Texty a postřehy

Švihák lázeňský aneb dovolená startuje

6. července 2010 v 22:07 | Pipi

Tento příspěvek píši vyjímečně odjinud než z domova. Podle fotografie výhledu z našeho penzionu jistě poznáte, ve kterém že městě si užívám dovolenou. Ano, jsou to slavné Karlovy Vary. Slavné nemyslím ani tak pro filmový festival, jako pro svoji bohatou a dlouhou historii.

Dnes jsme stihli s partnerem navštívit nedalekou Kadaň, ve Varech sehnat lístky na zítřejší dopolední film a navštívit známý vegetariánský podnik Kus-Kus. Je to velmi malý stravovací prostor, kde se najednou může najíst jen několik lidí, ale stojí to za to. Jejich dnešní cuketový koláč se salátem s červenou řepou byl jednoduše vynikající, stejně jako přítelův fazolový guláš. Budete-li mít cestu, zastavte se tam, třeba na pověstné festivalové polévky - v době festivalu mají otevřeno už od 7 hodin ráno.

Kdybyste měli tip na nějakou zajímavost ve Varech či okolí, nebo třeba znali nějakou blízkou eko farmu, podělte se o něj!

Foto: Pipi a Kus-Kus

Nejlepší zmrzlina mého života

18. června 2010 v 15:58 | Pipi


Předem musím říct, že na zmrzlinu moc nejsem. Když už dostanu v létě chuť na něco chladivého, sáhnu po nanuku, ideálně tvarohovém Míšovi. O zmrzlinárně Angelato v Rytířské ulici jsem ale dlouho slyšela samou chválu a rozhodla jsem se tam při nejbližší příležitosti zavítat a na vlastní chuťové buňky ověřit, jestli se jedná o něco víc, než jen předraženou zmrzlinu z turistické části Prahy. Po dnešní ochutnávce mohu v klidu říct, že lepší zmrzlinu jsem dosud nejedla! Těšila jsem se hlavně na u nich známou mangovou, ale paní prodavačka nám dávala ochutnat téměř od každé příchutě. Krom jiného mají neodolatelnou pistáciovou, marcipánovou, kávovou, tiramisu, cookies, višeň či šťavnatý citron, samozřejmě i klasickou vanilkovou, jahodovou, čokoládovou. Moc dobře vím, že vybrat si pouze jednu je nadlidský výkon. Ale nutný! V Angelatu můžete totiž na obligátní malé kopečky zapomenout, tady vám nandají špachtlí porci, že budete mít problém ji sníst. Nenasytně jsem si vzala porce dvě, kromě mangové ještě famózní lískooříškovou a řeknu vám, že to byl v podstatě oběd. Za poctivou a kvalitní italskou zmrzlinu navíc v centru bych čekala nemalou cenu, ale 30 Kč za jejich obr porci a 55 Kč za dvě obr porce v poměru k chuťovému požitku mi přijde až neúměrně levné!

Až půjdete někdy kolem, zastavte se tam, nebudete litovat. Přátelská atmosféra a vstřícná obsluha je zde samozřejmostí!

Angelato, Rytířská 27, Praha 1
http://www.angelato.eu/cz/

Foto: www.angelato.eu/cz/

Retro lednice

11. června 2010 v 20:33 | Pipi

Jednou přijde den, kdy i já budu mít doma krásnou lednici v retro stylu. Prozatím se ale mohu kochat pouze obrázky...

Nejvíce se mi zamlouvá sytě červený model ve stylu 50. let...

A co vy? Líbí se vám některá?








Foto: Flickr.com + internet

Slunná sobota s kozím závěrem

5. června 2010 v 20:13 | Pipi

Dnes jsem se vydala navštívit esoterický festival Minerva, který se po celý víkend koná v Tyršově domě na Újezdě. V krásné budově jsem si poslechla dvě přednášky a mimo jiné se dozvěděla, že výrobky z kozího a ovčího mléka jsou ohromně zdravé krom jiného proto, že narozdíl od kravského neobsahují onu /pro většinu populace/ dráždivou bílkovinu kasein. Znovu jsem se utvrdila ve svém přesvědčení a hlavně plánu, zařazovat ovčí a kozí produkty častěji do svého jídelníčku.

