Z nákupního košíku

Z nákupního košíku... ječný kuskus

14. května 2014 v 23:49 | Pipi

U nás v Podolí máme na rohu takový zvláštní obchod s potravinami. Z dřívější doby nese název Modrá mlékárna a stále tam mají hned za dveřmi takový ten těžký závěs proti průvanu. Pod vnější socialistickou slupkou však tepe kapitalistické srdce nikoliv českého, nýbrž asijského původu. Vietnamští majitelé této prodejny (mimochodem velmi milí a usměvaví lidé) nesedí za pokladnou, jak u nich bývá zvykem, ale zaměstnávají české prodavačky. Je to trochu zvláštní kombinace... :-) Každopádně mám-li cestu domů přes Podolí, téměř vždy se v těchto potravinách zastavím na nákup. Mají zde tak obrovskou koncentraci zboží na centimetr čtvereční, že tu seženu vždy vše podstatné, kromě čerstvé zeleniny, tu mívají trochu horší. K mému neutuchajícímu nadšení prodávají také spoustu specialit, které neznám ani ze supermarketů jako například pestrou škálu luštěnin včetně obřích fazolí (máslových i strakatých), kukuřičnou mouku, pohanku, kroupy, jáhly a asi tisíc krásných tvarů těstovin. Když jsem chtěla vybrat zajímavé těstoviny na focení špenátového receptu, vůbec mě nenapadlo chodit pro obyč vrtule do Billy, šla jsem najisto do naší Mlékárny, kde jsem vybrala asi čtyři favority na pozdější rozhodování.

Do dnešního "nákupního" příspěvku jsem vybrala ječný kuskus značky Druid, který je dalším příkladem výrobku, o jehož existenci jsem dlouho neměla tušení, protože jsem na něj v klasických obchodech ani v biopotravinách nenarazila, nebo jsem si jej nikdy nevšimla. Naši milí Vietnamci tak mají v regálu kromě klasického pšeničného kuskusu i verzi z ječné krupice. Hned jsem si tento kuskus začala pravidelně kupovat a vařit. Na první ochutnání mě sice zrovna neohromil, pšeničný je o něco chuťově vábivější, nicméně jsem si zvykla a chutná mi. Hlavní devízu ječného kuskusu vidím v tom, že spojuje pohodlnou a rychlou přípravu, jak jsme u kuskusu zvyklí, a přitom tělu odlevíme od všudypřítomné pšenice a dodáme mu zase jiné výživné látky.

Stanislava Jarolímková, autorka knihy Jak připravovat obiloviny, luštěniny, semena a ořechy o tomto obilí mimo jiné píše: "Ječmen obsahuje kromě vitaminů také minerální látky jako například fosfor, vápník, draslík, hořčík, železo, křemík a selen. Ječmenné zrno obsahuje i rostlinné bílkoviny, širokou škálu sacharidů a tuky - tyto tuky jsou však lidskému zdraví prospěšné, protože pomáhají v prevenci srdečně cévních chorob. Důležitý je nesporně také fakt, že má nezanedbatelný obsah vlákniny. Za zmínku nesporně stojí i látky tzv. inhibiční (tlumící) povahy, díky nimž jsou této obilovině připisovány protirakovinné účinky. Někdy se hovoří o tom, že díky své schopnosti změkčovat uvolňuje staré "nánosy" usazené v trávicím traktu především ze živočišných produktů. Pro obsah křemíku bývá tato obilovina doporučována jako prostředek podporující léčbu kožních chorob, vlasů a nehtů."



Z nákupního košíku... sojové salámy Kalma

6. února 2014 v 20:45 | Pipi

Už dlouho jsem nepsala příspěvek do rubriky Z nákupního košíku, a proto bych toho ráda využila nyní a doporučila Vám další výrobek, který se těší mé oblibě. Já vím, já vím. Jíte-li maso, asi se vám představa rostlinné náhražky příliš nezamlouvá, zvláště je-li vyrobena ze sóje, která se nepříliš populárně používá coby "výplň" i do živočišných výrobků a uzenin. Jako vždy se nesnažím vnucovat vám své chutě a názory, ale pouze nabídnout alternativu. A sojové salámy od české firmy Kalma jinou možnost nabízejí. Zda-li je to volba lepší, zdravější, chutnější a pro vás konkrétně vhodnější, než výrobky z masa, je pouze na vašem vlastním uvážení.

Ztotožňuji se s názorem, že se sójou by to člověk neměl přehánět, ostatně jako se vším. Jste-li průměrní všežrouti, není pravděpodobné, že byste se potýkali s nedostatkem bílkovin. Spíš naopak. Pokud se však, jako já, masu vyhýbáte, nebo jej hodně omezujete, pak se na proteiny bohatá sója ve vašem jídelníčku asi objevuje často. Osobně mi výrobky ze sóji moc chutnají a cítím se po nich dobře. Na rozdíl od ostatních luštěnin, například po takovém tofu či tempehu nikdy netrpím nadýmáním. A jak zaženou hlad, panečku!

