicky) těžké. Taková věc se nedá provádět za běžného provozu, kdy musím vstávat a obskakovat dítě, vařit snídani, svačinu, oběd, jít na procházku, nakoupit, vydávat spoustu energie. Ne, ne! Na odříkání potřebuji klid a rozjímání... :-)

Když mi nedávno pan domácí oznámil, že by zmíněný víkend rád zajel s malým juniorem na chalupu a já měla před sebou neodolatelnou vidinu víkendu jenom sama pro sebe, začal mi v hlavě hlodat nápad na šťávindový víkend. Věděla jsem, že budu doma v klidu pracovat a nebudu lítat po všech čertech a po cestě omdlévat hlady. Byla to tedy ideální příležitost, která se jen tak neopakuje. Bezva námět na článek, řekla jsem si také. Jenže, když jsem si představila, že bych přišla o svoji nejoblíbenější činnost - večerní chroupání brambůrků a popcornu u dobrého filmu - trochu jsem se zalekla své vůle. Ne, opravdu není tak silná, jak si možná myslíte. Ještě teď si pamatuji, jak jsem poslední půst před mnoha lety zakončila večerní žranicí kuřecího rizota. Ano, to bylo ještě v době, kdy jsem maso jedla, takže to bylo snad za Rakouska Uherska :-)

S obavou o trapné fiasko jsem tedy svůj plán lehce přepracovala a zmírnila. Rozhodla jsem se, že celý víkend strávím na syrové (živé) stravě, tedy coby víkendová vitariánka. Stále to znamenalo výrazné odlehčení od běžné stravy, nicméně s povoleným chroupáním a mlsáním v podobě "živých" krekrů a sladkých tyčinek. Aneb vlk se nažral a koza zůstala celá! Celý víkend jsem se "prala" se syrovým ovocem a zeleninou, oříšky a semínky a rozhodla se o tom na blog napsat jakousi reportage, protože si myslím, že to může být zajímavé i pro ostatní.

A jak se mi dařilo? Neomdlela jsem hlady? Nezavalila mne zeleninová lavina? Neuklouzla jsem po spoustě banánových slupek v bytě? Tak napínavé jako v detektivce to nebylo, nicméně zajímavé rozhodně. Čtěte prosím dále...

Obrazem: další krásné kuchyně!

16. května 2013 v 15:40 | Pipi

Podle Jáchymova kondiciogramu se můj blog momentálně nachází v kritickém období. Už už mám pro vás připravenou další lahodnou krmi, ale pořád se zasekávám na finálním doladění receptu. Stále to není úplně ono, a to už to testuji asi po desáté... :-)

Napadlo mne tedy, že by neuškodilo si mezitím prohlédnou několik inspirativních obrázků kuchyní. Už v listopadu jsem vás v tomto příspěvku oblažovala krásnými kuchyněmi v rustikálním stylu, tak proč v tom nepokračovat?

Kuchyně, které tentokrát zaujaly mé oko jsou jako obvykle světlé, prosluněné, více či méně retro, čisté, ale zároveň útulné. Dlouho také vzdychám nad obrázky kuchyní a jídelen, do kterých jsou zakomponovány tabule. Ano, ty černé tabule jako ve škole, na které se dá křídou čmárat, kreslit, psát vzkazy, nebo recepty. Úžasné, nemyslíte?





Obrazem: jak jsem si zabalila svoji první suši rolku

19. ledna 2013 v 17:05 | Pipi

Mělo to být úplně jinak. Tento týden jsem vás, milí čtenáři, chtěla oblažit sladkým receptem ze své kuchyně. Leč, člověk míní, pán bůh mění... Dezert je bohužel stále ve fázi testovací a tak jsem se rozhodla, že se s vámi podělím aspoň o pár střípků z mého pátečního večera, který jsem "přeneseně" strávila v zemi vycházejícího Slunce...