Copak o to, řekne se to snadno, ale přivést tento záměr do praxe není tak jednoduché. Proti mému plánu vystupují hned tři hlavní komplikace:

1. Kozí a ovčí výrobky jsou v běžných obchodech těžko k sehnání. Většinou pro ně musím do specializovaných prodejen sýrů, nebo biopotravin. A to mluvím o Praze, raději ani nechci vědět, jak to vypadá mimo velkoměsto.

2. Kozí i ovčí výrobky jsou dražší než ty "klasické" mléčné. Miluji například ovčí jogurty francouzské značky Bergerie /zvláště ten s kaštanovou příchutí/, ale cena kolem čtyřiceti korun z něj dělá spíše sváteční pochoutku, než denní svačinu k rohlíku.

3. Kdo jste kdy ochutnal kozí výrobky víte, že není jednoduché si zvyknout na onu pověstnou kozí chuť. Dle mé zkušenosti tato pachuť více vyniká u čerstvých jogurtů a sýrů, naopak některé zralejší a tvrdší varianty kozích sýrů mohou být i zcela bez této příchuti.

A proč to všechno vlastně píšu? :-) Po návratu domů jsem si chtěla uvařit nějakou rychlovku. Vyhrál to kuskus na kari a na konci jsem do něj přimíchala na kostičky nakrájený čerstvý kozí sýr, který mi pro svoji "kozinu" začerstva příliš nešmakoval, avšak roztavený v kuskuse ztratil své kozí grády a doplnil bílkovinu tomuto celozrnnému jídlu. Třeba vás to bude inspirovat.


Foto: Pipi

Sobotní farmářský trh Kubáň

21. května 2010 v 12:30 | Pipi

S farmářskými trhy se poslední dobou snad roztrhl pytel. Po veleúspěšném sobotním trhu na Vítězném náměstí na Praze 6 se objevují trhy další, například v Klánovicích. Nejnovějším přírůstkem do tržní rodinky je vršovický farmářský trh na Kubáňském náměstí na Praze 10. Jeho zahájení se bude konat již tuto sobotu 22. 5. od 9 hodin.

Máte-li čas a chuť, přijďte se podívat. Pořadatelé slibují hodně. Kromě čerstvé zeleniny a ovoce by měl být přítomen čerstvě sklizený bílý chřest (samozřejmě český!). Dále se můžeme těšit na maso, uzeniny, med, mléko, mošty, houby, pečivo a dokonce pštrosí maso. Vše čerstvé a od českých pěstitelů.

Z těchto trhů mám přirozeně velkou radost, ale nemohu pochopit, že trvalo tak dlouhou dobu, než se začaly konat a teprve nával Pražanů (a možná i blížící se volby) musely zastupitele a farmáře probudit ze spánku.

Podrobnější informace najdete zde.

Naviděnou zítra!


Foto: www.farmarsketrziste.cz

Na lovu v holešovické tržnici

12. května 2010 v 20:59 | Pipi
Na zeleninový pavilon holešovické tržnice jsem slyšela hodně chvály a teprve minulý pátek jsem tam konečně zavítala s velkým očekáváním. Z většiny se splnilo. Nakoupila jsem spoustu krásné a levné zeleniny, například tři velké řepy za 11 Kč, nebo krásný svazek jarní cibulky i s celou natí za 15 Kč. To zelené "chroští" navrchu je můj velký objev - česneková nať. Je překvapivě jemné a trochu štiplavé chuti a hned po návratu domů jsem ji zpracovala do tvarohové pomazánky, výborná je ale i nasypaná na bramborech a kolegyně z ní dokonce vyrábí pesto na těstoviny.

Pokukovala jsem také po rebarboře, hladkolisté petrželce a medvědím česneku, ale přiznám se, že s ani s jednou věcí nemám přímou osobní zkušenost a k jejich vyzkoušení teprve sbírám odvahu. Jak jste na tom vy? Používáte třeba medvědí česnek na vaření?

Foto: Pipi

Zelená neděle aneb sraz na Náměstí Míru!