Ale zpátky k dnešnímu produktu - firma Kalma vyrábí tři varianty této rostlinné uzeniny - Sojový salám se zeleným pepřem, pikantní Salami a Salám s drůbeží příchutí a olivami. Moje nejoblíbenější verze je rozhodně drůbeží s olivami. Může se to zdát divné, ale vždy když si pochutnávám na tomto salámu, mám pocit, že jím salám junior, který mi dříve chutnal. Víte, já měla uzeniny vždycky docela ráda, a kdo ne, že? Jenže jako vybíravka vybíravá jsem nesnesla cokoliv, co obsahovalo šlachy, tlusté okraje a podobné hrůzy. Tudíž jsem většinou sahala jen po libové šunce, nebo salámu junior, který už býval celý rozemletý a přeměněný, takže tam nic šlachoidního obvykle nebylo.


Z nákupního košíku... sladká mikulášská nadílka

4. prosince 2013 v 1:07 | Pipi



Začala doba adventní a k blížícímu se svátku svatého Mikuláše jsem si pro vás připravila příspěvek do rubriky "Z nákupního košíku". A dnes bude ten košík opravdu nadupaný... :-) Ráda bych vám totiž představila naše oblíbené druhy sladkostí bez hříchu. Stále bohužel panuje zažitý názor, že zdravě se stravující lidé jsou "chudáci, co si nikdy nic nedopřejí". Obzvláště starší generace útrpně vzdychá nad těmi chudinkami dítkami, kterým jejich zlí rodičové odpírají cukr. Chtěla bych tento pokřivený obraz trochu narovnat.

Vlastně jsem se na tento článek chystala už loni, ale vlezly mi do toho měkounké rohlíčky. Rok uběhl jako voda a konečně splňuji své předsevzetí představiti vám zdravější možnosti mlsání nejen pro děti a nejen na Mikuláše. Výrobků tohoto typu na našem trhu stále přibývá, jako se rozšiřuje povědomí o zdravém stravování, ale přesto musí člověk tyto produkty pečlivě vybírat a rozeznávat od těch konvenčních. Stále nemohu například pochopit, proč se některé rozinky, už samy o sobě echt sladké a koncentrované, musí ještě proslazovat rafinovaným cukrem.

Neberte prosím dnešní článek jako výtku těm z vás, kteří cukr jíte a možná jeho negativní účinky na sobě ani nepozorujete. Jsme rozdílní a každý má právo si tělo huntovat čím chce. Pipka vám jako vždy chce nabídnout ozkoušenou alternativu, jakési lano k přírodnímu stravování a je na vás, zda se jej tentokrát chytnete nebo ne.

Slavíte rádi svátek svatého Mikuláše?



Z nákupního košíku... Dobrušský kečup

26. července 2013 v 0:54 | Pipi


Abychom si trochu prostřídali témata, vybrala jsem pro tento týden článek z "nákupní" rubriky. Mám totiž v zásobě mnoho zajímavých výrobků, které bych vám ráda postupně představila. Tak například už delší dobu se vám chci pochlubit s naším novým rodinným oblíbencem - Dobrušským kečupem od firmy Sunfood.

Na tento kečup jsem narazila v eshopu paní Dýně, který je mimo jiné plný různých zdravých laskomin a vychytávek. Zaujal mě především pro to, že se jedná o český výrobek bez chemických přídavků a hlavně bez cukru! Je slazen "pouze" pšeničným sirupem. Na internetu jsem sice zjistila, že některé firmy vyrábí i kečupy slazené stévií, ale v obchodech jsem dosud na jiné, než "cukerné" verze nenarazila. Vždy obsahují bílý, v lepším případě tmavý, třtinový cukr a to prosím i bio kečupy! Skrytému cukru v potravinách jakoby nebylo úniku! Proto asi chápete mé nadšení, že existuje česká firma, která umí vyprodukovat toto rajské dochucovadlo i bez rafinovaného cukru. Sláva výjimkám!

Coby osoba se silnou vazbou na sladkou chuť v jídle, obávala jsem se trochu, zda mi Dobrušský kečup bude chutnat. Přeci jen uvažte, že pšeničný sirup má menší sladivost, než cukr, nebo můj oblíbený agávový sirup. Nicméně moje obavy byly plané, neboť kečup mi hned od začátku kápl do chutě. Je to asi i tím, že chuť tepelně upravených rajčat je sama o sobě nasládlá, takže i méně sladivé přírodní sirupy zajistí příjemnou sladkou chuť omáčky. Pak se mi začala v hlavě rojit logická otázka: proč by tedy i v ostatních kečupech nešlo sladit takto přírodně? Že by bylo důvodem jenom to, že cukr je zkrátka levný? A nehodí se náhodou výrobcům onen bonus u cukru - jeho návykovost?


Pečená a syrová zelenina se studenou omáčkou, neboli Dobrušským kečupem smíchaným se zakysanou smetanou.