Retro okénko: Vánoce 1948

24. prosince 2012 v 2:28 | Pipi


Mám dojem, že v lidské povaze je tak nějak přirozeně zakotvená touha se neustále s něčím a s někým porovnávat. Se spolužákem a jeho obří svačinou, se sousedem, který si pořídil nové auto, s mládím, které už je pryč, s ekonomickým růstem jiného království, s tabulkami, které ukazují, jak by naše děti měly růst/jíst/kakat/mluvit, kdyby byly statisticky "normální"...

Oblíbeným koníčkem mnoha lidí (a to nejen starších ročníků) je také nostalgické vzpomínání na "staré časy", kdy rohlík stál desetník a tak podobně. Nechci tím říci, že to odsuzuji, já sama trávím přemýšlením o minulosti víc času, než je zdrávo a také si ještě pamatuji, kdy jsem si jako malá kupovala točenou zmrzlinu za kačku... ha ha




Ráda bych vás tedy na první svátek vánoční nostalgicky pozvala k nahlédnutí do vánočního čísla dámského časopisu z roku 1948. Dvě strany jsou přímo věnovány vánočnímu vaření s předpisy na jednotlivé chody od štědrovečerní rybí polévky až po novoroční menu s čočkou a zapečenými višněmi v podobě dezertu.


Obrazem: kuchyně ve stylu francouzského venkova

6. listopadu 2012 v 23:34 | Pipi
zdroj

Dnešním příspěvkem vám chci dopřát trochu odpočinku od receptu, i když v kuchyni zůstaneme. A to doslova. Ráda bych se s vámi podělila o kolekci svých oblíbených fotek kuchyní, pro které je charakteristický rustikální styl, přesněji řečeno odkaz k francouzskému venkovu. Co se týče bydlení, tak se mi líbí i další historické styly, například dekorativní secese, nebo art deco, ale hodně i takzvaný styl Brusel. Ke kuchyni mi však nejvíc ladí zmíněný rustikální styl. Šíleně se mi líbí skříňky v bílých, nebo pastelových barvách v kombinaci s teplým odstínem dřevěné kuchyňské desky. A také hluboký bílý dřez. Přidejte ještě nějakou pěknou starou vitrínku a vázu s čerstvými pivoňkami a jste doma, tedy v mojí představě o krásné, čisté, a přitom útulné kuchyni.

zdroj

To, že jsem se s vámi o tyto inspirativní fotky dnes dělím, není náhoda. Počínaje včerejškem započali v našem malém bytečku práce hrubého charakteru, neboli bourání, vrtání a vůbec práce prašné a hlučné. Ano, to sladké slovo: rekonstrukce! Podařilo se nám naplánovat krásný vánoční dárek v podobě rozšířeného bydlení. Cesta od snění až po architektonický návrh nebyla krátká, o to víc se však těšíme na zhmotnění našeho snu (díky vesmíre!). Z více důvodů jsme museli akci rozdělit na dvě etapy - nejprve jsou na řadě ložnice a teprve později dojde na novou koupelnu a především vysněnou kuchyň!

Návrh řešení bytu se však již od začátku musí řešit jako celek, tudíž už teď jsem s ohledem na plánované podlahy musela přemýšlet i nad budoucím vzhledem kuchyňské linky. Proto ten bohatý sběr inspirace. Doufám, že i vy se prosluněnými obrázky kuchyní pokocháte!


Líbí se vám podobný styl, nebo tíhnete spíše k modernismu? A žijete ve své vysněné kuchyni, nebo na ni také teprve čekáte?

Přivítejte prosím podzim a jeden rehabilitovaný koláč

22. září 2012 v 0:08 | Pipi

A máme tu podzim, přátelé. Marně jsem si několik dní lámala hlavu, jaký úvod bych měla napsat k nastávajícímu ročnímu období. Jistě, je to období sklizně, hojnosti a babí léto bývá moc krásné. Přesto ve mě podzim odjakživa vzbuzoval jakousi nedefinovatelnou melancholii nad končícím létem a přicházející zimou. Jsem typ, co má rád začátky, ranní probuzení, východ slunce, jarní pučení... Máte vy rádi podzim? A máte nějakou oblíbenou činnost, nebo věc, na kterou se těšíte specielně na podzim?