30. dubna 2010 v 23:44 | Pipi

Tuto neděli se ve 14 hodin pražské Náměstí Míru zazelená měrou vrchovatou. Strana zelených zde totiž zahájí svoji předvolební kampaň. A já se jako jejich volička chystám dorazit. Bude to můj první volební mítink! :-)

Pokud chcete podpořit tuto stranu, nebo jen strávit pěkné odpoledne ve společnosti podobně smýšlejících lidí, přijďte také!

A abych svůj lobbing stylově zakončila, nabízím několik slavných osobností a jejich důvodů proč volit zelené!

Foto: www.zeleni.cz

Poselství z roku 1927

23. dubna 2010 v 20:48 | Pipi

Staré jídelní rozpisy ve mne vyvolávají nostalgickou náladu. Ačkoliv dobu naší mladé republiky pamatovat nemohu, je mnoho věcí, které na této době obdivuji. Například jak důležitou hospodářskou roli hrály ženy v domácnosti, tedy hospodyňky. Dnes si pod tím možná lidé představí puťku domácí, co doma uklízí, pere prádlo v pračce a vaří s nejmodernějšími kuchyňskými pomocníky. Chybí mi ovšem respekt, který si dříve tato úloha právem zasloužila. Původní role ženy v domácnosti byla logicky mnohem náročnější a rozsáhlejší. V dnešní kancelářské hantýrce by se taková pozice nejspíše jmenovala "family manager". Vždyť běžná žena neměla k ruce služebné, či pomocnice, ani dnešní automatické pračky, sušičky, mikrovlny, supermarkety, internetové obchody a auta, musela péči o celou domácnost (neboli rodinné hospodářství) zvládat sama. Počínaje hospodařením s manželovými (a tedy rodinnými) penězi, promyšlenými nákupy, zásobami ve spíži, promyšlenou spotřebou energií, fyzicky náročným praním prádla až po starost o oblékání rodiny, šití šatů a hraček pro děti.

Dřívější hospodyňka musela mít znalosti a dovednosti, které už dnes sotva kdo má. Třeba znát veškeré kuchařské techniky, umět správně upravit všechny možné druhy masa, ne jen kuřecí řízky, či vepřové kotlety, jak je tomu mnohde dnes, ale i lacinější druhy masa a vnitřnosti. Umět zpracovat a zavařit letní a podzimní plody přírody, aby rodina mohla čerpat vitamíny a energii i v zimě. Využít takzvaně vše, co se zrovna čerstvě nabízí. Všimněte si například na výše uvedeném jídelníčku, že v sobotu k obědu figuruje polévka s husími drůbky, k večeři je husí krev s bramborem, na nedělní oběd se podává pečená husa a k večeři je zbytek husy s okurkou. Když byla husa, využilo se zkrátka vše, co nabízela a nic se nevyhazovalo. Žena byla hospodářkou a správnkyní domácnosti. Pěkná, čistá domácnost a dobré jídlo bylo její vizitkou.

A co se dnes učíme? Místo pestrých kuchyňských dovedností vaříme stále jednodušší a rychlejší pokrmy, abychom takzvaně neztráceli čas. Místo tradičních domácích zákusků návštěvám předkládáme ze zámoří přivlečené cheesecaky a nepokazitelné muffiny. Kdo podle vás z dnešních mladých lidí umí uvařit kvalitní a poctivou českou omáčku, jakýsi vrchol naší kuchařiny? Já bych si troufla možná tak na koprovou omáčku, ale spíše vám uvařím těstoviny, zeleninový salát, nebo vykouzlím tiramisu. To je ovšem italská /a jinak úžasná/ kuchyně. K tomu mne napadá poslední příměr, že se učíme cizí řeči a přitom neovládáme dobře ani svoji mateřštinu.