Na Dobrušském kečupu mi trochu vadí tři maličkosti. Zaprvé, že kečup není v bio kvalitě. Není to však žádná tragédie, věřím, že firma Sunfood vybírá kvalitní suroviny. Byl by to příjemný bonus navíc, ale zase by se to samozřejmě odrazilo i na ceně. Zadruhé konzistence - tento kečup je na můj vkus poměrně dost tekutý, trochu jako rajský protlak. Přijde mi to škoda zvláště pro to, že nepovažuji za technologický náročné zajistit hustší konzistenci, nebo použít nějaké přírodní zahušťovadlo (z mořských řas, či škrobu). A za třetí je tu špatná dostupnost a propagace výrobku. Nebýt eshopu paní Dýně, vůbec bych o tomto skvělém dochucovadle nevěděla. Zrovna kečup z Dobrušky by si lepší propagaci zasloužil, je to poctivý český výrobek, vhodný myslím i pro lidi, hlídající si hladinu cukru v krvi.

Kdyby šlo jen o mě, asi bych si vystačila s bio kečupem, nebo i s Heinz verzí s menším množstvím cukru, ale chtěla jsem najít produkt, který bych mohla s klidným svědomím dát i našemu malému raubířovi. V Dobrušském kečupu jsem ho našla a junior si jej tak oblíbil, že už ho musím před ním schovávat - nejraději by si jej celý nalil na každé jídlo. :-) Líbí se mi také to, že oproti ostatním kečupům, z tohoto necítím tak silný octový odér, je chuťově blíže k ochucenému rajskému protlaku. Neříkám, že i vám to bude stejně vyhovovat, nicméně jsem chtěla dát světu vědět, že tento báječný výrobek vůbec existuje.

Dobrušský kečup (310g balení) si můžete zakoupit v eshopu paní Dýně za lidových 35Kč, ale podařilo se mi ho sehnat i v prodejně zdravé výživy u nás na Budějovické v obchodním domě DBK, ovšem za cenu 44Kč.

Co vy a kečupy? Používáte je, ignorujete či zavrhujete?

PS: příště se můžete těšit na třetí díl kuchařského speciálu, tentokrát s podtitulem potravinové alergie!
Foto: Pipi

Z nákupního košíku... Jablečné bio kačenky

1. června 2013 v 2:37 | Pipi


Dlouho jsem vás neoblažila žádným zajímavým produktem z rubriky "Z nákupního košíku". Myslím, že je ten správný čas, abych to napravila a upozornila vás na báječné zdravé mlsání pro děti. Již od roku 1950 se totiž právě 1. června slaví mezinárodní den dětí!

Většina z vás jistě zná biopekárnu Zemanka, alias rodinnou firmu Jana a Hanky Zemanových, kteří již několik let pilně pečou všemožné sladké sušenky a slané krekry. Mimochodem jejich špaldové krekry s dýňovým semínkem a čoko-kososky získali v minulosti titul biopotravina roku. Za recept na druhé zmiňované bych dala nevím co!

Jako každá máma i já zažívám situace, hlavně při cestování a procházkách, kdy potřebuji malému dát (nejpozději hned :-) nějaký ten sladký mls a pokud nemám zrovna upečený domácí koláč, sáhnu buď po sušeném ovoci, nebo po jablečných kačenkách. Všechno zmiňované junior miluje a jedl by to klidně místo hlavního jídla :-)

Zemanovic jablečné kačenky jsou ideální hlavně pro malé děti, které by neměly být zatěžovány cukrem, ztuženými tuky (alias margaríny) a potravinářskými přísadami (alias éčka nebo domácky chemča). Bílá mouka a mléčné produkty podle mne také nejsou ideální, ale aspoň je lze použít ve formě či kombinaci, která tělu příliš neublíží. Například v podobě zakysaných mléčných výrobků bez cukru, nebo bio špaldové mouky místo klasické pšeničné. Kdežto cukr, sviňa, nebo oxid siřičitý v těle nadělají paseku v jakékoliv, byť i chutné podobě.

Tyto jablečné sušenky jsem do naší rodinné spižírny natrvalo zařadila jakožto zdravý ekvivalent piškotů a konvenčních dětských sušenek. Neobsahují žádný rafinovaný cukr, jsou sladěny pouze rýžovým sirupem a sušenými jablky. Jsou tedy výrazně méně sladké než běžné dětské svačinky, což je ovšem pro malé děti neuvyklé návykovému cukru to pravé!

Líbí se mi na nich také to, že se zákazníkovi nepodbízí křiklavým obalem s počítačově vytvořenými karikaturami zvířátek, zavádějícím hesly o zdraví, vápníku a vláknině a mnohdy spornou absencí "chemči". Obal bio kačenek je jednoduchý, účelný, s vkusným obrázkem a praktickými informacemi o samotném výrobku, který si na nic nehraje!

A to nejlepší na závěr? Složení bio kačenek! Posuďte sami: bio mouka špaldová hladká, bio rostlinný tuk, bio rýžový sirup a bio jablka sušená. Ano, to je vše! Slovy pouze čtyři suroviny, navíc pocházející z ekologického zemědělství. A teď to srovnejte třeba se sušenkami Bebe (18 surovin), Bebe Dobré ráno (27 surovin), nebo s Brumíkem (23 surovin).

Chápete, co tím myslím?