Nesmím vás zapomenout upozornit na báječný hruškový koláč, jehož postup jsem dodatečně upravila na zdravější verzi. Recept na koláč s francouzskými kořeny původně počítal kromě hrušek s bílou moukou, cukrem a máslem - tedy nepříliš zdravá kombinace. Hanka Michopulu se nad ním sice rozplývala, ale já osobně jsem z něj nijak unešená nebyla a navíc už preferuji zdravější typ moučníku. Chuťově sice příliš nevyčnívá, ale i kvůli tomu si myslím, že je to typ, který tak nějak chutná všem. Navíc se jedná o dezert s velmi snadnou přípravou - pokrájené a do formy vyskládané hrušky zalijete tekutým těstíčkem a po upečení koláč obrátíte. Snadné a efektní.

Takže můj vnitřní rozkaz zněl jasně: znovu a lépe, Pipko! Věděla jsem, že chci použít celozrnnou mouku a můj výběr padl na ječnou mouku, se kterou si v poslední době hraji a zkouším ji přidávat do těst na chleba. Ječná mouka totiž obsahuje méně lepku než její pšeničná kolegyně, proto se na pečení používá obvykle jako menšinová příměs. V obráceném koláči je ale mouky tak málo, že jsem to riskla a pekla pouze s ječnou moukou. A byla jsem mile překvapena! Výsledná chuť koláče je velice příjemná a nasládlá. Původní recept byl pro mne příliš sladký, takže jsem rafinovaný cukr z původního receptu vyměnila za menší množství medu, který se k hruškovo-máslové chuti báječně hodí. Když se koláč peče v troubě, bytem se šíří naprosto neodolatelné aroma podobné karamelu!

A jak jste na tom vy, milí čtenáři - zkoušeli jste někdy péct s ječnou moukou? Moučníky, chleby, nebo třeba lívance?


Foto: Pipi

Obrazem: sobotní den s Pipi

25. srpna 2012 v 23:13 | Pipi

Zajímá vás, co dělá Pipi takhle o sobotách? Peče chleba, obráží trhy a sklízí úrodu na zahrádce. A samozřejmě píše příspěvek na blog... :-) Rozhodla jsem se pro vás zdokumentovat jednu svou typickou letní sobotu a tady je výsledek...

Letní slunovrat a střípky z archivu

20. června 2012 v 14:36 | Pipi

Tak nám dneškem začalo léto. Slunce, koupání, příroda, prázdniny u babičky. Pro mě je s létem hluboce spjatá také vzpomínka na ovocné knedlíky. Třešňové, meruňkové, jahodové - posypané tvarohem, cukrem a s rozpuštěným máslem navrch - 100% prázdninové jídlo! Nejen pro milovníky jídla je toto období bohaté na sklizeň a to jak čerstvé zeleniny, tak především ovoce, na které se celý rok těšíme a které mívá tak krátkou sezónu. Je proto požitek odnést si domů třeba voňavé jahody přímo od místního pěstitele. Ale ještě lepší je vyjít naboso z chalupy a utrhnout si ovoce přímo na zahradě...

Máte své zamilované jídlo spojené s létem a prázdninami?



Pokud občas v obchodě stejně jako já zmateně tápete, která zelenina má zrovna sezónu, uložte či vytiskněte si přehlednou tabulku sklizně ovoce a zeleniny v plné velikosti zde.



Vylovila jsem pro vás z archivu trojici receptů, které si můžete v létě připravit. Tak například krém z čerstvého hrášku a máty, nebo slaný koláč s rajčaty a cuketou. Každopádně tvarohovo-kukuřičný koláč upečte všichni povinně, je to totiž absolutní špica! :-)


Foto: Pipi, archiv a Vitalia.cz

Jak se stravuje nejmladší člen naší domácnosti

12. června 2012 v 20:35 | Pipi

Máte rádi pohled do zákulisí? Takové to kradmé nahlédnutí kuchaři pod pokličku...? Historky z natáčení? Jistěže ano! Kdo by neměl! :-) Řekla jsem si, že byste se mohli pro změnu podívat do jiného talíře než do toho mého. Pokochejte se třemi typickými jídly našeho malého labužníka.