Foto: časopis Hvězda a internet

Praha pod sněhem

11. ledna 2010 v 16:09 | Pipi

Občas se to stane i v Praze. Napadne tolik sněhu, že se do města zkrátka nevejde. Přijde mi ohromně romantická představa, že jsem sněhem zapadaná v hlavním městě. Naopak mi není příjemný pohled, který nám na tento sezonní meteorologický úkaz nabízejí média. Kromě katastrof typu zapadlých aut, lidí odříznutých od elektrického proudu a zlámaných stromů má bílá nadílka i svou pozitivní stránku. Řidiči musí jezdit pomaleji, nebo vůbec s autem nevyjíždět, což nám chodcům pobyt po komunikacích značně usnadňuje. Mám dojem, že i přes množství sněhu, kterým se musím denně brodit je situace na silnicích paradoxně bezpečnější. A jistě bezpečnější, než když naprší a zmrzne, což je daleko častější úkaz.

V neděli jsme si s přítelem udělali asi tříhodinovou procházku do lesa a byla jsem překvapená, kolik Pražanů si toto počasí užívá. My, kteří jsme vyrazili "pouze" na procházku, jsme tvořili menšinu, většina lidí se pohybovala k mému úžasu na běžkách. A všichni byli spokojeni. Nejvíce děti. Člověk si teď připadá jako na horách. A to se v Praze moc často nestává. Buď sněží, ale za dva dny sníh roztaje, nebo mrzne, ale nesněží. Pokud je tedy bílá pokrývka i v hlavním městě, znamená to, že je zbytek republiky zavalen sněhem.

Snažila jsem se přemýšlet proč momentální rozmar počasí způsobuje tolik povyku. Nemylte se - je mi upřímně líto všech, kteří si na sněhu zlomili nohu, nebo těch, kteří zapadli s autem a čekali celou noc na vyproštění. Ale pokud se děje nějaká živelná katastrofa, přijde mi přirozené, že si člověk hledá úkryt, neboli bezpečí a počká až se "to" přežene. Problémem je, že již nejsme zvyklí zpomalit, čekat, nechat práci plavat. Nebo nejezdit autem, pár dní necestovat. Zkrátka respektovat, že se příroda nechová vždy v souladu s našimi potřebami. Kdo ví, možná se jednou v budoucnu budeme na tyto přírodní katastrofy dívat s pocitem, že tehdy si s námi příroda teprve hrála.

Úvaha nad ovesnou kaší aneb novoroční předsevzetí

3. ledna 2010 v 20:29 | Pipi

Ke konci každého roku se neubráním menší životní inventuře. Podařilo se mi v tomto roce něco zásadního? Splnila jsem alespoň některá svá očekávání a předsevzetí? Stal se ze mě lepší člověk? Minimálně na jednu věc v roce 2009 jsem pyšná - založila jsem svůj vlastní blog!

Samozřejmě také přemýšlím o předsevzetích na rok 2010. Ne, že bych jich neměla v hlavě málo: začít pravidelně cvičit jógu, číst více knih, omezit sledování televize, přestat nakupovat věci, které nepotřebuji... Ze zkušenosti ale vím, že změny musí být hlavně REÁLNÉ. V této souvislosti už mám dlouho jeden cíl, který je v podstatě spojen i se všemi ostatními předsevzetími: dříve vstávat. Zní to jednoduše, že? V praxi by to znamenalo probudit se ráno třeba o hodinu dříve než obvykle a tento čas strávit cvičením jógy, meditací, dlouhou a klidnou snídaní, čtením knihy... A zrovna toto přání se mi zatím nedaří splnit! Tedy večer když usínám, tak s dřívějším ranním probuzením počítám, ale ráno mi ten nápad zase tak dobrý nepřipadá. Jistě rozumíte.

Zrovna dnes dopoledne jsem si k snídani připravovala ovesnou kaši a myslela na to, jak by bylo hezké takové teplé jídlo mít i ve všední dny. Přitom je to tak jednoduché! Večer si v kastrůlku namočím porci vloček a ráno stačí, když je trochu povařím, přidám tmavý cukr, nějaké ořechy a dozdobím medem. Všední ráno však pro mne dosud znamená spíše shon než vychutnávání si požitků kulinárních.