PS: stogramové balení těchto sušenek za 39Kč koupíte v prodejnách zdravé výživy, v drogeriích DM, v některých supermarketech anebo v eshopu u Zemanů
Foto: Pipi

Z nákupního košíku... mandlová smetana

12. března 2013 v 3:13 | Pipi


Kloudný recept v nedohlednu, tak se alespoň mrkněme, co mám v nákupním košíku. Á, mandlová smetana!
Ano, už dlouho jsem vám chtěla tento výrobek představit, protože si myslím, že o něm mnoho lidí neví. Určitě znáte rostlinná mléka - sójové, rýžové, ovesné, pohankové, amarantové, mandlové, lískooříškové, dokonce kaštanové... Možná jste také slyšeli o rostlinných smetanách, ale asi ve vás moc velké nadšení nevzbudily, že? Nahrazovat mléčnou a tedy tučnou smetanu méně tučným rostlinným produktem člověka nutí vyslovit označení "náhražka" v tom negativním slova smyslu.

Ač jsem jinak obecně příznivkyní produktů matky přírody, tak zároveň jsem milovnicí másla, šlehačky, krémů, smetanových omáček a samozřejmě sýrů. Navíc ještě donedávna byly všechny rostlinné alternativy mléčných a masových výrobků především sójové a to není tak úplně ideální. Zaprvé sója je potravinou alergizující, zadruhé není lokální a její chuť se zkrátka nehodí ke všemu. Sóju si osobně vychutnávám v podobě sójové omáčky, tofu a tempehu, oproti tomu sójové mléčné výrobky mi moc nechutnají (ačkoliv čokoládové sojové "mléko" je mňamózní). Nechci tím sóju hanit, jak je tomu dnes často zvykem, souhlasím naprosto s tvrzením, že se jedná o královnu luštěnin, pouze se domnívám, že by se s ní člověk neměl denně přecpávat.

Tedy ačkoliv jsem se přiznala ke své lásce k mléčnému tuku, vím, že jeho častá konzumace není pro tělo příliš zdravá. Proto se snažím o pestrost a hledání zdravějších alternativ. Například mléko doma s úspěchem používám téměř výhradně rýžové, jogurty kupuji z kozího, či ovčího mléka, šlehačku samozřejmě klasickou mléčnou a smetany na vaření používám střídavě kravské a rostlinné. Rostlinnou smetanu na našem trhu seženete sójovou, rýžovou, ovesnou, nebo mandlovou. Vyzkoušenou mám pouze rýžovou (z italské kulatozrnné rýže) a zmiňovanou smetanu z mandlí, kteréžto považuji chuťově za více neutrální. Jejich výhoda tví také v tom, že jsou méně dráždivé, alergizující (oproti sojové variantě) a neobsahují lepek (jako tomu je u smetany ovesné).

Mandlová smetana je moje favoritka především pro svoji plnou chuť a hustou konzistenci bez takové té tíže spojené s mléčnou smetanou. S oblibou ji používám do různých kari omáček, k fazolkám na smetaně, do obilných kaší nebo jednoduše kamkoliv, kde chci docílit krémové konzistence. Je o něco hustší než klasická smetana na vaření, takže jedním vrzem dodává krémovitost a rovnou i zahušťuje. Bomba, ne? Vyšlehat nejde, používá se tedy buď na vaření, jak jsem již zmiňovala, nebo k přímé konzumaci, třeba do koktejlu, do dezertů, nebo do kávy s přízviskem mandlová... :-)

Jako téměř u každého bio produktu i tento má svoje "mouchy" a nebudu je zatajovat. Jako první mínus je samozřejmě cena - 200ml balení mandlové smetany stojí kolem 35Kč, tedy zhruba dvojnásobek oproti smetaně kravské. A druhé velké mínus je dostupnost. Sama mám často problém tuto smetanu sehnat a to bydlím v Praze a mám v okolí tři dobře zásobené bio obchody. Nicméně můj blog tu není od toho, abych psala o něčem, co už dávno znáte a máte to všude pod nosem. Žijeme v globálním světě a není tedy problém si tento výrobek objednat i online (například u Country lifu, nebo zde), navíc proto, že je balen do tetrapaku - tedy s delší životností a můžete jej mít na rozdíl od kravské smetany dlouho ve spíži.

A na závěr svého dnešního příspěvku mi nezbývá než vás opět zavalit dotěrnými dotazy k tématu: Znáte rostlinné smetany, nebo o jste o nich dnes slyšeli poprvé? A pokud je znáte, už jste je někdy zkoušeli? A pokud ano, používáte je obecně na vaření, nebo do nějakého konkrétního receptu? Povídejte, přehánějte! :-)

Foto: Pipi

Z nákupního košíku... dýňové gomasio

8. ledna 2013 v 16:56 | Pipi


Znáte gomasio? Jestli ne, tak si z toho nic nedělejte, pro mne to také bylo ještě donedávna cizí slovo. Gomasio je ochucovadlo, které se tradičně vyrábí třením opražených sezamových semínek s mořskou solí ve speciální třecí misce suribachi. Tato směs se potom používá k dosolení a dochucení hotových pokrmů. Je to považováno za mnohem zdravější způsob dochucování, protože soli obsahuje gomasio obvykle do 10 procent a zbytek tvoří rozetřená sezamová semínka plná vápníku a dalších minerálů a vitamínů. Přesný postup na výrobu je popsán například zde a vyžaduje trochu cviku a navíc zmíněnou třecí misku suribachi, proto sezamové gomasio znám jen teoreticky.