První fotografie zachycuje kuskus s vařenou mrkví a jarní cibulkou spolu s čerstvými rajčátky - velmi oblíbený oběd. Mrkev v bio kvalitě je totiž celoročně nejlépe sehnatelnou bio zeleninou, navíc je chutná a sladká, takže ji máme na talíři téměř denně. A o praktičnosti kuskusu se snad nemusím rozepisovat, že? :-)

Na druhé a třetí fotce je pohanková kaše s jahodami a sušenými třešněmi - zjednodušeně růžovka. Kaši vařím denně, ale přiznám se, že preferuji rýžové a ovesné, protože ty se dají jíst jen tak (aspoň pro malé děti), ale pohanka je podle mě šíleně bez chuti a musím ji "dotahovat" ovocem.



Na poslením obrázku jsem zachytila náš další velmi oblíbený ranní rituál, kterému familiárně říkám "tekutá snídaně". Jedná se o rýžové mléko, nejčastěji s rozmixovanými mandlemi, banánem nebo třeba jahodami a kapkou nějakého zdravého oleje. Nejřív jsem tento nápoj připravovala jen našemu nejmladšímu, ale poslední dobou jej mixuji ve velkém i pro pana domácího a mne. Je to příjemný způsob, jak do sebe po ránu nenásilně dostat něco zdravého.


Možná vám teď v hlavě vyskočí celkem logická otázka: A co maso?

Vůbec se nedivím. Je to téma, které minimálně lidi v mém okolí zajímá (a taky dráždí!). Budeš mu dávat maso? Nebo ho chceš kvůli svým názorům týrat a odříkat mu výživu? Maso přece člověk potřebuje!
Svému dítěti maso dávám, ale stejně jako u dospělých si nemyslím, že jej potřebuje jíst denně. Kupuji ho převážně v hotových masovo-zeleninových příkrmech, které jsou v kvalitě bio. Za vhodný druh masa pro malé děti považuji (bio) drubeží, králičí, případně telecí a čas od času bělomasou rybu. Ale opravdu nechápu, proč bych měla své dítě krmit jídlem od Hami s vepřovou kýtou? Co je na vepřovém vhodného pro děti?

Myslím, že u malých dětí nejde ani toliko o pestrost (děti jsou spíše konzervativní, preferují známé chutě a na změny si chvilku zvykají), jako o kvalitu. Kvalitní a čerstvá zelenina, kvalitní tuky a za studena lisované oleje, bílkoviny, obiloviny a sezónní ovoce. Raději dítě krmím celou zimu našimi domácími jablky, než přihlouplými citrusy s plísní a postřikem navrch. Do měkka uvařenou teplou ovesnou kaši považuji za stokrát vhodnější a tradičnější, než chleba s margarínem a eidamem, nebo ještě lépe chleba namazaný nutellou (plnou mléka a oříšků, já vím!). Ještě že máme ty milé a edukativní reklamy, které nám řeknou, co je pro nás a naše děti zdravé! :-D
A upřímně přiznávám, že jsem vyhlásila válku cukru v dětské stravě. Tímto posílám jedno zdvořilé kopnutí do zadku Brumíkovi.

Jaký máte názor na dětskou stravu vy? A přijde vám děsivé, když někdo živí své děti vegetariánsky?

Foto: Pipi

Lesní zátiší

1. června 2012 v 0:05 | Pipi

První červen je významný den pro všechna bambina světa - dnes slavíme mezinárodní den dětí. Se svým "svátečním" příspěvkem jsem se v mysli vrátila do dětství (to je vůbec moje dosti oblíbená aktivita...) a vytvořila lesní zátiší pro skřítky a kouzelné víly. V mechu se krčí muchomůrky červené, které jsou ve skutečnosti ozdobenými rajčátky na chlebové nožce. A na lístku se rozkládají zasněžené brusinkovo kososové muffiny -na recept se můžete těšit v některém z příštích článků.