Změnami se zabývá i Leo Babauta na svých nových stránkách 6 changes. Jeho ideou je vybrat si maximálně šest věcí, které by chtěl člověk v novém roce změnit. Vytvořit si plán, říci o tom své rodině, přátelům a požádat je o jejich podporu /stejně jako když chce člověk zhubnout, nebo odvykat kouření/. Během dvou měsíců pomalu aplikovat tyto změny do života tak, aby se z nich postupně stal návyk. A pokračovat stejně i s ostatními předsevzetími až do konce roku.

Leovy stránky budu pravidelně sledovat a jsem zvědavá, jestli se mi letos podaří některé své přání uvést v denní návyk. Pokud ne, budu muset s přiznáním na světlo boží, tedy na blog :-)


Šťasný Nový rok všem!


Foto: Pipi

Retro okénko: Veselé Vánoce!

24. prosince 2009 v 14:56 | Pipi






Foto: Hvězda československých paní a dívek

Pár slov k vánoční pohodě

20. prosince 2009 v 18:49 | Pipi

Ať chceme, nebo ne, Vánoce jsou tu. Pro mne jsou tyto svátky vždy spojené s dětstvím. Ve vzpomínkách k nim patří vůně vánočního stromku, cukroví a v dálce slyším zpívat božského Káju Bílé vánoce. Zkrátka rodinná pohoda. O pohodu jsem se často sama připravovala tím, že jsem si dávala nesplnitelné závazky. Například v dětství jsem si předsevzala, že o Štědrém dnu nesmím být ani chvíli smutná. O toto vítězství mne záhy připravil bratr - něčím mě rozplakal. V dospělosti jsem si dávala spíše úkolové závazky: musím napéct alespoň pět druhů cukroví, aby byli všichni spokojeni, bramborový salát bude z čerstvých, nejlépe bio surovin, byt bude řádně a včas uklizen a tak dále...

Nakonec jsem zjistila, že nejdůležitější je abych byla já sama šťastná a spokojená. Rodině je koneckonců jedno, jestli mají dva či sedm druhů cukroví, hlavní je, aby bylo dělané s láskou. Zní to jako klišé, ale vycházím z vlastní zkušenosti. Naglančený byt, ani mnoho jídla a dárků rodinnou atmosféru nezaručí, tu si musím nejdříve vytvořit sama v sobě. A pak si klidně koupím třeba kvalitní cukroví z bio obchodu, kde ho koneckonců udělají lépe a rychleji, než kdybych se o to snažila já.

Proto vyzívám všechny vystresované lidské bytosti k bojkotu vánočního schonu a nákupního maratonu a k cílenému pěstění domácí rodinné pohody. Stručně řečeno: zpomalme a prožívejme!



Foto: Flick, Pipi

Vánoční pohoštění obrazem

6. prosince 2009 v 16:53 | Pipi
Po první upečené várce vanilkových rohlíčků se pomalu dostávám do sváteční nálady.
Na blogu Design is mine (http://designismine.blogspot.com/) jsem objevila krásné fotografie se sváteční tematikou a rozhodla se s nimi podělit s ostatními. Líbí se mi hlavně první dekorace v trochu dekadentním stylu. Obávám se, že tento styl by ovšem s bramborovým salátem a smaženou rybou příliš neladil. Umím si představit, že takové francouzské menu by k tomu pasovalo víc. Že bych letos udělala kaštanovou polévku a jako dezert šarlotky? :-) No, rozhodně bych to měla zvážit...


Foto: http://designismine.blogspot.com/

Seznamte se... Heidi Swanson

27. listopadu 2009 v 16:29 | Pipi

Ráda bych vám představila svoji nejoblíbenější blogerku o jídle, Heidi.

Fotografka a autorka kuchařky Super natural cooking Heidi Swanson (pochází ze San Francisca) odstartovala v roce 2003 blog www.101cookbooks.com a brzy se zařadila mezi vlivné bloggery píšících o zdravém jídle a vegetariánství.

Na myšlenku začít opravdově vařit přišla jednou při pohledu na svou obsáhlou sbírku kuchařek (asi uhádnete, kolik jich bylo) a zjištění, že bez ohledu na počet kuchařek na poličce vaří stále několik stejných jídel dokola.

Inspirace k vysněné kuchyni s retro nádechem

7. listopadu 2009 v 18:44 | Pipi
 
 

Reklama