V bioochůdku jsem ale nedávno narazila na gomasio z pražených dýňových semínek od firmy BIO NEBIO. Zaujalo mě, že se jedná právě o dýňová semínka, jakožto známou superpotravinu, která je pro naši stravu důležitá hlavně kvůli obsahu nepostradatelných omega 3 mastných kyselin a z minerálů hlavně manganu, hořčíku, zinku, fosforu, železa a mědi. A tak jsem si jedno balení vložila do svého nákupního košíku...



Z nákupního košíku... Lego svačina

23. listopadu 2012 v 14:08 | Pipi

Na konci září slavil nejmladší člen naší domácnosti své druhé narozeniny. Již od jeho narození jsem celou rodinu široko daleko prosila, aby se obecně s dárky k narozeninám i k Vánocům držela zpátky. Myslím tím raději koupit dárek praktický - nositelný, nebo jedlý, než darovat stopadesáté páté plastové autíčko z Číny. Když hračku, tak dřevěnou, nebo již použitou, či výchovnou.

Zaprvé nechci, aby bylo naše dítě zvyklé na spoustu "materiálu", obzvláště, není-li k obdarování nějaká příležitost. To by mohlo vést k tomu, že by pak třeba babička přišla jen tak na návštěvu a dítko by se jí ve dveří zeptalo: "A tys mi jako babičko nepřinesla žádný dárek?"

A druhý důvod je čistě praktický. Náš byt je velikosti přibližně krabičky od sirek a pokud máte dítě, jistě vám nemusím vysvětlovat, kolik místa zaberou věci pro malé dítě, které (potvora :-) neustále roste, a potřebuje další a další bundičky a botičky, protože tamty staré dvakrát obuté už mu jsou malé. No a hračky jsou kapitolou samy o sobě.

A teď se konečně od omáčky přesouváme k tomu hlavnímu, tedy k pointě. I když vím, že junior je stále ještě ve věku, kdy netuší, co jsou to narozeniny a nechápe proč najednou musí autíčka vyndávat z nesmyslného zabaleného stavu, přesto se nechci připravit o tu možnost vidět na vlastní oči jeho výraz, když spatří novou hračku...

Z nákupního košíku... zeleninová šťáva Alnatura

21. října 2012 v 14:25 | Pipi

Vážně nechápu, že mě DMko dosud nejmenovalo svojí vrchní ambasadorkou. Minimálně zlatou zákaznickou kartu bych měla vlastnit, ale i diplom s obrázkem by mi koneckonců stačil... :-) Uznejte sami - nejen, že u nich každý týden dělám velký nákup v oddělení zdravé a dětské výživy, sbírám body jako blázen tak, že už ani nevím, co s nimi. Ale ještě tady na svém internetovém zápisníku pravidelně propaguji výrobky značky Alnatura. Dnes se s vámi podělím o lahodný a zdravý tip z jejich nápojového oddělení.

Možná nerozumíte tomu, co tak zajímavého by mělo být na kupované zeleninové šťávě, když si můžete do odšťavňovače hodit vlastní směs zeleniny. Také jsem o tom přemýšlela a uvědomila si, že tato konkrétní šťáva je výjimečná hned ve třech bodech:

1. Obsahuje široké spektrum bio zeleniny. Ze 67% sice dominuje rajčatová šťáva, ale k ní se dále připojuje mrkvová šťáva, šťáva z kyselého zelí, celerová šťáva, šťáva z červené řepy, okurková šťáva, papriková dřeň, šťáva z cibule, fazolová (či spíše fazolková?) šťáva, šťáva z kopru a bylinná mořská sůl. No řekněte, kdy naposledy jste pili třeba takovou celerovou šťávu?

2. Všechna obsažená zelenina (kromě rajčat) byla konzervována tradičním způsobem - kvašením. Během tohoho fermentačního procesu vzniká mnoho vitamínu C, enzymů, kyseliny mléčné a tělu prospěšných bakterií. Nejznámějším příkladem z dějin jsou jistě mořeplavci, o kterých je známo, že si na dlouhé plavby vozili kysané zelí k prevenci kurdějí, vznikajících dlouhodobým nedostatkem vitamínu C ve stravě. Při pití této lahodné šťávindy jsem si uvědomila, že chci začít jíst více kysané zeleniny. Ještě když žila babička pana domácího, pamatuji si, jak nakládala ve sklepě jejich činžáku zelí a dávala nám ho při návštěvě vždycky s sebou. Byla jsem mladá a blbá a přišlo mi to jako z třetihor... :-) Kdežto teď je mi líto, že už nikdo z rodiny nakládat zeleninu neumí a nic se nekvasí. Je to přeci takové nehmotné rodinné dědictví, nemyslíte?

3. Nikdy by mě nenapadlo kombinovat toliko rozličných druhů zeleniny, navíc zkvašené, a ještě najít jejich vzájemný poměr, který by tak dobře chutnal. Naštěstí to za mě v Alnatuře vymysleli a já jim za to vřele děkuji. Musím se ale přiznat, že to nebyla láska na první ochutnání. Čekala jsem trochu více sladkou chuť, ale právě ona zkvašená zelenina dodává šťávě takový ten správný říz. S každým dalším douškem mi šťáva chutná víc a víc.