Jak jste na tom se dnem dětí vy? Slavíte je s minilidičkami, nebo sami se sebou, nebo vůbec? A připravujete v tento den dětem něco speciálního?




Foto: Pipi

Střešní zahrada v New Yorku

14. května 2012 v 14:31 | Pipi

Pokud jste, stejně jako já, fascinováni tím, kde všude lze farmařit a sklízet vlastní úrodu, jistě si s chutí prohlédnete následující fotografie úžasné střešní zahrady. V New Yorku!

Zbytek fotek si můžete prohlédnout zde. Pro detailnější informace o střešní farmě navštivte jejich webové stránky.

Co na to říkáte?




Obrazem: návštěva Toulcova dvora. Konečně!

7. dubna 2012 v 23:47 | Pipi

Co říkáte na ten kontrast budov původního statku a nad nimi vyčnívajících paneláků? Nepřipadá vám to zvláštní? Hlava mi to nějak nebere...

Dnes dopoledne jsme totiž s panem domácím a naším bambinem navštívili Toulcův dvůr - sídlo Pro Bio Ligy a především středisko ekologické výchovy v pražské Hostivaři. Dlouho jsme se sem chystali a teprve dnes, špatnému počasí natruc, jsme dorazili. Přišli jsme si prohlénout přírodní areál, nakoupit v bio obchůdku, dát si dobrý oběd, ale především dát možnost malému bambinu vidět naživo opravdová hospodářská zvířata. Víc než o koně, které od nás byli jen pár metrů, se bambino zajímalo o paní, co na opačné straně plnila vodou kyblíky... Co vám mám povídat: ta dnešní nevděčná mládež... :-)

Uvnitř článku najdete zbytek exklusivních fotografií z místa činu. Jak se vám líbí Toulcův dvůr? A už jste tam někdy byli?


Óda na jaro a tak trochu zčernalé papriky

21. března 2012 v 0:29 | Pipi

Ačkoliv teprve dnes začíná jaro podle kalendáře, krásné teplé počasí nás oblažuje skoro celý březen. Už dlouho je cítit ve vzduchu změna. Osobně mám období přicházejícího jara hrozně ráda, je to takové probuzení ze spánku, a to nejen přírody, ale i člověka. Na jaře mě pokaždé neomylně přepadne chuť začínat a zkoušet nové věci, uklízet skříně, vyhazovat nahromaděný nepořádek a překvapivě i umývat okna.

Jak jste na tom s jarem vy? Je to i vaše oblíbené roční období? A milujete nebo nesnášíte jarní úklid? Alergiky prosím, aby se raději zdrželi komentářů na polétavé pyly, chci si totiž udržet pozitivní naladění. Díky za pochopení. :-)

Následující fotky se týkají toho jarního nutkání do "nových věcí". Poslední dobou narážím na docela pěknou (i když samozřejmě dovezenou) zeleninu v Lidlu. Nemám tenhle obchod ráda, protože je podle mě plný laciných nekvalitních potravin a mléčné produkty jiné značky než Pilos tam snad ani neprodávají, ale nemohu si pomoct, zeleninu tam mají hezčí, než v "luxusnější" Bille. Koupila jsem tedy krásnou rukolu a červené papriky a uvažovala o novém způsobu jak tyhle dvě suroviny propojit v jediný funkční celek. A napadlo mě, že bych mohla zkusit papriky zprudka opéci, zapařit v mikrotenovém sáčku a zbavit slupky. Tak jak to dělá třeba Jamie. Zkoušeli jste to někdy? Zní to hrozně jednoduše, ale chce to spíš asi opékat na plynu, protože na mojí pánvi se papriky do černa opekly jen tam, kde se dotýkaly pánve a okolo vzniklých černých puchýřků jsem slupku po zapaření svlékla, ale na zbylé části slupka mému nátlaku odolávala. Navíc jsem tím prudkým opékáním tak začmoudila kuchyň, že rázem nebylo vidět na druhý konec místnosti. Naštěstí si dýmu, unikajícímu z oken, nikdo ze sousedů nevšiml a nezavolal na mě hasiče... :-)


 
 

Reklama