Podle mě se jedná o naprosto skvělou a zdravou snídani, nebo svačinu. Prostě zbožňuju věci, které úžasně chutnají a ještě dělají tělu dobře! Pokud jsem vás nalákala, běžte ochutnat do prodejen DM, kde seženete půl litrové balení za 28Kč. Mají tam i čistě mrkvovou šťávu, zelnou, nebo z červené řepy, ale směs je můj osobní favorit.


PS: Máte rádi zeleninové šťávy? Také jste si domů pořídili odšťavňovač? A používáte jej často, nebo na něj spíše sedá prach?

Foto: Pipi

Z nákupního košíku... avokádo a já

4. října 2012 v 19:44 | Pipi

Už nemá smysl tuhle informaci dál skrývat. Ať to všichni víte - mám novou známost! (no, samozřejmě co se jídla týče! :-)

Byla bych přísahala, že jsem už dříve avokádo jedla. Určitě jsem ochutnala guaqamole a i v nějakém salátu jsem tohoto zelenáče musela potkat. Nijak výrazně se mi však do paměti nevryl, vlastně jsem si vůbec nemohla vybavit jeho chuť či vůni. V obchodě jsem regál s tímto exotickým krasavcem míjela s chladnou rozhodností - to není nic pro mě!

Před pár měsíci jsem četla knihu o dětské výživě "Aby dětem chutnalo" od Petra Fořta. Než jsem knihu začala číst, myslela jsem si, že jsem docela vyhraněná a bojovná, co se jídla pro děti týče, ale vedle autora jsem jenom takové malé nic. Petr Fořt radikálně popisuje vliv potravin a stravování na děti a zakazuje tak osmdesát procent toho, co se obvykle zařazuje do škatulky "normální". Překvapil mně například tím, že nepovažuje za nutné dávat maso dětem do jednoho roka, ale klidně až od 18 měsíců! Mezi nejvhodnější příkrmy pro batolata jsou podle něj batáty (sladký brambor) a pozor! avokádo. Šokovalo mne, že takové exotické ovoce, které jsem sama v životě ochutnala jen jednou či dvakrát, by mělo být vhodné pro malé dítě v našem klimatickém pásu. Podle Petra Fořta je ale avokádo: "Ovoce se specifickou chutí a vysokým obsahem tuku. ideální pro dětskou výživu, protože není alergizující a snadno se rozetře do krému. Musí být dokonale zralé a hlavně nesmí být nahnilé nebo naplesnivělé". Dost mi to vrtalo hlavou. Je to v rozporu se současným trendem návratu k tradičním a lokálním potravinám a odklonem od dovážených cizokrajných surovin. Na druhou stranu i třeba takové banány jsou zcela mimo náš podnebný pás a přesto jsou běžně doporučovány i pro velmi malé děti.

Pak jsem na avokádo narazila ještě ve zcela jiné souvislosti. Víte, já jsem tak trochu blázen přes blogy, mám nejraději zahraniční, ale i tuzemské ráda pročítám. Těch s jídlem souvisejících mám v záložkách uložených dvacet osm. A těch s jinými tématy, jako móda, životní styl, bydlení, těch čtu ještě víc. No, napočítala jsem čtyřicet. Tedy dohromady skoro sedmdesát. Šílené, že? U jedné anglické dívčiny, která píše blog o svém životě a o módě, jsem se mimo jiné dozvěděla, že je veganka. A také, že snídá na toustu nakrájené avokádo. Pravidelně každé ráno! Ještě teď si pamatuji, jak divné mi to přišlo. To zelené avokádo jen tak samotné na chlebu? A to že je dobré...?

Z nákupního košíku... bio brusinky slazené jablečnou šťávou

14. září 2012 v 0:31 | Pipi

Dnes pro vás z nákupního košíku vybírám sušené plody severoamerických brusinek, nebo také Cranberries. Sušené brusinky jsou velmi bohaté na prospěšné látky, především vitamín C, draslík, flavonoidy (zjednodušeně látky s ochranným a antioxidačním účinkem) a o jejich schopnosti předcházet a léčit záněty močového měchýře už jste určitě slyšeli. Na srdce jsou Poděbrady a na "močák" zase brusinky...

Sušené brusinky bývají kvůli své přirozené nakyslosti obvykle doslazovány cukrem. Jelikož však cukr není to, čím bych chtěla krmit své bambino, neváhala jsem proto vyzkoušet sušené bio brusinky slazené jablečnou šťávou. Chuťový rozdíl mezi "přírodně" slazenými a těmi s cukrem není příliš velký. Ačkoliv je chuť jablek u bio brusinek zřetelná, sedí mi k nim víc, než běžně používaný rafinovaný cukr, který podle mne chuť samotných brusinek (lehce nakyslá až trpká) přehluší a ve výsledku jíte pouze jakousi sladkou hmotu.

Možná vás stejně jako mě překvapí informace, že brusinky obsahují také látky, které mají pozitivní účinek na dutinu ústní. Údajně zabraňují usazování bakterií v ústech a snižují tak riziko vzniku zubního kazu a paradontózy. Jistě chápete, že tento efekt se u konvenčních brusinek s přidaným cukrem jaksi zničí. Pokud nechcete schánět neslazený brusinkový nápoj, nebo hltat kapsle s vypreparovanými vitamíny, jsou myslím bio brusinky s jablečnou šťávou přirozenou, kompromisní volbou.

Přes výše zmíněné kladné účinky je potřeba zmínit, že ani brusinky by se neměly konzumovat ve velkém množství, či dlouhodobě. Dočetla jsem se například, že v nich obsažená kyselina šťavelová blokuje vstřebávání vápníku v těle. Spíše než na běžnou potravinu, měli bychom na brusinky nahlížet jako na přírodní lék, doplněk a oživení běžné stravy. K této střídmosti nahrává i to, že se jedná o produkt dovezený z jiného kontinentu a nese v sobě nemalou ekologickou zátěž a také vyšší cenu. Osobně brusinky používám hlavně zasyrova, abych vařením nepřisla o cenné vitamíny, například do uvařených obilných kaší, nebo do salátů (s kozím sýrem samozřejmě! :-). Občas je ale potřeba upéci něco sladkého, tak to pak sáhnu po receptu na kokosové muffiny s brusinkami.

Bio brusinky bez cukru seženete ve větších biopotravinách, nebo v různých internetových obchodech. Já jsem nakoupila v milém eshopu firmy Lifefood. Stogramové balení bio brusinek koupíte za baťovských 99Kč. Levné to zrovna není, že?


Foto: Pipi

Z nákupního košíku... další porce vychytávek do kuchyně!

16. srpna 2012 v 22:12 | Pipi

Když mi na email přišel pravidelný newsletter od Tchiba, obsahoval i informaci o nabídce na příští týden. Novinky do kuchyně mě přirozeně zajímají, ale název Steaky, hamburgery a spol. ve mě, jak jistě chápete, nevyvolal příliš velké nadšení. Přesto mi to nedalo a na jejich webovky jsem zavítala a po prohlédnutí zajásala: "Mají tu i něco pro mě!"

Ačkoliv se to hemží samými pánvemi a grily na steaky, nožemi a paličkami na maso, i milovníci zeleniny si zde vyberou. Posuďte sami a kompletní nabídku si prohlédněte zde. Naživo si můžete tyto pomůcky prohlédnou a ohmatat od pondělí 20.8. v kamenných prodejnách, ale pokud jste nedočkaví, nebo se do obchodu nedostanete, můžete si zboží již tradičně objednat přes internet. A to dokonce v předstihu již nyní!

Vybrala jsem svých osm favoritů, popis najdete uvnitř článku. Zaujala vás aktuální nabídka od Tchiba? A která vychytávka se vám nejvíc líbí?

Z nákupního košíku... kokosový olej

29. července 2012 v 14:18 | Pipi

Pokud jste posledních pár let nežili na jiné planetě, určitě jste zaregistrovali módní hvězdu ve zdravé výživě - panenský kokosový olej. Všude, kde na něj narazíte, uslyšíte oslavné ódy na jeho blahodárné účinky. Je to ale opravdu takový zázrak?

Zdravé novinky samozřejmě sleduji, ale nijak zvlášť se do jejich testování neženu, stačí mi, když si vzpomenu, jak dopadli jiní mediální oblíbenci v posledních dvaceti letech. Určitě si vybavíte jak kdysi frčely třeba takové úžasné rostlinné margaríny, které na rozdíl od zlého másla totiž neobsahují smrtící cholesterol! A dnes? Jsou to právě rostíratelné ztužené tuky, které jsou kvůli obsahu transmastných kyselin na indexu. Kdežto staré dobré máslo, které tu s námi vždy bylo a bude, se právem vrátilo na výsluní. I se svým cholesterolem...

Petr Fořt, autor knihy Aby dětem chutnalo, označuje čerstvé máslo dokonce za nejvhodnější tuk pro děti do tří let! Podle něj máslo "obsahuje mastné kyseliny s krátkým řetězcem, které jsou pro dítě velmi dobře stravitelné a jsou nutné pro udržení příznivého složení mikrobiální flóry střeva a prevencí zácpy a kandidózy. Rostlinné oleje a margaríny zvyšují příjem energie, aniž by tlumily hlad. Přispívají k předčasnému "stárnutí" cév, pozorovanému dokonce už u dětí. Trans-mastné kyseliny v nich obsažené provokují nádorové bujení, především zažívacího traktu. Chybí v nich esenciální kyseliny řady omega-3 k vývoji mozku a posílení imunity."

Nebo si připomeňme takové minerální vody. Všichni jsme je nosili domů v domění, že děláme dobře pro své zdraví! A taháte se s nimi i dnes? Nebo už se vám, tak jako mě, znelíbil oxid uhličitý, aspartam, nadbytek všemožných minerálů a plastového odpadu navrch? Mohla bych ale jmenovat dál - třeba takové ovocné müsli tyčinky, nebo cornflaky byly kdysi považovány za zdravou svačinku. A celkem slavnou éru zažilo i sójové maso, které nám jednu dobu dokonce zkoušeli servírovat v naší školní jídelně...

Kokosový olej mě dlouho zanechával chladnou až do chvíle, než jsem začala pátrat po zdravých tucích pro našeho nejmenšího. Kromě již zmiňovaného másla se malým dětem doporučuje do uvařených pokrmů vždy kápnout nějaký ten panenský olej - ideálně olivový, sezamový, lněný, nebo avokádový. Kokosový olej je vyzdvihován zejména pro svůj hojný obsah prospěšných tuků a také antioxidantů, které mu zajišťují dlouhou životnost (zpomalují oxidaci, tedy rozklad potraviny). Jelikož je stálý i při vysokých teplotách, hodí se, narozdíl od ostatních panenských olejů, dobře i k vaření či smažení. Petr Fořt na něm oceňuje také jeho protiplísňové vlastnosti.

Je ale pro nás, žijící v mírném podnebném pásu se čtero ročním obdobím, vhodné konzumovat tuk pocházející z tropických oblastí? Má kokosový olej opravdu jen samá pozitiva, jakými prodejci argumentují?

Z nákupního košíku... lemon curd

9. července 2012 v 14:33 | Pipi

Hrozně moc ráda chodím do gastro oddělení prodejen Marka a Spencera. Nabízejí tam takové ty úžasné libůstky na vaření. Kvalitní čokoládky, oleje, koření, olivy, čaje, marmelády a občas jsem tam cestou z práce nakupovala i mraženou večeři. Navíc všechny, i ty nejobyčejnější produkty, mají krásný obal, takže tam běžně nakupuji jedlé dárky pro své blízké. Přesto se tam vyskytuje ještě spoustu lahviček a produktů, které jsou pro mě jako z jiného světa. To je přesně případ lemon curdu. Kolikrát jsem o něj na regálu zavadila očima a říkala si: co to proboha ten curd jako je? Je to snad pomazánka z citrónů? Nebo je to gel s citronovou příchutí pro cukráře? No, každopádně jsem netušila co se za tím tajemným názvem skrývá a neměla chuť si koupit domů další věc, kterou pouze ochutnám a zase nebudu vědět, k čemu ji použít.

Někde hluboko v hlavě mi však přesto vrtalo hlavou, k jakému účelu se ten "žluťák" používá. Nebudu vás napínat, nakonec jsem se při jedné návštěvě prodejny neudržela, koupila "to" a pečlivě doma ozkoušela. Výrobek se s přehledem zařadil mezi mé oblíbené vychytávky! Ačkoliv se někdy označuje za citronovou marmeládu, nebo citronové máslo, jedná se přesně řečeno o hladký krém ze sicilských citronů, který obsahuje vejce a máslo, ale především hodně cukru, který tlumí pronikavou kyselost citronů, takže je to sladké, ale přesto to má říz. Krém je krásně mazlavý a tedy připravený jednoduše k (nejen poslednímu) pomazání na palačinky či lívance. Také jej můžete přimíchat k různým krémům, nebo sladkým pomazánkám, namazat mezi dvě půlky dortového korpusu, nebo ochutit (a zároveň i osladit) jím i obyčejný tvaroh ke svačině.

Co ale možná nevíte je to, že tento krém lze přidat i do různých těst. Já sama jsem přidala 4 lžíce do těsta na univerzální špaldový koláč, který je sice sám o sobě hezky nadýchaný, ale díky použitému krému stoupla jeho šťavnatost nejméně o 100%. A to nemluvím o úžasném citronovém aroma. Koláč tím pádem tak rychle nevysychal a voněl až za roh. Nebála bych se jej přimíchat do těsta na sladké na muffiny. Všichni víme, že muffiny prostě nejdou zkazit, že? :-)

Sečteno, podrženo: máte-li rádi citrony, neváhejte a rovnou běžte zakoupiti. Pokud rádi zkoušíte nové chutě, nebo chcete oživit své pečení a dezerty, neváhejte a rovnou běžte zakoupiti. V prodejnách Marks&Spencer získáte skleničku Lemon Curdu za 80Kč.


PS: a už jsem vám říkala, že se to dá mlsat jen tak?


Foto: Pipi

Z nákupního košíku... Jamieho himalájská sůl

3. května 2012 v 1:40 | Pipi

Já vím, že jméno Jamieho Olivera je všeobecně známé. Vlastně je už spíše profláknuté a každý, kdo se jenom trochu zajímá o vaření, ví, co je tenhle "klučina" zač. Nemohu si ale pomoci, můj obdiv k němu s ubíhajícím časem nepolevuje. Vážím si ho především za to, jak se v podstatě z ničeho vypracoval ve světově uznávanou osobnost, jak je neuvěřitelně činorodý - pravidelně vydává časopis a neustále píše další a další kuchařské knihy, cíleně propaguje sezónní vaření, fair trade a biopotraviny. A to nemluvím o tom, že jeho revoluční tažení americkými školami s cílem změnit stravování amerických dětí mě šokovalo a otevřelo mi oči.

Víte ale o tom, že pod svým jménem prodává kromě potřeb do kuchyně a na vaření také skvělé potraviny?
 
 

Reklama